Rozhovor s režisérem

Režisér Jakub Korčák se mosteckému publiku poprvé představí jedním z nejslavnějších děl světové dramatické literatury – divadelním zpracování Gogolova Revizora 21. února. Své divadelní zkušenosti sbíral Jakub Korčák doslova po celém světě, kde se domluví šesti jazyky! Jako režisér se nevyhýbá žádným žánrům vč. opery.

- Za sebou máte bohatou a pestrou divadelní cestu jako režisér, pedagog, proděkan, nebo umělecký šéf. V jaké profesi se cítíte nejlépe?  

„Cítím se dobře všude, kde se otevírá tvořivá a dialogická cesta ke smyslu.“

- Kromě České republiky jste sbíral zkušenosti jako režisér a pedagog např. ve Švédsku, Belgii, USA, Turecku, Anglii, Německu, ale i v Austrálii. Co jste na cestě za divadlem zjistil?

„Daly by se o tom teoreticky napsat paměti nebo dizertační práce. Pokud mám však odpovědět stručně, řekl bych, že prvními předpoklady živého divadla jsou vzájemná úcta, otevřenost, důvěra a pokora.“

- Zjistil jste nejen jako polyglot nějaké zásadní rozdíly mezi vnímáním divadla u nás a na opačném konci zeměkoule?

„V Austrálii jsem před časem v tropickém Queenslandu dělal na James Cook University s místními herci workshop na téma Čechovova Višňového sadu. Překvapilo mě, jak rychle jsme se dobrali společných témat a bezprostřední dialogické vzájemnosti. Nevnímal jsem zde velký rozdíl mezi tím, s čím jsem se při práci na Čechovovi předtím vyrovnával v Rusku, u nás nebo například v Belgii. Mám zkušenost, že divadlo, které je založeno na autentických situacích, vzájemném dialogickém jednání a bezprostředních vztazích, dokáže oslovit diváky napříč různými kulturami.“     

- V Mostě se představíte vůbec poprvé a poprvé také budete režírovat N. V. Gogola. S ruskými klasickými autory ovšem zkušenosti máte / Čechov, Dostojevskij ad./, v čem je podle Vás Gogol jiný?

„Za zakladatele moderní ruské literatury je považován A. S. Puškin, ale Gogol, určil její další směr. „Všichni jsme vyšli z Gogolova Pláště,“ prohlásil Dostojevskij.  Gogol je zakladatelem ruského kritického realismu, ale zároveňnikdy nezůstal pouze realistou. Ve svých dílech z reality bezprostředně přechází do groteskní nadsázky, zdůrazňuje absurditu a přenáší nás až do roviny obludného, fantasmagorického snu. Ukazuje tak za Dostojevského a Čechova až ke Kafkovi, Ionescovi a Beckettovi. Gogol je každopádně velká výzva.“ 

- Revizor patří k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury a jeho dramatizace pro divadelní prkna se s úspěchem uvádí po celé Evropě / světě?/. Jak přistupujete k nadčasovému tématu kritiky korupce a morálky Vy?

„Byl bych rád, kdybychom v naší  inscenaci nezůstali pouze u kritiky, ale podařilo se nám postihnout celkové podhoubí vzájemných vztahů a vazeb i podstatu společenského klimatu, v němž bují kariérismus, klientelismus a korupce.“   

- Sám Gogol napsal: „Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše, co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl, a současně se všemu vysmát." Samozřejmě ale nejde jen o Rusko, najde divák společné indicie s naší českou současností?

„Je pravda, že při rozehrávání situací z Revizora člověk snadno zapomíná, že je to hra z roku 1836, která líčí morální marasmus spojený s utužením samoděržaví v Rusku po krvavém potlačení liberálního děkabristického povstání. Revizor v jedné ze svých významových rovin působí jako modelová politická hra a je až smutné, kolik bezděčných asociací se současným děním v naší zemi vyvolává. Věříme, že aniž bychom se pouštěli do prvoplánových aktualizací, najde divák v naší inscenaci vedle komediálních situací i nastavené zrcadlo současným poměrům. Doufáme přitom, že i my můžeme pojmenováním problémů přispět k tolik potřebné duchovní obrodě.“     

- Při Vašich různorodých režisérských úkolech se setkáváte pokaždé s jiným činoherním souborem. Jak se Vám zkouší s tím mosteckým?

„Vnímám velký tvůrčí potenciál mosteckého souboru. Našel jsem zde řadu výrazných, inspirativních a talentovaných hereckých osobností, se kterými mě baví vstupovat do tvůrčího dialogu.“  

- „Sluší“ Revizorovi naše obří scéna?

„Velký prostor je pro inscenátory vždy výzvou. Vyžaduje ve všech směrech větší nasazení, větší výraznost i intenzitu a přitom by to nemělo být na úkor vnitřní pravdivosti. Čtyři roky jsem byl v angažmá ve Zlíně, kde je divadelní prostor srovnatelný s mosteckým, takže vím, o čem mluvím. Nedávno jsem inscenoval Čajkovského komorně laděnou operu Evžen Oněgin v Göteborgu a v Oslu v moderních operních domech, které svými rozměry Most výrazně předčí.  Člověk se však těžko může spolehnout na předchozí zkušenosti a musí při každé inscenaci začínat znovu od nuly. Vše je potřeba znovu objevovat v nových souvislostech a člověk nikdy předem neví, nakolik se mu to podaří. Revizor je hra, která si ve své realistické rovině žádá určitou intimitu, na druhé straně však vybízí k rozehrání v nadsázce, které velký prostor svědčí. Ve scénickém řešení se snažíme zohlednit obojí.  Z velkého prostoru se každopádně snažíme nedělat překážku, ale přednost.“

- Co je podle Vás divadlo?

„Aby definice divadla zahrnula skutečně vše, co je dnes za divadlo považováno, mohl bych si pomoci Brookovou lapidární, minimalistickou definicí, podle níž divadlo začíná v okamžiku, kdy člověk prochází prázdným prostorem a je sledován druhou osobou.  Pro mě samotného je divadlo především způsobem poznávání života.“

Režisér Jakub Korčák

foto: archiv