ročník 2015 / 3. číslo
HUDBA A TEXTY PÍSNÍ
Tomáš Alferi
Narodil se v Mostě v roce 1977. Po studiu všeobecné medicíny na Karlově univerzitě dezertoval k divadlu. Od roku 2001 působil v Divadle Rozmanitostí i činohře Městského divadla v Mostě. Jeho hlavní parketou je hudba, studoval skladbu u prof. Jiřího Dvořáčka. Skládá hudbu nejen pro Most, ale například i pro inscenace v Liberci, Příbrami, Kladně, Uherském Hradišti, Ostravě, Jihlavě a jiné. Od roku 2011 je uměleckým šéfem Divadla Rozmanitostí v Mostě.
Vítek Herzina
Narodil se v Ústí nad Labem v roce 1978. Od dětství hrál amatérské divadlo s rodiči a tak po studiu gymnázia bylo studium herectví jasná volba. Absolvoval na divadelní fakultě JAMU v roce 2000 a hned nastoupil do angažmá v Městském divadle v Mostě, kde je členem činohry dodnes. Psaní básní a textů se věnuje od střední školy, první jeho velký projekt ale byly až české texty do muzikálu Jeptišky pro Městské divadlo v Mostě v roce 2006. Jako textař spolupracuje především se skladatelem Tomášem Alferi. Napsal také několik textů pro hudební skupiny Z Davu, Koradoband nebo například pro Bohuše Matuše. V roce 2008 vyšla v drobném nákladu sbírka jeho básní Zpověď.

Tomáš Alferi komponující.
Vítek: Jak se ti se mnou spolupracuje?
Tomáš: Tak přesně tuhle otázku jsem čekal, protože na to stejné jsem se chtěl zeptat já. Spolupracuje se mi výborně, zkrátka cítím autorské souznění. Baví mě ten způsob, jak to vzniká.
Vítek: Zkoušeli jsme už všechno. Buď já napíšu texty a ty k nim potom složíš hudbu, nebo ty mi pošleš hudbu nazpívanou nějakým komickým jazykem, který zní trochu jako angličtina, němčina nebo francouzština, a já to potom otextuji, nebo jsme i občas psali společně. Co ti vyhovuje nejvíc?
Tomáš: Mně vlastně nejvíc baví kombinace toho všeho. Když se nám párkrát podařilo, že jsi otextoval část mojí hudby, ale pak pokračoval dál a já pak dopisoval hudbu k tomu dalšímu textu.
Vítek: Pro mě je třeba jednodušší psát na hudbu. Jednak je to tvoje zpívání ve smyšleném jazyce částečně návodné, občas tam používáš slova, která mi pomůžou a napoví mi, a zároveň mám formu, které se můžu držet.
Vítek Herzina textující.
A i charakter té výsledné písničky je trochu jiný. Když napíšu text k zhudebnění, je mnohem pravidelnější, vlastně vypadá jako básnička. Ale naopak text psaný na hudbu vypadá úplně jinak.
Tomáš: To je pravda, když se dívám na takový text a odmyslel bych si od něj hudbu, říkal bych si, že ses zbláznil, že to zhudebnit snad ani nejde.
Vítek: Ale baví mě obojí. Zrovna teď se sešlo, že jsme psali Princeznu se zlatou hvězdou na čele zrovna tím způsobem, že jsi dostal moje texty, a zároveň jsme psali písničky do příbramského divadla přesně opačně, kdy jsem psal na tvoji hudbu. A každý ten princip má opravdu svoje. Buď se těším na tvoje melodie a jsem zvědavý, jak si s tím textem poradíš, nebo je to naopak výzva, jak najít ta správná slova a vejít se do tvých not a frázování.
