2017 / 4
DIVADELNÍ MOSTY
internetový magazín Městského divadla v Mostě
Milan Schejbal
Režisér, dramaturg a pedagog. Narodil se na sklonku roku 1952 v Hradci Králové. Studium češtiny a angličtiny na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vyměnil za studium činoherní režie na DAMU, které absolvoval roku 1990 poté, co již měl za sebou řadu praktických amatérských i profesionálních divadelních zkušeností.
Od roku 1983 působil jako dramaturg a později režisér v Žižkovském divadle, mezi lety 1990 a 1992 byl jeho ředitelem. Od poloviny devadesátých letech působí jako režisér v mnoha divadlech po celé České republice.
Hostoval také ve Stuttgartu v Theater der Altstadt. Mezi lety 1994 a 2006 zastával funkci uměleckého šéfa v Divadle ABC v Praze, kde také režíroval, a od roku 2007 je umělecký šéfem Divadla A. Dvořáka Příbram.
Inzentivně se věnuje amatérským divadelním přehlídkám, spolupracuje také s Českým rozhlasem. Má zkušenosti s výukou studentů hudebně-dramatického oddělení na pražské konzervatoři, od roku 1996 dosud vyučuje na katedře činoherního divadla na DAMU. Roku 2010 obdržel Cenu ministra kultury ČR za divadelní a slovesné aktivity.
Milane, v Mostě režíruješ každým rokem. Co tě stále znovu a znovu láká na mosteckou činoherní scénu?
Patřím k těm, kteří mají mostecké divadlo i díky jeho neobvyklým rozměrům rádi. Fascinuje mě jeho velká scéna a její možnosti a mám znovu a znovu pocit, že jsem ve svých inscenacích ještě všechny "nabídky" tohoto jeviště nevyužil.
Neméně důležitým faktem je pro mě skutečnost, že si s drtivou většinou herců mosteckého divadla za ta léta rozumím a jsem přesvědčen, že je toto souznění vzájemné.
Jsi specialista především na žánr komedie. Jak se ti tato "diagnóza" přihodila?
Ano, je možné v tomto případě mluvit o diagnóze, neboť není mnoho režisérů, kteří by žánr komedie preferovali. Já to mám tak, že mám komedie opravdu rád, a to odjakživa, a nejvíc se "tetelím", když se diváci v divadle smějí a herci jsou za to rádi.
Právě inscenuješ komedii Splašené nůžky. Čím je tato komedie výjimečná?
Na první čtené zkoušce jsem hercům říkal, že jsme se tentokrát nesetkali ani nad ryzí komedií, ani nad tragédií či dramatem, ale že nás nyní čeká velké divadelní dobrodružství. A ono dobrodružství spočívá v tom, že při vyšetřování zločinu (byť s řadou komických peripetií) hrají samotní diváci velmi důležitou roli. A je na hercích, aby dokázali roli diváků využít ve prospěch celkového vyznění inscenace. V tom je tato detektivní komedie naprosto výjimečná.
Režíroval jsi již někdy něco podobně specifického? Podobá se tato hra něčemu?
S takto specifickou strukturou inscenace jsem se ještě nikdy nesetkal. Vzdáleně se tomu podobá komedie Rozpaky zubaře Svatopluka, kterou jsem měl možnost režírovat, a kde diváci hlasují, jakým směrem se bude děj této inscenace ubírat dál.
Viděl jsi dříve nějakou inscenaci Splašených nůžek v jiném divadle?
Viděl jsem inscenaci této hry od Východočeského divadla Pardubice, když s ní hostovali v Praze. Je tomu ale více než devět let a pamatuju si z ní opravdu jenom střípky.
Co na Splašené nůžky říkají herci? Baví je?
Zpočátku byli herci velmi vyděšeni, neboť se s podobnou formou (stejně jako já) ještě nikdy nesetkali a moje velké úsilí směřovalo především k tomu, aby uvěřili, že se diváci při představení do hry zapojí a že tím pádem celý systém může na jevišti "fungovat". Poté, co tomu uvěřili, tak je hra začala velmi bavit a začali vymýšlet někdy až neuvěřitelné konspirace. Nyní musím dávat pozor, aby tyto konspirace byly alespoň částečně jevištně uvěřitelné...
Zdeněk Janál, dramaturg