2017 / 3

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

FRANTIŠKA BRZOBOHATÁ a EVA RADILOVÁ

(připravil Zdeněk Janál)

Poprvé se mosteckému publiku představily mladé talentované herečky Františka Brzobohatá a Eva Radilová, studentky Pražské konzervatoře, které alternují roli Cecilie de Volanges.
Herečka Františka Brzobohatá (*1994) přestoupila po třetím ročníku gymnaziálních studií na Pražskou konzervatoř, kde studovala herectví na hudebně-dramatickém oddělení (2011-2016), aktuálně studium v posledním 6. ročníku přerušila.
V Divadle Na Rejdišti hrála v inscenaci Hanspanoptikum nebo roli Chloe ve Stoppardově Arkádii. V Divadle Rokoko účinkovala v inscenaci hry Petera Ustinova A voda stoupá. Hraje v zájezdovém divadle pro děti D5 Dity Zábranské. Objevila se ve filmech Vybíjená, Poslední cyklista, Něžné vlny, v seriálech Gympl a Expozitura.
Čím Vás nejvíce zaujalo město Most a mostecké divadlo?
Eva: Popravdě jsem zatím neměla tolik času si Most projít, ale oblíbila jsem si tu jednu skvělou kavárnu, kam chodím moc ráda... V divadle se zatím celkem ztrácím a pořád objevuji nové věci, někdy si připadám jako Alenka v říši divů...
Františka: Každé město ma své osobní kouzlo. Most je kouzelný tím, ze není kouzelný vůbec. Tedy alespoň na první pohled. Není zde nic prvoplánově krásného, spíš člověk žasne, kolik paneláků je možné postavit do jednoho místa. A nechci křivdit slavnému posunutému kostelu, ale ten posunuli tak skvěle, že jsme se k němu ještě vůbec nedokázaly dostat. (smích) Musím říct, že když jsem sem přijela poprvé, trochu mě ta syrovost překvapila, ale časem člověk zjistí, že v tom tu krásu musí hledat. Nyní jsem schopná říct, že ji vidím a Most mám velice ráda.
Mostecké divadlo mě, asi jako každého, ohromilo svou velikostí scény a hlediště, ale hlavně mě překvapilo, jak neuvěřitelně rychle se v něm dokážu ztratit. Je to opravdu labyrint a všude to vypadá pro jistotu stejně. Vzpomínám si, jak jsem první týdny vždycky říkala Evičce, kdykoliv jsem musela odejít ze zkoušky: "Beru si telefon, kdybych se dlouho nevracela, volej a pokuste se mě někde najít." (smích)
Máte již hereckou zkušenost s podobně velkým jevištěm?
Eva: Vlastně ne. Ačkoli jsem měla tu čest si "zahrát" v Národním divadle a v Divadle Na Vinohradech, tak vždycky to byly malé sborové roličky, tohle je něco jiného a trochu mi to dělá problém. Ještě jsem si úplně na ten velký prostor nezvykla.
Herečka Eva Radilová (*1996) je studentkou hudebně-dramatického oddělení Pražské konzervatoře, kde v roce 2015 maturovala. V absolventských inscenacích ji aktuálně můžete vidět v Divadle Na Rejdišti v hlavní roli Karolíny v inscenaci hry Ödöna von Horvátha Kazimír a Karolína, jako Thomasinu ve Stoppardově Arkádii nebo v muzikálu V Římě na place byla legrace aneb Chudák Pseudolus.
Pravidelně se objevuje na obrazovce stanice ČT D v pořadu Zprávičky, dříve účinkovala v pořadech Planeta YO nebo Náš zvěřinec.
Františka: Jedinou svoji zkušenost mám z Národního divadla, když jsme tam se třídou z konzervatoře dělali úvodní muzikálové číslo na předávání cen Thalie. Musím říct, že mi to dalo zabrat, když jsem viděla všechny ty řady a balkóny plné lidí. Když mě zde v Mostě pan Rumpík poprvé prováděl, musím říct, že jsem chvíli stála jak přikovaná. Z "druhé strany" to působí úplně jinak. Ale časem si zvyknete. Pokud jste zvyklí na menší scény, prostě každý pohyb znásobte třemi.
Jak vás jako nově příchozí herečky přijímají vaši herečtí kolegové? Sžíváte se rychle?
Eva: Skvěle! Vůbec si nemůžu stěžovat! Vsichni jsou moc milí a berou nás mezi sebe, jako kdybychom se znali už dlouho.
Františka: Až mě překvapilo, s jakou rychlostí jsme se všichni seznámili a skamarádili, tedy alespoň my, jakožto obyvatelky dámských šaten. Během dvou týdnů už jsem si připadala "jako doma" a ne jako nová nezkušená herečka z Prahy. (smích) Miluju to tady hlavně kvůli těm lidem, kteří jsou nejen skvělými herci, ale i úžasnými kamarády, kteří umí pomoct a podržet. To se myslím v divadelním prostředí tak často nestává. Tedy alespoň ne mezi holkama. (smích)
Co je nejobtížnější na vaší roli Cecilie?
Eva: Nejobtížnější? Když pracujete s panem režisérem Ondruchem, tak vám ani nepřijde, že by tam bylo něco obtížného, skvěle vás vede. Tedy aspoň tak to cítím já. Samozřejmě znásilňovací scéna byla náročnější, ale úžasný Valmont nás "znásilňoval" jemně. (smích)
Františka: Pro mě byly nejtěžší asi právě tyto "intimnosti". Odhodit rozpaky a jít do toho! Pan režisér je úžasný a moc nám pomáhal, ale někdy jsem si říkala: "Proboha, co zase vymyslí!" (smích) Finální podoba je vlastně docela příjemná, ale některé fáze, kterými jsme procházeli, byly velmi náročné, především scéna znásilnění.