Tomáš: Když nás režisér osloví, řekne kde a o čem bude která písnička, tak já si potom tu situaci zkrátím do dvou tří slov, s kterými potom pracuju a používám je v demu, které ti potom nazpívám. A sleduju se zájmem, jestli se tam ta slova potom nějak objeví.
napsali spolu přes 100 písniček do těchto inscenací:

K. Poláček: Edudant a Francimor (2006)
sienští akademikové: Oklamaní (2007)
P. Lněnička: Strašidýlko z Metrwillu (2008)
M. Gavran: Otelo z ostrova Susaku (2008)
 J. Lada: O statečné princezně Máně (2008)
V. Novák: O Šípkové Růžence (2010)
E. A. Longen: Dezertér z Volšan (2010)
P. Polák: Dva střevíčky pro Popelku (2011)
 J. Danaud: Ach ta něha našich dam (2011)
K. Pavlíček: Tři zlaté vlasy děda Vševěda (2012)
 J. Drda: Hrátky s čertem (2013)
 J. Verne, V. Peřina: Tajemný hrad v Karpatech (2015)
K. M. Walló: Princezna se zlatou hvězdou na čele (2015)
Vítek: Většinou objeví. Vyloženě mi je podsouváš a je těžké se od toho oprostit. Buď to nějak použiju, nebo se mi to aspoň rýmuje. Když třeba zpíváš něco jako "bužu žužu" tak tam nakonec napíšu "ještě můžu".
Tomáš: A když píšeš texty, máš nějakou představu, jak by měla ta hudba vypadat? Slyšíš tam nějaký konkrétní nápěv?
Vítek: Ne, to vůbec. To mi prostě vůbec nejde. Maximálně si vypomůžu nějakou existující písničkou, kvůli formě, ale samotného mě nic ani vzdáleně nenapadá. A ty zase naopak, když komponuješ, napadají tě k tomu texty?
Tomáš: Kdysi jsem si psal na svojí hudbu i texty. Ale pak jsem zjistil, že je to pro mě limitující. Protože bez textů je psaní hudby svobodnější, můžu se víc rozmáchnout. Když jsem si psal text, vždycky jsem k tomu slyšel i melodii a ta textová forma se nakonec stejně podřizovala té formě hudební. Takže texty si budu asi psát jen v krajní nouzi.
Vítek: A jak dlouho ti to psaní trvá? Třeba ve mně to zraje většinou opravdu dlouho. Až na výjimky, třeba písničky do Dezertéra z Volšan jsme museli napsat v šibeničním termínu,  to bylo dvanáct písniček zhruba za týden. Ale jinak potřebuju čas, poslouchám  to pořád dokola, sem tam mě napadne slovo a pak je to najednou hotové a napíšu to naráz.
Tomáš Alferi korepetující.
Tomáš: Najít tón je asi jednodušší než najít slova. Vždycky je nejdůležitější, jak inspirující je režisér. Nakolik přesně ví, jakou úlohu má ta hudba mít. Jestli má být partnerem, jestli má dotvářet, rytmizovat nebo dynamizovat situaci. V tom byl třeba nepřekonatelný režisér Vít Vencl. Tam jsem vlastně komponoval jeho slovní hudbu, tak přesně dokázal popsat funkci a charakter hudby, kterou chtěl v inscenací mít. To je to hlavní, že bych nějak složitě hledal melodii nebo téma, to zase ne.
Vítek: Tak s čím se vlastně nejvíc potýkáš? Já samozřejmě s tím, že musím najít  ta správná slova na ta správná místa a někdy mám pocit, že slov je nějak málo.
Tomáš: No ono tónů je taky celkem omezeně.
Vítek: To jo, ale slova si nemůžeš jako tóny míchat podle libosti a pocitů. To mi přijde trošku nefér, že ty to máš hned, a já se s tím pak musím mořit, aby se rýmy rýmovaly, aby to bylo aspoň trochu originální, aby to všechno hezky sedělo a znělo. To mám potom škodolibou radost, když ti pošlu text a říkám si: Tak a teď si s tím poraď.
Tomáš: To se mi tuhle stalo, že jsi mi poslal text a najednou mi vytanula nějaká známá melodie a nemohl jsem se jí zbavit. Tak jsem ji použil pozpátku a už to šlo.