2017 / 3

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

Pavel Ondruch

V roce 2005 úspěšně ukončil studium činoherního herectví na brněnské JAMU, jako herec se však příliš neosvědčil, proto pokračoval studiem režie na pražské DAMU. Jeho adaptace Vančurovy Markéty Lazarové získala nominaci na cenu Evalda Schorma za dramatizaci a cenu za nejlepší inscenaci divadelního festivalu ZLOMVAZ 2010. V tomtéž roce obdržel Cenu Josefa Hlávky.
Pohostinsky režíruje v divadlech po celé republice – v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, ve Východočeském divadle v Pardubicích, v Divadle Na Prádle v Praze či v brněnské Polárce. Od sezóny 2012/2013 se stal kmenovým režisérem Těšínského divadla v Českém Těšíně. V Městském divadle v Mostě uspěl v anketě 2014 s inscenací Zpívání v dešti. Je též režisérem úspěšných muzikálů Balada pro banditu a Cabaret.
Nebezpečné vztahy jsi toužil režírovat už dlouho?
Je to jeden z mých prvních režijních snů, ještě z dob divadelní puberty. Jeho chápání zrálo spolu se mnou - a nutno říct, že žádný jiný sen neprodělal tak zásadní interpretační proměny jako tento.
Čím tě příběh markýzy de Merteuil a Valmonta tolik fascinuje?
Příběh markýzy a Valmonta mne ani tak nefascinuje, jako spíše odpuzuje - není-li to rub a líc téhož. Valmont i markýza jsou dva nemocní lidé, které lituji tím víc, čím víc si uvědomuji, jak moc mi jejich osud hrozí. Hru proto čtu jako veliké dramatické memento nad úskalími rozdělení duše a těla a nad cynismem, který vede k citové prázdnotě.
Diváci důvěrně znají filmy Stephena Frearse (Nebezpečné známosti) a Miloše Formana (Valmont). Poznají je také na mosteckém jevišti?
Ano i ne. Ano, protože vycházíme ze stejné předlohy a ne, protože ji čteme po svém, očima mladého člověka žijícího ve 21. století. Navíc tento příběh hrají mostečtí herci a naše interpretace je jim ušita „na tělo“. Valmont i markýza jsou například starší, než by divák očekával. Tlak času a tedy smrti posouvá příběh do ještě bolestnějších hlubin.
V čem jsou Nebezpečné vztahy Christophera Hamptona podle tebe nebezpečné?
V neuchopitelné tvářnosti - největší krutost vypadá jako něžnost, prázdnota vypadá jako intelekt, nenávist vypadá jako láska a láska vypadá jako krutost… Zkrátka nic není takové, jak to vypadá, a všechny tyto nánosy, přetvářky špiní, pokřivují či dokonce hubí pravdivý lidský cit.
Co je na této hře pro dnešního diváka přitažlivé?
Za prvé: fascinující příběh intrik v rokokových kulisách, za druhé: geniální dialogy, za třetí: téma vyprázdněné dekadence naší současné společnosti a za čtvrté: skvělé herecké příležitosti. Divák se tak může těšit na veliké divadlo s velikým příběhem a velikými herci - tedy přesně to, co velikému mosteckému jevišti sluší.
Zdeněk Janál