2018 / 2

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

Komedie "Je úchvatná!" ("Glorious!") britského dramatika a herce Petera Quiltera byla inscenována na více než 40 světových i českých jevištích, jen u nás byla od roku 2007 uvedena pětkrát (včetně mostecké inscenace).
Quilter vypráví o posledních týdnech v životě originální sopranistky Florence Foster Jenkinsové, jedinečné ne snad proto, že by měla podmanivý hlas, skvěle intonovala či frázovala. Právě naopak!
Vlastně se jedná o fascinující příběh lásky a oddanosti k hudbě, touze, která je silnější než realita, starobylé vyprávění o snu, který se stal životem.
Nabízí se snadná otázka: "Jak je možné, že neslyšela, že zpívá tak hrozně?" Ale je složité na ni odpovědět.
Možná že o tom všem věděla. Nebylo by divu, vzhledem k tomu, kolik času strávila s hudbou sama i s mladými – a skutečně talentovanými – zpěváky. Snad si odmítla připustit, že neuspěla v tom, co pro ni v životě znamenalo nejvíce; že ji její sen zradil.
Odmítla vnímat realitu? Možná. Ostatně realita je, alespoň z fenomenologického hlediska, dosti nejednoznačná, a podle vnímání každého jednotlivce, značně proměnlivá skutečnost. Možná, že jí v hlavě zněl hlas jinak. Možná, že její schopnost vnímat realitu byla ovlivněna jejím onemocněním (a jedovatými léky, které denně brala), které se navíc s věkem zhoršuje a má neblahý vliv na lidskou psychiku. Pro dramatické umění (a umění vůbec) je však pozoruhodnější setkání reality a snu, kterému se Florence obětovala, riskujíc, že její oběť padne na oltář absolutního omylu a sebeklamu.
Jak to bylo "doopravdy"? To je palčivá otázka u každého fikčního příběhu, který se inspiroval skutečnými, historickými osudy. Je to však důležité? Je důležité, že Salieri měl patrně s Mozartem jiný vztah, než jaký zobrazuje Formanův film, a Wolfgang zřejmě nebyl takový "punkáč"? Nikdy se také nedovíme, jaké hovory se skutečně vedly na nacistické konferenci ve Wannsee u Berlína – přesto vznikl působivý snímek Franka Piersona.
V posledku je nejdůležitější, jaký má onen fiktivní příběh přesah, co nám chce sdělit, a jaký má poměr k našemu životu a uvažování o světě. To se Quilterovi podařilo. Zaznamenává nejen Florenciny podivné pěvecké výkony i její největší hudební a životní úspěch (vyprodanou Carnegie Hall), ale především nás nechává nahlédnout do jejího neobvyklého (a bizarního) světa, v němž se utkávají sebeklam s pravdou a sen s realitou. Quilter tak stvořil vynikající situační komedii, která nepostrádá znepokojivě dojemné podtóny.
Michal Pětík, dramaturg