- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Divák nemusí dávat odpovědi, stačí, když bude přemýšlet

Pomalu se blížíme k premiéře, a proto je třeba připomenout si počátek zkoušení.

Hned čtvrtý den roku 2016 přivítal inscenaci Cabaret. Na divadelní zkušebně se sešlo celé obsazení, i realizační tým. Po úvodním slově uměleckého šéfa Jiřího Rumpíka přišel úvod do představ režisérových: „Pokud Cabaret znáte, tak na něj všichni zapomeňte – pokud možno úplně.“ Těmito slovy přivítal režisér Pavel Ondruch herce na čtené zkoušce. Dále dodal, že je to příběh nikoliv o lásce, jak je nám servírováno. Příběh o bláznivé herečce, která se zamiluje do divného stydlivého týpka a pouze na pozadí se objevuje příběh vzniku nacistického Německa, není to, o čem mostecký Cabaret primárně bude. Bude to příběh o lásce v mnoha podobách, rozhodně ale ne o romantické lásce.

Režisér plánuje ztvárnit hlavně dobu 30. let, která v mnoha bodech připomíná dnešní situaci - ať politickou, uprchlickou nebo extrémistickou. „O tomto extrémismu, který mě děsí, je tento muzikál. O tom, kdy se to láme… 30. léta v Německu řeší to, co řešíme my dnes, akorát my doufáme, že to dopadne lépe. Ta hraniční doba, kdy nevíme, kdy je to vážné a kdy vlastně ještě o nic nejde… Tento zlom se v dějinách děl již několikrát. Lidé to v podstatě nečekají, vše přijde z čista jasna. Nevíme, kdo vyhraje volby, co se bude dít. Podívejme se, co se děje v Polsku s veřejnoprávními médii, najednou se mluví o konci demokracie…“ přirovnal režisér děj hry k aktuálnímu dění ve světě. Zmínil, že ho děsí, jak se věci mohou naráz změnit, a označil tento stav za virus prorůstající společností a naději vidí právě v tom, že máme možnost o tomto problému hrát divadlo a celkově o problému mluvit. „Má režijní touha je, aby divák odcházející z této inscenace o tomto problému přemýšlel. Nemusí dávat odpovědi, stačí, když bude přemýšlet.“

Režisér také upozornil, že několik momentů v textu vyhnal do extrému, aby vyplul na povrch morální relativismus. Aby vytvořil atmosféru obžerství ve všech možných podobách a dokázal, že v těchto případech společnost nemá hodnotu. „Budeme pracovat s perverzí a s postupným nástupem nacismu. Vytvoříme oblouk od „jedna paní povídala, že jedna paní je taková“, až po „můj soused prý“, až k „můj soused je“, až k tomu „sakra, já jsem taky?!“. Všichni měli hlad, nebyla práce, proto to celé vniklo. Často čteme, že lidé to mají v sobě, ale to není pravda. Lidé jsou takoví, když mají hlad, nemají práci, seberealizaci – zoufalí lidé dělají zoufalé věci a o to jde.“

Cabaret nebude zobrazovat nacisty, ale proces, jak se lidé k této ideologii dostanou a přijmou ji za vlastní. „Společnost v sobě má touhu najít stabilní bod a někdo ho najde v ideologii, jelikož je to nejlehčí cesta.“

Čeká nás silný příběh plný krásných, notoricky známých písní. Uvidíte kostýmy Heleny Tavelové, kulisy Michala Syrového a choreografie Jana Veselého.

 

Vstupenky je možné rezervovat zde.

foto