Lukáš Kopecký

Lukáš Kopecký (*1986) prožil mládí v Polabí, kde se věnoval převážně sportu (ach, ty roky vzpěněné krve!). V rodném Brandýse nad Labem maturoval na Gymnáziu J. S. Machara. Poté už ho souhra okolností zavedla do Brna, kde vystudoval politologii, mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Začal pracovat jako kulisák v Divadle Husa na provázku, ale záhy byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění do ateliéru prof. PhDr. Václava Cejpka a doc. MgA. Zbyňka Srby, Ph.D., na obor činoherní režie.

Již během studií pohostinsky režíroval v Městském divadle Zlín (Ulrike Freising: Cesta k moři), v Městském divadle v Mostě (Robert Pinget: Král a Baga, Friedrich Dürrenmatt: Herkules a Augiášův chlív), v Divadle Polárka (František Hrubín: O Jirkovi a jeho třech psech) a v Národním divadle Brno (Oliver Kluck: Princip chaosu).

V roce 2013 začal externě spolupracovat s Českým rozhlasem Brno. Po prvním roce a realizaci kolem sta pořadů zde nastoupil do angažmá a stal se kmenovým slovesným režisérem brněnského studia Tvůrčí skupiny Regiony. Ve své rozhlasové tvorbě se věnuje převážně četbám na pokračování, povídkám a dramatickým tvarům.

zdroj: lukaskopecky.cz

Kdy ses poprvé setkal s příběhem Podivného případu se psem?

Když mi jej dramaturg Michal Pětík poslal emailem, ať si ho přečtu. To jsme zrovna připravovali zdejší Kroniku Picwickova klubu. Nejprve jsem tedy četl Stephensovu dramatizaci Haddonova románu. Nu, lze o tom uvažovat, řekl jsem si tenkrát. Poté jsem si ještě přečetl původní předlohu, a ta mě přesvědčila a také napověděla, jak danou věc dělat.

Podivný případ se psem je poslední dobou velice žádaný titul. Čerpáš inspiraci z práce svých kolegů, nebo bude mít mostecké zpracování úplně nový rozměr?

Mostecká inscenace bude tuším šestým uvedením Případu u nás. Žádnou z těch inscenací jsem však neviděl. Jednak jsem se jimi nechtěl nechat ovlivnit, jednak člověk i bez toho tak trochu tuší, jak k tomu ten či onen tvůrce pravděpodobně přistoupil... Mostecké zpracování nechť s ostatními srovnají k tomu povolaní. Mohu však říci, že jsme scénář poměrně dost upravili, aby se více blížil Haddonově románové předloze a jejím specifičnostem. Takže B) je správně.

V čem je tato inscenace výzvou pro soubor MDM?

Podivný případ se psem je myslím pro všechny zainteresované nevšední výzvou, nelehkou matematickou úlohou o několika proměnných. Mnozí z nás už museli nejednou překonat sebe sama. Ondra Dvořák kupříkladu překonal svůj strach ze stísněných prostorů, Zita Benešová se přes úvodní odpor dokázala skamarádit s potkanem, Míša Krausová plavala mezi žraloky, a takhle bych mohl ještě chvíli pokračovat. Blížící se premiéru budu očekávat se zatajeným dechem.

Tvým posledním kouskem u nás byla Kronika Pickwickova klubu, dají se tyto dva tituly srovnávat?

Oba tituly jsou "made in England" a točí se kolem Londýna. A oba byly svého času bestsellerem. Jinak se obě věci moc srovnávat nedají, a to ani co do jevištní realizace. Nazkoušel jsem zde čtyři inscenace a každá z nich je úplně jiná.

Jaká je divácká cílová skupina Podivného případu se psem?

Do cílové skupiny řadím všechny milovníky detektivek a nadšence pro rozličné hlavolamy. Dále většinu příznivců dobrých konců. Potom rozhodně diváky se smyslem pro humor a rovněž ty diváky, kteří se odmítají odbývat povrchní podívanou. A rozhodně bych pozval (duchem) mladého diváka. A i jejich partnery samozřejmě.

Hlavní hrdina trpí Aspergerovým syndromem – jak bys tuto poruchu popsal divákům?

Rozsah této odpovědi mi toho příliš nedovoluje, ale pokusím se. Aspergerův syndrom je lehčí forma autismu, jedná se o vrozenou poruchu. Klíčové pro diagnostiku Aspergerova syndromu jsou potíže v oblasti sociální interakce a komunikace, které jsou v rozporu s dobrým intelektem a řečovými schopnostmi. To znamená, že tito lidé mají problém přirozeně navazovat vztahy s druhými lidmi a komunikovat s nimi, mají problém s vnímáním nonverbálních signálů v komunikaci a těžko se v ní orientují. Aspergerův syndrom je charakterizovaný jako forma sociální dyslexie, já osobně používám spojení "křehká rovnováha". Tito lidé jsou totiž extrémně přecitlivělí na řád, správný pořádek věcí, jinak zažívají zmatek z informačního zahlcení a propadají panice, jako by jim mozek v jistých chvílích přestal správně pracovat. Lidé s touto poruchou mají co dělat sami se sebou, snad proto se druhým lidem mohou jevit sebestředně, jednostranně zaměřenými či sociálně a emočně nezralými. Jedním dechem však musím dodat, že se mezi těmito lidmi vyskytuje nadprůměrné množství těch, kdo mají mimořádně vysoké IQ.

Do role Christophera jsi přizval brněnskou posilu – Ondřeje Dvořáka, jak se Ti s ním spolupracuje?

Ondřej vyšel vítězně z konkurzu, který jsme na tuto roli dělali. Role Christophera je velmi náročná a nelehká. Musíte věrohodně vypadat velmi mladě a přitom je nezbytné být už trochu herecky ostřílený, neboť celou inscenaci táhnete a mnohem zkušenější kolegové v ní hrají na vás. Ondra mi však na každé zkoušce svým přístupem i výkonem potvrzuje, že jsem se rozhodl správně, když jsem si onehdy vybral právě jeho. A jeho Christopher bude jistě patřit k těm nejpřesvědčivějším.

Most je pro tebe v době režírování přechodným bydlištěm, jak se Ti u nás líbí? Navštívil jsi i jiná místa, než divadlo?

Ajajaj, no tak teď asi moc kladných bodů nezískám. Most na mě působí dost neutěšeně a poněkud tísnivě. Mám ale rád krajinu kolem Mostu. Je ovšem pravda, že když tu zkouším, tak zas tolik volného času nemám. A kromě jedné výjimky jsem zde byl převážně v zimních měsících. A taky už moc neholduju sportu, a tak některé zdejší kratochvíle prostě nedocením. Ale kdo ví? Teď jsme s kolegy udělali docela slušný plůtek v místním pivovaru (kam tady chodím tak rád!) a o onu útratu bychom měli v blízké době svést badmintonový mač. A též jsem si zadal, že do premiéry vylezu na nedaleký vrch Raná, takže pokud jsou mezi čtenáři tohoto rozhovoru i nějací zdravotníci, prosím zbystřete!

Tereza Braumová