Tak už se pomaličku blížíme do finále, jak se říká. Inscenace už je téměř hotová, téměř připravená pro Vás, diváky. Je pondělí a až do pátku, kdy je premiéra, nás čeká maraton, který se v našem divadle nazývá generálkový týden. Jsou to čtyři zkoušky, během kterých by se mělo na jevišti všechno odehrávat jako na představení, mělo by se hrát, svítit, zvučit, zkrátka se vším všudy, prozatím však před prázdným hledištěm.

Generálkový týden se dělí na první a druhou hlavní zkoušku a na  první a druhou generálku. Někdy bývá druhá generálka veřejná, ovšem v mosteckém divadle to není příliš zvykem. Dvě z těchto zkoušek bývají zpravidla prodloužené a můžou se za (pro režiséra) příznivých okolností protáhnout až na šest hodin.

Celkově je to ale období velkého psychického vypětí, leccos (jako napřílad některé rekvizity, kostýmy nebo dokonce i části dekorací) mají herci k dispozici vůbec poprvé. Často se také ještě dosvěcuje, opravují se zvuky a dolaďují přestavby. V hlavní roli je zpočátku naše inspice, která nejen že musí všechno sladit dohromady a řídit, ale také snášet nekonečné dotazy a remcání herců, že tohle nefunguje, že tohle už mohli mít dávno, že tady nestíhají převlek, a tak dále. Stejně tak remcá jevištní technika, že tohle nejde včas přinést, že tamtudy s tím krámem neprojdou, že tady chybí jedny ruce, a tak dále. K tomu ještě nervózní režisér, osvětlovači, zvukař, a tak dále.

Nálada je zpravidla hektická a leckdo se nechá slyšet, že tohle prostě nepůjde a do pátku se to prostě nestihne. Najednou se to ale všechno jako mávnutím kouzelného proutku přehoupne, ozubená kolečka do sebe jakousi záhadou zapadnou, všechno to začíná pěkně klapat a víc a víc už to vypadá jako skutečné představení. Z chaosu se postupně hezky vyloupne inscenace a na jevišti jsme tak jako téměř pokaždé svědky toho, čemu se mezi herci říká divadelní zázrak. Ono zkrátka stačí jen táhnout za jeden provaz, nevzdávat se tak snadno, neztratit hlavu a hlavně VĚŘIT! A s radostí a hlavně se ctí potom v pátek předstoupit před Vás a jen doufat, že nezklameme. Ale o tom v příštím díle.

Bylo by asi těžké, všechno do podrobna popsat a tak jsme pro Vás připravili krátkou fotoreportáž z generálkového týdne té nejčerstvější premiéry - Golema. Pojďme společně nahlédnout do zákulisí těch nejnáročnějších zkoušek ze všech.

PONDĚLÍ - 1. hlavní zkouška

Vítek Herzina hned na první hlavní zkoušku zaspal. Naštěstí je před začátkem ještě takzvaná příprava, většinou třicet minut, a tak všechno jen tak tak stihnul.

Režisér Zbyněk Srba (vlevo) řeší s výtvarníkem Petrem Kastnerem (vpravo) poslední detaily ohledně dekorací. V pozadí to pečlivě sleduje jevištní mistr Luděk Jandík a přemýšlí, kolik těch posledních úprav nakonec ještě bude.

Jeviště je zdáse připraveno na začátek. Nikdo si ovšem nedělá iluze, že to půjde jako po másle.

Naděnka Marschová rozmístila pečlivě rekvizity na svá místa a je sama zvědavá, jestli všichni najdou co potřebují. I to se musí během generálkového týdne vyzkoušet. Než se na ni herci vrhnou, že je všechno špatně a jinde, obaluje si nervy čokoládou.

Milan Vršecký profesionálním zrakem osvětlovače hledí mezi reflektory, jestli mu žádný z nich nezakrývá sufita či dekorace. Za chvíli se vydá do kabiny a zkusí stejně jako herci poprvé všechno ve světlech.

Nervy už pomaličku začínají pracovat a inspicientka Jana Pin vykazuje Luďka Jandíka i s jeho nekonečnými dotazy do patřičných mezí.

Pepíček Žák, jindy rekvizitář, je pro tentokrát využit jako štychař. Bude po jevišti vodit herce světelným hledáčkem z rampy a tak má do začátku zkoušky ještě čas. Nic tak člověka neuklidní, jako dobrá kniha.

