Zajímá Vás, kdy hrajeme nejbližší reprízu? Máte zájem o vstupenky? Klikněte na obrázek...
ročník 2016 / 7. číslo
DRAMATURG
Pavlína Schejbalová o sobě...
Pocházím z Vysokého nad Jizerou, což je městečko mj. známé svou nejdelší ochotnicko-divadelní historií v Čechách. Působí zde přes 230 let Divadelní spolek Krakonoš. Málokoho z místních divadlo mine, takže i můj tatínek byl vášnivým ochotníkem, i když víc než herectví se věnoval inspici a technice. I mě odjakžva divadlo strašně bavilo, avšak záhy mi došlo, že moje místo rozhodně není na jevišti. Jako děvče z venkova jsem však žila s představou, že profesionální divadlo je pouze pro Pražáky a tak jsem původně chtěla být učitelkou...
Nakonec se to nestalo, ale moje cesta k divadlu vedla po gymnáziu v Jilemnici ještě přes studium nástavby v Jablonci nad Nisou a krátkou praxi na pražském letišti. Potom přišlo osudové setkání na jednom z ročníků národní přehlídky venkovského divadla ve Vysokém, kam do poroty jezdil mj. Milan Schejbal, který v tom osudném roce 1994 nastoupil jako umělecký šéf do Divadla ABC. Zrovna dával dohromady celý tým, a tak jsem se na rok stala tajemnicí uměleckého souboru. Následovalo studium na FF UK v Praze a přitom stále praxe v ABC, kde jsem působila nejdříve jako lektorka dramaturgie, později už jako dramaturg.
Byly to skvělé roky, ale všechno má svůj konec a každý konec je i novým začátkem. Pro nás s Milanem byl tenhle konec jednak začátkem manželství a také začátkem práce v divadle příbramském. Obojí je fajn a díkybohu za to!
BRANDON THOMAS
Anglický herec, dramatik, režisér, autor populárních písní a divadelní podnikatel. Narodil se 24. prosince 1848 v Liverpoolu do zcela nedivadelní rodiny. Toto datum narození uvádí ve své vzpomínkové knize jeho syn Jevan Brandon-Thomas. Na Thomasově náhrobku na Bromptonském hřbitově v Londýně je však napsáno, že se narodil na Štědrý večer roku 1850.
CESTA K DIVADLU
Než v roce 1879 odešel do Londýna k divadlu, vystřídal řadu profesí – byl novinářem, účetním, obchodním cestujícím, také truhlářem a lodním tesařem. Stále však toužil po herectví a čím dál častěji vystupoval se svými písněmi v soukromých či koncertních sálech. Jako herec začínal v divadelní společnosti manželů Kendalových a Johna Harea v Court Theatre, která patřila ve své době k těm nejlepším v Londýně. Prošel dlouhou řadou maličkých a zanedbatelných rolí, než se dopracoval k těm velkým. Nakonec byl považován za herce velmi vyhledávaného a osobitého. Během své kariéry účinkoval v mnoha (nejen) londýnských divadlech, a to pravidelně až do roku 1906. Brzy se začal prosazovat také jako dramatik – napsal celkem čtyři jednoaktovky, šest celovečerních her a sedm adaptací. Věnoval se především komediálnímu žánru. Většina jeho her je dnes již zapomenuta, ale stačila jediná, aby bylo jméno Brandon Thomas navždy zapsáno do dějin světového divadla zlatým písmem: Byla to Charleyova teta (Charley’s Aunt, 1892).
jako John of Gaunt (W. Shakespeare - Richard II.)
NAHORU – DOLŮ
Svůj první dramatický pokus A Highland Legacy (Horalský odkaz) napsal Brandon Thomas už v roce 1866. Jeho první celovečerní hra Comrades (Druhové) byla uvedena v Court Theatre v roce 1882. S následujícími hrami u divadelních ředitelů velký úspěch neslavil. V roce 1885 přijal na několik měsíců angažmá v herecké společnosti Rosiny Vokesové v New Yorku, kde začal poprvé působit i jako režisér. Po návratu do Londýna opět účinkoval nejprve ve spíše neúspěšných produkcích a jeho hry The Lodgers (Podnájemníci, 1887) a The Gold Craze (Zlatá mánie, 1889) u diváků propadly. Když ale v roce 1892 napsal Charleyovu tetu "na tělo" herce Penleye, stal se rázem jedním z nejúspěšnějších autorů. Snadněji také získával nové role, ale přesto jeho život až do konce připomínal tak trochu houpačku. Opět se mu lépe začalo dařit v roce 1902, když získal angažmá u jednoho z nejváženějších londýnských divadelníků Herberta Beerbohma Tree, který mu svěřil několik velkých rolí (rovněž ve vážnějších kusech a např. i v Shakespearových hrách).
