2017 / 3

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

Zdeněk Janál

Narodil se v roce 1985 v Prostějově. Po gymnaziálních studiích zamířil na pražskou DAMU, kde vystudoval obor režie-dramaturgie a následně dramaturgie činoherního divadla (v ročníku režiséra Milana Schejbala a dramaturgyně Zuzany Sílové). Během studia získal v roce 2013 Cenu děkanky DAMU. Od října 2016 studuje na DAMU v doktorském programu Scénická tvorba a teorie scénické tvorby u doc. Zuzany Sílové, prof. Jaroslava Vostrého a prof. Jana Vedrala.
Působil šest let jako dramaturg v angažmá ve Východočeském divadle Pardubice (2010 – 2016). Na Malé scéně ve dvoře v pardubickém divadle založil tradici scénických čtení současné světové dramatiky pod názvem INprojekty. Jako hostující dramaturg pracoval také v Klicperově divadle Hradec Králové, v pražském Divadle na Fidlovačce nebo v Jihočeském divadle České Budějovice. Od ledna 2017 je kmenovým dramaturgem Městkého divadla v Mostě.
V letech 2014 a 2015 byl pedagogem jevištní praxe hudebně-dramatického oddělení Pražské konzervatoře. Často působí také jako porotce a lektor přehlídek amatérského divadla i recitace. Rád sleduje veškeré kulturní dění – od divadla, přes film, výtvarné umění i hudbu až například k poezii. Poezii má dokonce natolik rád, že žije s básnířkou, nejsou mu cizí ani mezní umělecké žánry jako třeba performance, tedy se nebojí žít ani s performerkou, samozřejmě v jedné osobě.
 
CHRISTOPHER HAMPTON
(autor divadelní hry)
Hampton je významným britským dramatikem, filmovým scenáristou i režisérem. Bývá řazen do tzv. druhé vlny britské poválečné dramatiky, jejíž nástup začal v šedesátých letech 20. století. Nejvíce ho proslavila právě námi uváděná hra Nebezpečné vztahy z roku 1985 a její následná filmová adaptace režiséra Stephena Frearse (1988). Za svůj scénář Hampton obdržel cenu Oscar. Jeho kariéra a dílo jsou ovšem samozřejmě mnohem obsáhlejší.
Christopher Hampton se narodil 26. ledna 1946 ve Fayvalu na Azorských ostrovech. Vyrůstal na mnoha místech světa včetně Egypta nebo ostrova Zanzibar, vysokoškolská studia však již absolvoval v tradičním britském Oxfordu, kde se věnoval moderní filologii se zaměřením na francouzštinu a němčinu. Z těchto jazyků později Hampton hojně překládal a pro divadelní jeviště adaptoval klasická díla.
Pracoval například s dílem Ödöna von Horvátha nebo s Molièrovým Tartuffem, do angličtiny přeložil Čechovova RackaStrýčka Váňu, Ibsenovu Hedu Gablerovou, Molièrova Dona Juana nebo Obraz Yasminy Rezy. Hned Hamptonova první hra When Did You Last See My Mother? (Kdy jsi naposled navštívil mou matku?) v roce 1966 zaznamenala velký úspěch. Hampton se díky ní ve svých dvaceti letech stal dokonce nejmladším autorem hraným na West Endu.
V roce 1968 napsal pro londýnské divadlo Royal Court hru o vztahu Verlaina a Rimbauda Úplné zatmění (Total eclipse), v roce 1970 následovala hra Filantrop: Měšťanská komedie (The Philantropist: A Bourgeois Comedy). Z dalších her jmenujme hru Divoši (Savages) pojednávající o genocidě domorodého obyvatelstva v Jižní Americe (1973), frašku Hody (Treats, 1975), Povídky z Hollywoodu (Tales from Hollywood, 1984) o fiktivním setkání Bertolta Brechta, Heinricha Manna a Ödöna von Horvátha nebo hru Bílý chameleón (White Chameleon, 1991) nebo Appomatox (2012). Za své hry obdržel nepřeberné množství ocenění.
Svou tvorbu pro divadlo brzy začal kombinovat s profesí filmového scenáristy, spolupracoval s režiséry jako jsou Stephen Frears, Agnieszka Holland, Maximilan Schell či David Cronenberg.
 