Zkouška dopadla vcelku dobře, během ní se samozřejmě nefotilo. Po hercích zůstala jen hromádka kostýmů, o které se teď musí postarat garderoba. V generálkovém týdnu toho mají až nad hlavu, každý den se hraje v těch samých kostýmech a oni musí po každé zkoušce všechno nachystat na další zkoušku a některé části samozřejmě vyprat, případně i vyžehlit.

Jana Pin si konečně může oddechnout. Je to náročné, ale sílu jí dodává fakt, že to celé ji už čeká jen třikrát a potom konečně premiéra.

Bez komentáře. Nervy, no...

ÚTERÝ - 2. hlavní zkouška

Ráno začínáme připomínkami ke včerejšku. Někdy se stihnou hned po zkoušce, ale když je titul technicky náročný, využije se všechen čas na jevišti a na připomínky už není kdy. Režisér Zbyněk Srba právě upozorňuje Michala Vykuse, že když se jeho postava lekne, musí vyskočit tááákhle vysoko.

Choreografka Hanka Halberstadt jako součást tvůrčího týmu taktéž obchází herce, dává připomínky, upozorňuje na chyby a klade na srdce cenné rady. Od toho hlavní zkoušky jsou. Nic se už nezastavuje, nic se neopravuje na místě, všechny chyby se jen poznamenají a potom předají hercům a technice k napravení.

Také kostýmní výtvarnice Romana Tůmová má plné ruce práce. Herci měli včera první možnost hrát v kostýmech (kromě tzv. oblékané zkoušky, při které však kostýmy zpravidla ještě nebývají zcela hotové), a často se až během generálkového týdne zjistí, že je třeba něco vyměnit, povolit, přešít nebo dokoupit. Před zkouškou je to na chodbách jako v úle, garderoba pobíhá mezi rozrušenými herci, kteří najdou na ramínku svůj kostým se jmenovkou a zjišťují, že tuhle jsou jim malé punčocháče, támhle jim něco chybí a jinde přebývá, že si zaboha nemůžou vzpomenout, jaké boty že to mají ke kostýmu mít.

Někdy také dojde k menší výměně názorů. Romana Tůmová zrovna uklidňuje Jakuba Dostála (nepřál si být fotografován) že si pod punčocháče tedy ta tanga nakonec brát nemusí.

Stanislav Oubram si ještě před začátkem rychle opakuje text, protože do premiéry opravdu zbývá už jen pár dnů.

Nápovědka Petra Kasalová začíná být během generálkového týdne zbytečná. Herci už svoje repliky většinou umí. Ovšem pod tlakem novinek, jako jsou světla, zvuk, dekorace a kostýmy občas nějaké to slovíčko vypadne i těm nejostřílenějším šprtům. A tak je spása ve formě nápovědy hercům ještě těch pár dnů k dispozici.

Pár minut do začátku druhé hlavní zkoušky. Nálada je navenek bezstarostná, ovšem blížící se den D už je znatelně cítit ve vzduchu.

V Golemovi s námi také účinkuje živá kapela. To je sice báječná věc, ovšem pro herce další stres navíc. I kapelu v úplné sestavě mají totiž v generálkovém týdnu až na pár zkoušek prakticky poprvé.

V divadle se to také hemží externími spolupracovníky. Jsou to většinou tanečníci (tzv. company) z řad studentů a milovníků divadla. Svou věčně dobrou náladou a jistou bezstarostností zvyšují průměr pozitivního myšlení na jevišti i mimo něj.

Tak. Všechno připraveno, čeká se už jen na signál z hlediště, který potom mávnutím ruky odsouhlasí inspicientka a spustí druhou hlavní zkoušku s podtitulem: Vše jako o představení.

STŘEDA - 1. generální zkouška

Choreografka Hanka před první generálkou svolává externisty a má k nim plamennou řeč. Mel Gibson ve Statečném srdci by mohl závidět.

Technika má ještě pár minut volno a tak sbírá síly. Kulisáci to mají v generálkovém týdnu obzvlášť těžké. Sice se během technické zkoušky určuje, jak budou probíhat přestavby, ale plnohodnotné dekorace jsou na jevišti až nyní a technika si vše musí nazkoušet, stejně jako herci zkouší své výstupy. Na rozdíl od nich na to ovšem mají tyto pouhé čtyři zkoušky a tak není divu, že mají všude po kapsách taháky kdy kde a za co vzít.

Bohuslav Patzelt právě telefonuje na psychiatrické oddělení mostecké nemocnice, zda mají dostatek volných lůžek. U většiny svých kolegů si totiž povšiml povážlivého zhoršení duševního zdraví.