V roce 1905 herci Penleymu vypršelo výhradní držení autorských práv k Charleyově tetě – a Brandon Thomas ihned sestavil zájezdovou skupinu West End Company, která tuto komedii nadále úspěšně uváděla ve vlastní produkci. S "Charleyovkou" uspořádal téhož roku také vánoční sezónu v londýnském Comedy Theatre a stala se z toho tradice až do roku 1930.
V roce 1906 se Thomasovi kvůli chronické nespavosti výrazně zhoršil zdravotní stav a s herectvím musel skončit. O tři roky později se sice pokusil o návrat, ale brzy poté se nervově zhroutil. V dalších letech se proto na divadelních jevištích objevoval jen zcela výjimečně. Zemřel 19. června 1914 v Londýně.
NESMRTELNÁ CHARLEYOVA TETA
Charleyova teta Brandona Thomase bývá často uváděna pod jménem Jevan Brandon-Thomas, to byl ovšem ve skutečnosti autorův syn, který je jen podepsán (spolu se svými sestrami – herečkami Silvií a Amy) pod ediční poznámkou k revidovanému vydání této komedie z roku 1933, respektive k vydání její zkrácené či zmodernizované verze
(která se hraje častěji než delší hra původní). Zvláštní shoda jmen vznikla tím, že Thomasovi potomci využili popularity svého otce a celé jeho jméno si zvolili jako své umělecké příjmení „Brandon-Thomas“. Námi uváděný překlad Zdeňka Vančury vyšel knižně v roce 1934 pod správným jménem. S oběma verzemi autorství se můžeme setkávat doposud – jak v knižních vydáních hry, tak při jejích inscenacích.
W. S. Penley jako Lord Babberley jako Charleyova teta
Světovou premiéru měla hra v Londýně 21. prosince 1982 v Royalty Theatre. Brandon Thomas napsal roli Babbse pro herce W. S. Penleye, sám hrál Sira Francise. Penley hrál svou oblíbenou roli úspěšně mnoho let a na Charleyově tetě dokonce tolik zbohatl, že si za utržené peníze mohl dovolit nechat si postavit své vlastní divadlo. Zbohatl v té době samozřejmě i Brandon Thomas – a také jeho rodina z Charleyovy tety žila ještě mnoho let po Thomasově smrti.
Od své britské premiéry tato výjimečná komedie rychle dobývala celý svět a těšila se vždy mimořádnému diváckému zájmu! Její první londýnská inscenace se hrála denně až do prosince 1896, čímž dosáhla celkem 1466 repríz a na celé čtvrtstoletí tak vytvořila britský rekord v počtu repríz jedné inscenace. Rovněž na americké Broadwayi se jako kasovní trhák hrála plné čtyři roky (1893 až 1897). Brzy se dostala také do Německa, Španělska, Dánska, Švédska, Norska, Itálie, Řecka, Francie, Kanady a dalších zemí.
Pavlína Schejbalová (vpravo) jako Amy Spettigová v inscenaci Charleyova teta, DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou, režie Marie Trunečková, rok 2000. :-)
Charleyova teta se tedy stala světově proslulou záhy po své premiéře a zájem o ni nekončí. Byla přeložena do více než třiceti světových jazyků, mimo jiné i do gaelštiny, čínštiny, jazyka zulu či esperanta. Pochopitelně se dočkala i filmových, televizních i hudebních adaptací. Poprvé byla zfilmována už v roce 1915 a filmů bylo podle ní natočeno celkem 18, televizních inscenací přibližně 25. Zfilmován byl také muzikál Kdo je Charley? (1952), který v Americe napsali Frank Loessera George Abott (1948). Role Fancourta Babberleyho poskytla velkou hereckou příležitost mnoha (nejen) renomovaným hercům, z nichž jmenujme kupříkladu Olivera Hardyho, Syda Chaplina, Emila Janningse, Rexe Harrisona nebo Gustafa Gründgense.
