DIVADELNÍ MOSTY

Hrdinové! Co bychom bez nich byli? Po čem bychom mohli toužit? Čím bychom se měli chtít stát? K čemu bychom měli vzhlížet? V co bychom měli doufat? Potřebujeme je v každé době, dnes možná o něco víc, než kdy jindy.

S Odysseem jsem se poprvé v životě setkal asi v jedenácti letech, kdy se mi do ruky dostal úžasný komix o Trojské válce Pavla Augusty a Františka Honzáka. Dodnes si pamatuju obrázek, kdy se Paris se svou družinou plíží kanalizací Sparty, aby unesl krásnou Helenu a nad hlavami jim sedí nic netušící Menelaos na záchodě.

Přibližně v té době mě také rodiče vzali na Odyssea do Laterny Magiky, kde jsem ovšem v tak pozdní hodinu, v tak příjemném křesle v hledišti a ukolébán úžasnou hudbou Michaela Kocába prakticky celé představení prospal.

S Odysseem jsem samozřejmě prožíval jeho dobrodružství ještě mnohokrát potom a to především v nádherně převyprávěných řeckých bájích od Eduarda Petišky.

Když jsme začali tuto úžasnou látku zkoušet v mosteckém divadle, znovu jsem si uvědomil, jak vpravdě geniální je to příběh. Jistě by to bylo nošení dříví do lesa, kdybych tu začal vysvětlovat, v čem tu genialitu spatřuji, každý, kdo se s Odysseem kdy setkal, propadl jeho kouzlu.

Přál bych naší inscenaci, aby to byl i případ mosteckého obecenstva. A velké obavy opravdu nemám. Magický svět řecké mytologie je zkrátka úchvatný a Odysseova cesta se všemi bohy, bohyněmi, obry, nymfami a obludami je strhujícím dobrodružstvím.

Pokud přijdete jen na to, nebudete určitě zklamáni, ovšem pevně věřím, že vám dokážeme nabídnout ještě něco navíc. Příběh muže, který se pyšně vzepřel bohům a osudu má mnohem větší hloubku a velký přesah až do dnešních dnů. Dnů, kdy hledáme každý den nějaký ten způsob, jak alespoň na chviličku uniknout realitě. S Odysseem se Vám to jistě podaří a zpátky do reality se vrátíte zas o něco moudřejší. Vždyť proč jinak by existovaly mýty a fascinovaly nás dodnes?

Vítek Herzina, herec