- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kultura a koronavirus aneb Kdo z koho!

V Mostě 18. 3. 2020

 

Kultura a koronavirus aneb Kdo z koho!

 

První, tzv. nultý, pacient se prý objevil někdy v listopadu minulého roku v Číně a od té doby se ve zpravodajských relacích objevuje výraz koronavirus stále častěji. V poslední době, troufám si říci, téměř výhradně; alespoň v našich sdělovacích prostředcích. Vláda, premiér, hejtmani, starostové a primátoři, lékaři, zdravotníci, policisté, hasiči, ale i obchodníci, lékárníci, dokonce i sportovci, trenéři a pořadatelé závodů jsou zasypáváni lavinami otázek, na jejichž odpovědi prý veřejnost netrpělivě čeká. Jedna z prvních zpráv, která nás dostihla, bylo zrušení divadelních, filmových a jiných představení, koncertů atd. s účastí nejprve nad 100, posléze, zřejmě kvůli zoufalým pokusům pořadatelů „99 a méně“, nad 30 zúčastněných osob. Osob, tedy nejenom diváků! A ticho. Veřejnost i někteří kolegové odsoudili mírně hysterický komentář divadelního principála Jana Hrušínského, ale od té doby je ticho. Dozvídáme se o rušení řady sportovních akcí, ale nad kulturou jako by se slehla zem. Zrušeno, zavřeno, karanténa. Vláda jedná o náhradách hmotných škod podnikům, zaměstnavatelům i tzv. OSVČ. Jak to všechno „hmotně“ dopadne, se uvidí. Věřím, že se po Praze, kde je nejvíce umělců tzv. na volné noze, nebudou potácet vyhladovělí herci, zpěváci a tanečníci ze zrušených a většinou vyprodaných muzikálových produkcí, soukromých divadelních scén, ale i ostatních kulturních institucí závislých výhradně nebo převážně na vybraném vstupném. Ale ani státem či obcemi dotovaným institucím nebude hej, pokud jim donátoři nepomohou. Paradoxně jsou na tom teď nejhůře ti, kteří dosahovali nejvyšších procent tzv. „soběstačnosti“, neboť jejich ztráty budou vysoké. Nechme ale stranou ekonomiku, peníze a náhrady ušlých zisků. Ztráty, které mohou nastat, se konají i v jiných rovinách. Podívejme se do divadel. Ne všichni samozřejmě vědí, že taková divadelní sezóna je jeden dlouhý závod s časem. A ten teď začínáme skoro všichni, nebo alespoň ti, kteří mají předplatné a pevné termíny premiér, prohrávat. Divadelní představení vzniká s dlouhým časovým předstihem. Volba titulu, výběr a nasmlouvání hostujících umělců – režisérů, výtvarníků, choreografů, které divadla dávno nezaměstnávají v řádných angažmá, případně hereckých hostů v rolích, které nelze obsadit z vlastního souboru. Tato jednání probíhají s ročním i větším předstihem, pak ovšem rytmus zrychluje a od první čtené (zahajovací) zkoušky zbývá do premiéry, jejíž termín je pevně stanoven, pouze šest týdnů. A odložit to prostě není kam. Stejné je to s neodehranými, ale systémem předplatného „prodanými“ představeními. Dvě, tři se dají přeložit a nahradit, ale dvacet, třicet…?

Podívejme se k nám do divadla v Mostě. Máme po první premiéře roku 2020. Divadelní thriller v režii hostujícího týmu německého režiséra a výtvarníka jsme stihli uvést, avšak druhou premiéru naplánovanou původně na 27. března (David Pharao – Host, režie Lukáš Kopecký) jsme byli nuceni přeložit na 8. května, a to jen čtrnáct dní před jejím uvedením. Nezkoušíme, máme připravené kostýmy i dekoraci, dílny i výtvarníci svou práci již odvedli, ale kdy a kde vezmeme termíny na dozkoušení, zvláště dnes, kdy se uvažuje, že mimořádná opatření mohou trvat až do konce dubna, nikdo neví. Za pár dní jsme měli zahájit zkoušení už třetí inscenace (Martin McDonagh – Kati, režie Petr Svojtka), která měla mít premiéru 15. května…

Vidíte, milí čtenáři, v závodě s časem už ztrácíme nejen minuty a hodiny, ale dny a týdny. To už nemůžeme dohnat, jak známo, čas je neúprosný a měří nejen každému stejně, ale nedá se ani vrátit. Jaké to může mít důsledky pro naši činohru, a nejen pro ni, zatím netuším. Divadlo rozmanitostí je zatím relativně v klidu, tam termíny tak netlačí. Ovšem budoucnost, odvislá od školních návštěv, je mírně řečeno nejistá. Školy zřejmě budou dohánět zameškané učivo. A tak nás sice bez vlastního přičinění, ale zcela jistě, čeká „ Nejistá sezóna“. Ovšem do filmové komedie Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka z roku 1988 má naše současná realita daleko.

Ekonomické dopady celé situace slíbil náš „ majitel“ město Most pomoci vyřešit. Podle zpráv z divadelní asociace i stát pravděpodobně pomůže tam, kde to nezvládnou zřizovatelé. My v divadlech teď pomáháme svými chabými silami veřejnosti, v krejčovnách se šijí roušky – i v naší – a doufáme, že nám naše divadelní obecenstvo zůstane nakloněno a s pochopením přijme nutné změny v hracích plánech i termínech premiér a vůbec věcí příštích. Divadlo bez diváků ostatně nemá smysl.

A tak doufám, že stejně jako dnes veřejnost tleská exponovaným profesím, které pracují pro omezení, eventuálně úplné zastavení šíření virového nepřítele, zatleská i nám na obnovených divadelních, filmových, koncertních a dalších představeních. Koronavirus bude poražen! Kultura, a nejen ona, přežije a bude silnější a lepší. Alespoň si všichni, jak doufám, uvědomíme, že žabomyší války, které občas vedeme, jsou zbytečné, malicherné a dokážeme se spojit. My všichni, kulturu nevyjímaje!

 

PhDr. Václav Hofmann

Jednatel Městské divadlo Most s.r.o.

 

Václav Hofmann