Michal Pětík  (nar. 1985 v Roudnici nad Labem)

Už v dětství si zamiloval knihy a zatoužil být spisovatelem. Iniciační četbou mu v tomto směru byly Foglarova trilogie o Stínadlech a později dílo Grahama Greena (zejména romány Komedianti, Moc a sláva nebo Konec dobrodružství). Po gymnázium absolvoval studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a později vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Během studií v Brně uvedl několik svých textů (například monodrama Devon – fiktivní vzpomínky Dicka Francise, jednoaktovou hru [S]milování ad.). Pro Městské divadlo v Mostě adaptoval román Julese Verna Tajemný hrad v Karpatech a pro Divadlo rozmanitostí napsal původní pohádku Půjdem spolu do betléma aneb Františkův betlém (příběh na motivy prvního živého betléma inscenovaného Františkem z Assisi).  Je autorem scénáře a hudby k filmu Sen o psu (režie Tomáš Princ). Vytvořil hudbu k několika inscenacím. Před časem dokončil román Nad krajinou létá sup, píše povídky, pracuje na knize pro děti a připravuje seriál určený internetovému publiku.

Proč se vůbec uvádí pohádka ve "velkém divadle", když máme scénu pro děti v Divadle rozmanitostí?

To je sice pravda, Divadlo rozmanitostí je programově určeno dětem, ale mělo by se zaměřovat na nejmenší diváky – mateřinky a předškoláky, kdežto naše Princezna je určena nejen školákům, ale také jejich rodičům, kteří s nimi mohou přijít na představení. Chtěli jsme vytvořit tzv. rodinnou inscenaci. Navíc k nám přijdou diváci na velké plátno, na Velkou scénu, a my jim, na rozdíl od Divadla rozmanitostí, nabídneme činoherní pohádku, nikoliv loutkovou.

Princezna se zlatou hvězdou na čele je slavná pohádka především díky filmu. Proč jsi ji vybral pro mostecké divadlo?

Uvažovali jsme s režisérem Jirkou Krausem i nad jinými texty, ale ze společné debaty s uměleckým vedením divadla padla volba na Princeznu. Ačkoliv to není pohádka, v níž vystupují nadpřirozené bytosti, zvítězila pro svoji poetičnost a jakousi laskavost.

Text bylo nejspíš nutné upravit. Celý je ovšem ve verších, nebyl to trochu problém?

Obecně se snažím zasahovat do původního textu, není-li to z různých důvodů nutné, co nejméně. Navíc škrtat ve veršovaném textu nebo k němu připisovat, není jednoduché a člověk musí být opatrný. Pokud je ovšem metrické schéma textu předem ujasněno a dodržováno, nejedná se o nic nezvyklého. Jinak musím zmínit, že úprava je dílem pana režiséra. Při práci vycházel jak z divadelní předlohy K. M. Walló, tak z filmového scénáře téhož autora.

 Je divadlo pro děti důležité?

Podle mne ano. Ale musí se dělat stejně svědomitě jako činohra pro dospělé. Divadlo je schopno poukázat na ctnosti, formovat dobrý vkus, obohatit a jaksi "probudit", pokud se však nedělá poctivě a poučeně, dovede si diváka snadno poštvat proti sobě; unudit, znechutit. Tak doufám, že u nás tenhle případ nenastane, a děti budou odcházet z divadla rozradostněné.