ročník 2016 / 2. číslo
Nejnovější inscenace našeho divadla "Podivný případ se psem", jejímž hrdinou je chlapec postižený Aspergerovým syndromem, mě přivedla k malému zamyšlení na téma autismu. Při zkoušení této hry jsem si uvědomil, kolik lidí (a hlavně mladých lidí) s tímto syndromem, slangově přezdívaných "aspíci", v tom našem světě vlastně žije.
A tu se náhle začala v mé hlavě rodit myšlenka: Co když...? Uvědomil jsem si, že existují živočišné druhy, které se velmi úspěšně dokáží adaptovat na veškeré šílenosti, které se v jejich přirozeném prostředí stanou. Zároveň dokáží připravit své nové generace na všechny změny které je v budoucnu čekají. A tady přichází ono: Co, když...?
Co když právě tito mladí "aspíci" jsou ony nové generace, které mají šanci přežít v šílené budoucnosti našeho světa? Světa plného násilí, světa bez kultury, krásy a citu. Co když v téhle budoucnosti my budeme ti "divní" a "jiní"?
No, pak jsem si řekl - uklidni se, je to jenom myšlenka, přece by se svět nezbláznil. Udělal jsem si kafíčko a bylo mi zase hezky. A v tom jsem si náhle uvědomil, že když jsme před premiérou již výše zmíněné hry natáčeli její filmovou pozvánku, na dotaz kdy bude tato upoutávka hotová jsme dostali odpověď: "...tak za čtrnáct dní!"
Řeknu vám, že v tom okamžiku jsem si připadal jako osamělý, bezmocný "aspík" ztracený v podivném světě, jímž je obklopen! A proto: ASPERGERU ZDAR!
Miroslav Večerka, herec