Na česká jeviště pronikla Charleyova teta již na konci 19. století – poprvé byla uvedena v Národním divadle roku1894 v hlavní roli s Jindřichem Mošnou. Babbs patřil k nejúspěšnějším rolím Vlasty Buriana (1932), Lubomíra Lipského (1964), Jozefa Krónera (1964) nebo Jana Hrušínského (1996).
Mostecké divadlo uvedlo "Charleyovku" v poválečné historii poprvé roku 1993. V režii Milana Schejbala hrál hlavní roli Patrik Jílek.
Vzpomínka manželky Brandona Thomase Marguerite Blanche Thomas na světovou premiéru Charleyovy tety 21. prosince 1892 v Royalty Theatre
Večer příjemně ubíhal až do okamžiku, než se pan Penley coby Lord Fancourt Babberley objevil v černých dámských šatech, čepici, fiší a dlouhých rukavicích s ustřiženými prsty. V hledišti vypuklo hotové furóre, a představení se vlastně zastavilo. Štolba vévody z Cambridge se v proscéniové lóži tak smál, až spadl ze svého křesla rovnou na jeviště, kde zůstal ležet, svíjeje se v křečích řehotu. Pro herce bylo takřka nemožné zachovat klid. Každý pohled, který pan Penley vrhl, každá věta, kterou pronesl, vyvolala bouři smíchu v hledišti a odbourávala kolegy na jevišti. Výstup, kdy Brandon coby Sir Francis učinil nabídku k sňatku Charleyově tetě, přiměl publikum válet se smíchy. Svlékací scénu, která zapříčinila takový cambus na generálce, doprovázel veselý jekot rozjařených diváků. Teprve opona po druhém aktu a následná přestávka daly hledišti vydechnout. "Další dějství už diváci nepřežijí," mnul si spokojeně ruce pan Penley. Nakonec, byť s obtížemi, přežili.
W. S. Penley
O údajném vzniku námětu komedie Charleyova teta vypráví autorův syn Jevan Brandon-Thomas
Roku 1890 došlo ještě k jedné malé, pro vznik Charleyovy tety však klíčové události. Brandon Thomas se opět potkal s W. S. Penleym, komediantem malého vzrůstu a velkého hereckého umu. Náhodou. Ve vlaku, když se vracel z Waltonu na Temži, kde paní Thomasová dlela na zotavené v domě svého bratra. Ti dva se neviděli od nešťastné inscenace frašky Podnájemníci, kterou pro direktora Charlese Hawtreye Brandon Thomas adaptoval z francouzštiny a která v Hawtreyově divadle Globe i s Penleym v hlavní roli v lednu 1887 pohořela.
Řeč se pochopitelně točila hlavně kolem divadla. Penley mluvil dlouze o svých plánech založit si vlastní divadelní společnost, a zčistajasna položil otázku: "Nechtěl byste pro mne napsat hru?" Nabídka lákavá o to víc, že Brandon Thomas pokládal Penleyho za nepřekonatelného komika. Ale jeho odpověď zněla jaksi opatrně: "Když mne o hru požádá takový herec, jako jste vy, to už samo o sobě je inspirace. Ale najít pro vás něco zajímavého? Vždyť vy jste hrál všechno možné – mnichy, kuráty, číšníky, lordy, sportovce..." Penley se zatvářil truchlivě, jeho velké oči dostaly tak ztrápený výraz, že se Brandon Thomas stěží zdržel smíchu.
Něco v hercově široké oválné tváři mu náhle připomnělo fotografii staré tety... v čepci a krajkové šále. "Už vás někdy napadlo, abyste si zahrál ženskou?" Penley se bouřlivě rozesmál. "Šlo by ovšem o záměnu osob," pokračoval Brandon Thomas, "a vtip by byl v tom, že byste vypadal veskrze jako ženská, ale pořád byste prozrazoval chováním, že ženská nejste!" (...) Brandon Thomas nemařil čas; napsat hru pro jednu z největších londýnských hvězd, to byla příležitost, jaká se naskytne jednou v životě, a Thomas se jí chopil oběma rukama...