DIVADELNÍ MOSTY

HOMEVIDEO A KYBERŠIKANA

Divadelní umění vždy zasahovalo do různých sociálních oblastí. Obzvlášť výrazně se to projevuje v současné světové dramatice posledních let, kdy vzniká celá řada her věnovaných konkrétním sociálním jevům, problémům nebo trendům. Do této kategorie patří i německá divadelní hra Homevideo, která se zabývá stále aktuálnějším tématem kyberšikany.

Věříme, že divadelní inscenací můžeme být vám, divákům, nápomocni ke zorientování se v nástrahách dnes stále se rozvíjejícího virtuálního světa, a to jak divákům teprve dospívajícím, tak jejich rodičům i vůbec všem dospělým bez ohledu na to, jestli vychovávají děti nebo ne. Protože tyto nástrahy mohou být nalíčeny na kohokoli z nás, navíc vůbec netušíme, kdy a kým.

Z hlediska byť 'pouhých' diváků se případy kyberšikany staly až podivně atraktivními – například inkriminovaná intimní videa, které někdo zveřejní, aby se druhému pomstil, jsou návštěvníky sociálních sítí velmi sledovaná. Co nás k tomu vede, pouhá senzacechtivost? Nebo jsme již tak otupeni, že s námi pohnou už jen podobné nahrávky, které jiným ubližují? Je to virtuální obnovení gladiátorských her, kdy se divák baví cizí újmou, cizím zraněním?

Tato otázka myslím velmi souvisí s tím, co člověka vede k tomu, aby šikanoval. Baví se tím na cizí účet a tím si vynahrazuje svůj život, v němž je na první pohled obyčejný a nezajímavý, nebo si kompenzuje svoje vlastní citová zranění? Obvykle se skutečně jedná o lidi, kteří jsou vnitřně nešťastní. V jiných případech může jít ovšem pouze o peníze. Takové případy se objevily i u nás v České republice, kdy pachatelé vylákají na někom intimní fotografie, aby ho vzápětí vydírali pod hrozbou jejich zveřejnění.

Můžeme nějak ovlivnit, jestli se staneme terčem kyberšikany? Alespoň částečně určitě ano, svojí obezřetností. Někdo se ve virtuálním světě a zvláště na sociálních sítích chová opatrněji, někdo méně. Někdo si vše důkladně zabezpečuje, jiný sdílí všechny osobní údaje a intimní informace s celým světem.

Naše divadelní inscenace neodpovídá na otázky, spíše je nastoluje a vybízí k dalším diskusím a přemýšlení. Na příkladu jednoho příběhu patnáctiletého Jakoba můžeme uvidět, co se nám nebo někomu v našem okolí může kdykoli stát.

Zdeněk Janál, dramaturg