2017 / 5
DIVADELNÍ MOSTY
internetový magazín Městského divadla v Mostě
Michal Pětík
(nar. 1985 v Roudnici nad Labem)
Už v dětství si zamiloval knihy a zatoužil být spisovatelem. Iniciační četbou mu v tomto směru byly Foglarova trilogie o Stínadlech a později dílo Grahama Greena (zejména romány Komedianti, Moc a sláva nebo Konec dobrodružství). Po gymnázium absolvoval studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a později vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Během studií v Brně uvedl několik svých textů (například monodrama Devon – fiktivní vzpomínky Dicka Francise, jednoaktovou hru [S]milování ad.). Pro Městské divadlo v Mostě adaptoval román Julese Verna Tajemný hrad v Karpatech a pro Divadlo rozmanitostí napsal původní pohádku Půjdem spolu do betléma aneb Františkův betlém (příběh na motivy prvního živého betléma inscenovaného Františkem z Assisi). Je autorem scénáře a hudby k filmu Sen o psu (režie Tomáš Princ). Vytvořil hudbu k několika inscenacím. Před časem dokončil román Nad krajinou létá sup, píše povídky, pracuje na knize pro děti a připravuje seriál určený internetovému publiku.
Fantastické prvky se vyskytují v literatuře od nepaměti. Najdeme je v mýtech i v pohádkách, u Homéra, v apokalypsách (zjevení zlověstných tajemství budoucnosti) i ve středověkých legendách. Individuální fantazie se v literatuře uplatňuje až od renesance.
Prášilova rozmanitá dobrodružství byla samozřejmě mnohokrát zpracována v obměnách knižních, divadelních i filmových. U nás vyšla poprvé v roce 1824 pod názvem Příhody pana Žamputáře. Česko-německý slovník Františka Štěpána Kotta uvádí, že slovo žamputář pochází z francouzského jaboteur – tlachal. Tedy ten, kdo mnoho mluví, hubař, darmotlach.
Do kinematografie se Baron Prášil dostal již na úsvitu jejích dějin. Krátký němý snímek Münchhausenův sen, založený na Raspeho "prášilovském" textu, natočil v roce 1911 proslulý Georges Méliès. Existuje rovněž verze sovětská z roku 1929 a velkofilm Münchhausen nechal natočit k pětadvacátému výročí filmového studia UFA Joseph Goebbels. Známý je také československý film Karla Zemana z roku 1961 nebo snímek Terryho Gilliama z roku 1988.
BARON PRÁŠIL
Prášil... Takhle dovedně jsme si počeštili (v překladu pánů Koláře a Havlíka z roku 1958) jméno německého barona Karla Friedricha Hieronyma Münchhausena (1720 – 1797), jenž působil jako důstojník v ruských službách, bojoval proti Turkům a doma pak na stará kolena vyprávěl neuvěřitelné historky.
Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande, Feldzüge und lustige Abentheuer des Freyherrn von Münchhausen (1786)
Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande, Feldzüge und lustige Abentheuer des Freyherrn von Münchhausen (1786)
Ty nejprve zpracoval anglicky Rudolf Erich Raspe (1785) a proslulou německou podobu plnou fantazie a poezie jim dal významný básník romantického hnutí Sturm und Drang Gottfried August Bürger pod názvem Podivuhodné cesty na vodě i na zemi, válečná tažení a kratochvilná dobrodružství svobodného pána von Münchhausen (1786).
Jejich hrdina v nich s vážnou tváří líčí, kterak cestuje s kachnami i na dělové kouli, vypráví o jelenovi, jemuž mezi parožím vyrostl třešňový stromek, prostě lže, až se práší, ovšem jen proto, aby se povznesl nad všední starosti a pobavil svým kratochvilným vyprávěním přátele.
Gottfried August Bürger (1747-1794)
Literární historie řadí básníka a prozaika G. A. Bürgera do evropského preromantického literárního hnutí Sturm und Drang (1752-1831). Spolu s jeho hlavním teoretikem J. G. Herderem a dramatikem F. M. Klinger sem patřili ještě Friedrich Schiller (a vytvořil tu svá nejlepší díla – Loupežníky nebo Úklady a lásku) nebo J. W. Goethe. V poezii svými baladami vynikl právě Bürger. V duchu preromantismu se ve svém díle obrátil k lidovým tradicím, k příkladu starých lidových a kramářských písní a mistrovsky je rozvinul. Tragická Lenora (1774) a další jeho humorné i satirické skladby ovlivnily značně tvorbu prvních básníků našeho národního obrození.
Münchhausenův syndrom
Existuje psychická porucha pojmenovaná po slavném upovídaném baronovi. Jedná se o simulaci s živě a opakovaně předstíranými nejrůznější symptomy, s cílem získat lékařskou péči či léky. Možný je i Münchhausenův syndrom v zastoupení, kdy postižený předstírá poruchu u závislé osoby, obvykle u dítěte. Pro diagnózu je podstatné, že postižená osoba nemá motivaci chorobu předstírat, chorobné je právě ono předstírání.
Gustave Doré: Baron Münchausen, 1862
Kašna v Münchhausenově museu v Bodenwerderu.