Jakub Dostál si nepřál být fotografován. Důvod mi zatajil, ovšem tuším v tom čirou zlomyslnost.

František Krtička zajišťuje nejen zpoza piána vše okolo živé kapely na jevišti. Nejen že rozepisuje noty, instrumentuje, aranžuje, vymýšlí, zkouší a nakonec i hraje, ještě se stíhá věnovat hercům a pokouší se vyhovět všem požadavkům, které na něj kladou jak oni, tak režisér a  choreografka. Přesto se zdá, že nikdy neztrácí humor, vstřícnost a profesionalitu. Děkujeme.

Opravy a úpravy se nevyhnou ani notovému partu. Během generálkového týdne se zkrátka musí k maximální dokonalosti vyladit všechno.

Korepetice před zkouškou. Jiří Kraus a Míra Večerka ještě zčásti v civilu s kapelou přezpívají všechny své písničky. Postupně se vystřídají všichni zpívající herci a vyzkouší si svoje party. Během korepetic také zvukař nastavuje všechny mikroporty a odposlechy.

Vítek Herzina a Stanislav Oubram stále ještě v relativně dobrém rozpoložení. Možná proto, že všechno vcelku klape. Jsou ovšem generálkové týdny, kdy se spíš všechno hroutí. Z nich bych Vám fotografie ovšem moc nedoporučoval. Ale především bych nikomu nedoporučoval během nich fotografovat. Ono se sice říká, že jde přece jen o divadlo a ne o život, ale zkuste to nv generálkách některým hercům vysvětlit.

Eda Endt jako vyslaný zástupce techniky dostal jasný úkol zavraždit výtvarníka Petra Kastnera. Co perfektně vypadá na papíře a obrázcích to je potom zpravidla noční můra kulisáků. Kolečka se netočí, nic do sebe nezapadá, všechno váží stovky kilogramů a na každou přestavbu je strašidelně málo času. Po pár zkouškách se však vždycky ukáže, že ono to nakonec přece jen nějak půjde. Mezi výtvarníky a jevištní technikou jsou tradičně napjaté vztahy, ovšem k takovým radikálním řešením se přistupuje zřídka. Spíš se to zařídí jako nevinná nehoda.

A bude se začínat. Uprostřed prázdného hlediště se postaví malý ostrůvek, za jehož stolek zasedne režisér a jeho tvůrčí tým. Stolek je vybaven mikrofonem a tlačítky a tak režisér nemusí zastavovat zkoušku, ale diskrétně se může spojit s osvětlovací nebo zvukařskou kabinou, případně zavolat inspici. Má také k dispozici lampičku, aby si mohl dělat poznámky a psát si připomínky. Z jeviště je  lampička nádherně vidět a tak mají herci hned jasno, kde udělali chybu. Pokud se rozsvěcí skoro pokaždé, když vejdou na jeviště, klidu to opravdu moc nepřidá, to mi můžete věřit.

ČTVRTEK - 2. generální zkouška

Pohled do generálkového rozpoložení v šatně. Tentokrát prima pohoda. Vzácný to generálkový týden.

V generálkovém týdnu jsou také konečně spotřební rekvizity, do teď bylo všechno jenom jako. Co se nesní na jevišti, putuje hezky do šatny.

Konec druhé generálky. Herci v portálech čekají na poslední věc, co ještě zbývá ...

... Režisér ještě musí s herci nazkoušet děkovačku.

Ačkoli se občas někdo přijde na generálku podívat, například kolega, který v inscenaci neúčinkuje a z nejrůznějších důvodů nemůže na premiéru, dámy z krejčovny, fotografové, nějaký pozvaný host nebo třeba děvčata z obchodního oddělení, v tuto chvíli všichni podle divadelní tradice odcházejí. Děkovačka se zkouší zásadně před prázdným hledištěm.

Tyto fotografie jsou tedy opravdu unikátní, na vlastní oči byste něco takového nikdy neměli možnost vidět.

Po generálce se také nikdy netleská. Další divadelní tradice a pověra, kterou je dobré si pamatovat pokud někdy zavítáte na generálku veřejnou. Věřte, že herci tuto pověru berou hodně vážně.

Poslední připomínky před premiérou.

František Krtička ještě musí domluvit s Janou Pin průběh korepetic před představením.

Poděkujeme si za hezké zkoušení a teď už se jen dobře vyspat na zítra a hlavně neztrácet dobrou víru, že všechno dobře dopadne.