DIVADELNÍ MOSTY

Zima zvolna přechází v jaro a ve všem živém se začíná probouzet magická síla. Síla, zodpovědná za proudění krve v žilách a proudění krve do mozku a proudění krve do rukou i nohou i dalších údů. Nejsme to jen my, lidé, kteří na jaře bývají vystaveni tomuto přebytku hormonů, ale i kočičky, pejsci, nebo třeba veverky. A teenageři? Ti to možná prožívají nejhůř, protože to pro ně může být poprvé a poprvé je všechno NAPRD!

V tomto období rozpuku je každý schopen se trochu zbláznit, zamilovat se, nebo se odmilovat, ale nikdy nezůstat v zimní apatii. Krev proudí rychleji tam, kam má.

Když jsem byl po generální zkoušce v jednom nejmenovaném mosteckém baru na baru, začal si se mnou povídat muž zhruba mého věku. (Tedy možná ještě chlapec... Ale co, já už jsem muž... Těžko říct jak to cítil on.) Ptal se mě: "Nemáš taky pocit, že jsou ty holky nějaký otevřenější, čoveče?" (myšleno nadrženější, vole)

Já se zamyslel a odpověděl jsem, že určitě ano: "Jsou, ale mám tři možnosti jak to může být doopravdy. Buďto začínáme i my, muži, být "otevřenější", jak říkáš, čoveče. Nebo začínáme být jednoduše krásnější. A naposledy - což je můj favorit - začíná jaro.

Jsou všichni přes celý podzim a zimu schopni zapomenout, jaký je to vlastně pocit, když začíná jaro? Podle toho, co vidím a co sám cítím a pamatuju si, můžu říct, že ano. O to více na nás jaro působí každým rokem víc a víc. Možná tedy dokud nám není víc a víc, ale o tom já zatím naštěstí nic nevím.

Když se teď, kdy je mi 24 a považuji se za dospělého, vracím ve vzpomínkách do období své puberty, je mi líto, že jsem si nepsal deník. I když možná není. Myslím, že by mé zážitky vydaly na celovečerní divadelní hru... Ale buďme k sobě upřímní, čí zážitky ne? Všichni jsme tam byli. Všichni jsme to prožili. Všichni jsme se tehdy utvořili.

Adrian Mole si naštěstí deník psal a i když je tajný, mostecké divadlo nás do něj nechá nahlédnout. A komu se to nelíbí ať si co chce políbí.

William Valerián, herec