Muzikál jako žánr už na mostecké scéně zdomácněl. Podobně jako v ostatních oblastních divadlech jsou důvody nasnadě. Muzikál i přes svoje oproti klasickým činoherním kusům vyšším nákladům na přípravu bývá zárukou víceméně vyprodaného hlediště. Vždycky si vzpomenu na zneuznaného herce Picla z Nestroyovy hry Pro nic za nic, když se ho chlapec s bonbóny ptá na divadlo: "A budou v tom písničky?"

Těžko posoudit, proč tomu tak je, ale v době, kdy se v Praze s muzikály nejrůznějšího druhu doslova roztrhl pytel, nemůžou divadla "na okraji" zůstat pozadu. Oproti hlavnímu proudu však podle mého přinášejí něco navíc. Možná neuvidíte slavné zpěváky typu Lucie Bílé, možná neuvidíte perfektně sladěnou taneční company ve špičkové kvalitě, možná nedisponujeme úchvatnými jevištními efekty, ale máme něco, za co stojí na naše skromnější muzikály do divadla přijít - umíme do toho dát srdce.

On taky není muzikál jako muzikál. Zatímco je trendem vyrobit zpěvohru z jakékoli pokud možno notoricky známé látky (a tak nám z jeviště zpívá Hamlet, Jeckyll a Hyde, Romeo s Julií, tři mušketýři nebo Drákula písně z pera skladatelů popmusic) oblastní divadlo sáhne zpravidla po osvědčeném muzikále byť starším, ale kladoucím důraz na to, co jeho protagonistům jde nejlépe - na silný a kvalitní příběh v činoherní části. V tom pražské masprodukce zaostávají a těžko to můžou dohánět zvučnými jmény.

Možná se mezi vámi najdou ti, kteří se mnou vzpomenou na Šumaře na střeše, Šakalí léta, Řeka Zorbu nebo Donaha. Ačkoli muzikál zdaleka nepatří mezi moje milované žánry a zpěv na jevišti není parketa, na které bych se pohyboval s naprostou jistotou a bezprostředností, tyhle inscenace mi absolutně přirostly k srdci. Balada pro banditu se rozhodně řadí mezi ně a nejen to, svým příběhem, závažností i tématem se hravě dere téměř na první místo.

S režisérem Ondruchem to byla neobyčejná spolupráce a Balada pro banditu je neobyčejný muzikál. Doufejme, že jsme pro vás přichystaly neobyčejný zážitek.

Vítek Herzina, herec