Černí býci

Druhou březnovou premiérou Městského divadla v Mostě bude hra Černí býci, naplánovaná na pátek 30. března 2012 v 19.30 hodin na Komorní scéně. V režii Věry Herajtové se tak připravuje komorní příběh, který se musí dotknout každého, kdo má srdce. Takoví jsou Garnerovi Černí býci. Vypráví napínavý příběh čtyř lidských dramatických osudů. Co bude dál…?

Autor Julian Garner se narodil roku 1956 v Londýně, kde také vyrůstal. Navštěvoval Christ´s Hospital School v Sussexu. Zajímala ho především anglická literatura a tvůrčí psaní a pod vlivem charismatického učitele divadla a dramatu se rozhodl pro studium divadla v Dartington College of Arts. Jeho dramatickým debutem byla hříčka Small Adds (1978), následovaly hry Grandmother´s Footsteps (1979), Sleight of Hand (1980), Great Scraps and other Mishaps (1980), Cyril´s Little Moments of Waekness and Strenght (1980), Golden Leaf Strut (1981), Yesterday Now (1982), The Guardian Angels (1987), atd...

Tyto hry Garner psal většinou ve spolupráci s konkrétními divadelními soubory. Prvním velkým úspěchem byla ovšem až hra Svarte okser (Černí býci, 1989), kterou napsal v Norsku, kam odešel z Anglie a kde strávil dvanáct let. Za Černé býky obdržel v Norsku Cenu Henrika Ibsena (Ibsen Price, 1989). O rok později vydal lehce pozměněnou novou verzi Černých býků pod názvem The Awakening (Probouzení, 1990). Garnerovi to otevřelo nové možnosti, stal se rezidentním dramatikem The Hampstead Theatre a vytvořil zde např. původní inscenaci The Flight into Egypt (1996). Od roku 2000 žije Garner ve Finsku, roku 2002 se stal vedoucím katedry divadla na Vastre Nylands Folkhogskola v Helsinkách. Věnuje se také tvorbě pro děti a mládež - je např. autorem hříček The Giant´s Giant Pizza, Torua Porua Lorua, atd., které byly určeny přímo pro školní divadla. Finskem jsou ovlivněny také jeho poslední hry The Silent Engine (2002) a The Bear Table (2003). Garnerovým osobním tématem jsou především láska, zodpovědnost, příroda a přirozenost, jeho hrdinou je vykolejený, postižený a zneužívaný jedinec, který hledá nový život.

Věra Herajtová o hře:

„Když se mi Garnerova hra poprvé dostala do rukou, přečetla jsem ji jedním dechem. Žádný z dramaturgů však mé nadšení nesdílel. Obavy z takto otevřeného tématu byly zjevné. Samozřejmě nic není jednoznačné, ani Johannesovo probouzení v „normálního“ člověka. První verzi textu autor nazval „Černí býci“ - dnes za tím vidím cosi živočišného, neuchopitelného, nikoli zákeřného, ale nevyzpytatelného - to co v sobě nesou býci, třeba černí. Druhá verze se jmenuje „Probouzení“ - zde čtu mnoho o vývoji "jistého jedince v jisté svobodě". Ať už používáme název Černí býci či Probouzení, je to výjimečná hra“.
Ano, je tu jeden zločin, jedno znásilnění, jeden vrah, jedna oběť. My hrajeme o tom, co bylo dál.

Abychom se to vše mohli dozvědět musel hru přeložit Luboš Trávníček, hudba složit Milan Nytra, scénu a kostýmy připravit Marta Roszkopfová, dramaturgii Kateřina Šplíchalová Mocová. Jako host se po několika letech představí na mostecké scéně herečka Pavla Rychlá. Jejími partnery budou Zita Benešová, Jiří Rumpík a Lukáš Rous.

Kateřina Šplíchalová Mocová, dramaturgie