PIERRE CHODERLOS DE LACLOS
(autor předlohy)
Laclos se narodil 18. října 1741 v Amiensu do šlechtické rodiny se španěským původem. Laclos byl nejen francouzským spisovatelem, ale především důstojníkem francouzské armády, do které vstoupil v osmnácti letech. Po služebním vojenském žebříčku postupoval sice pomalu, ale od nemajetného důstojníka se nakonec vypracoval až do vysokých funkcí, v roce 1780 byl jmenován kapitánem.
Ještě před Velkou francouzskou revolucí ale z armády odešel do služeb králova bratrance Filipa Orleánského v Londýně. Za revoluce vstoupil do Jakobínského klubu, později přestoupil na pozice republikánů a pokusil se vrátit do armády. V době Jakobínské diktatury byl dvakrát vězněn a hrozila mu dokonce poprava. V roce 1799 se mu návrat do armády konečně podařil, byl přidělen k dělostřelectvu Rýnské armády.
Díky vojenské službě se během svého života dostal do mnoha měst Francie i do okolních evropských zemí a na sklonku absolutistické monarchie druhé poloviny 18. století se mu podařilo proniknout také do vyšších vrstev francouzské společnosti a poznat jejich mravy a zvyklosti. Svoje pozorovatelské schopnosti plně využil ve svém nejznámějším díle – v mimořádně poutavém a ve své době skandálním románu v dopisech Nebezpečné známosti (Les Liaisons Dangereuses). Díky němu je trvale zapsán v obecném povědomí čtenářů, přestože jeho další díla jsou již spíše zapomenuta.
Laclos začal svoji literární dráhu psaním poezie, svou první báseň publikoval v roce 1767. Jeho verše však neměly valný ohlas, tak jako jeho libreta ke komickým operám. Na Nebezpečných známostech začal pracovat již v roce 1779, ale podstatnou část napsal až v roce 1781, když byl ve službě v pevnosti na ostrově Aix. V srpnu tohoto roku požádal o šestiměsíční dovolenou, kterou strávil v Paříži, kde své dílo dopsal. První vydání Nebezpečných známostí vyšlo ve dvoutisícovém nákladu mezi 7. a 10. dubnem 1782.
Druhé vydání následovalo jen o několik dní později. Kniha měla bouřlivý ohlas a Laclos byl rázem proslaven! Okamžitě se ale musel vrátit do vojenské služby. V literární činnosti pokračoval například spisem Úvahy o vlivu Vaubanova génia, kterým chtěl vzdát hold slavné postavě francouzského vojenství, maršálu Vaubanovi. Za své dílo byl ovšem paradoxně ostře zkritizován ministerstvem války a čekal ho odsun na posádku v Toulu. Jeho spis O ženách a jejich výchově zůstal nedokončen, další Laclosovy eseje byly publikovány až z pozůstalosti ve 20. století. Zemřel na válečném poli 5. září 1803 jako velitel posádky při obléhání italského Tarenta.
 
FILMOVÉ ADAPTACE
Pro filmové plátno román jako první adaptoval režisér Roger Vadim se scenáristou Rogerem Vaillandem v roce 1959.
Gérard Philipe, Jeanne Moreau
Les Liaisons dangereuses
© Les Films Marceau-Cocinor, 1959
Později krátce po sobě natočili své filmy Stephen Frears (Nebezpečné známosti podle scénáře Christophera Hamptona s Glenn Close, Johnem Malkovichem a Michelle Pfeiffer, 1988) a Miloš Forman (Valmont s Colinem Firthem a Annette Bening, 1989), s nímž na scénáři spolupracoval Jean-Claude Carrière.
John Malkovich, Glenn Close
Dangerous Liaisons
© Warner Bros., 1988
Colin Firth, Annette Bening
Valmont
© Orion Pictures Corporation, 1989
V roce 1999 natočil hollywoodskou variaci na dané téma režisér Roger Kumble – Velmi nebezpečné známosti se Sarah Michelle Gellar, Ryanem Phillippem a Reese Witherspoon.
Sarah Michelle Gellar, Ryan Phillippe
Cruel Intentions
© Columbia Pictures, 1999
V roce 2003 pak vznikl také televizní seriál s Catherine Deneuve, Ruppertem Everettem a Nastassjou Kinski.
Juraj Kukura
Nebezpečné známosti
© Archiv STV / Mária Kušnírová, 1980
Dong-gun Jang, Ziyi Zhang
Weixian Guanxis
© Easternlight Films, 2012
Z dalších výjimečných filmových zpracování jmenujme ještě alespoň československý televizní film Miloslava Luthera podle scénáře Alexe Koenigsmarka z roku 1980 s Jurajem Kukurou, Emílií Vašáryovou a Janou Nagyovou v hlavních rolích nebo čínskou adaptaci z roku 2012 režiséra Jin-ho Heo, který Laclosovy hrdiny zasadil do Šanghaje 30. let 20. století.
 
ČESKÁ VYDÁNÍ ROMÁNU
Laclosovy Nebezpečné známosti vyšly poprvé česky v roce 1914 v překladu Karla Šafáře pod názvem Nebezpečné poměry, ale jednalo se pouze o neúplný výbor z díla. Výtisky byly navíc úředně zabaveny. Román mohl být rozšířen až o rok později ve výboru překladatele Kamila Grunda s názvem Nebezpečná přátelství - výbor z dopisů.
Úplné dílo vyšlo v překladu S. K. Neumanna až v letech 1928-29, později pak v překladu Dagmar Steinové v roce 1968. Laclosova próza je dodnes atraktivním a žádaným artiklem na knižních pultech.