2018 / 3

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

VÍT HERZINA

(připravil Zdeněk Janál)

Hraješ rád v žánru situační komedie? Je tvému naturelu tento žánr blízký?
Můj naturel je mi dodnes záhadou, takže v tomhle směru nemůžu s odpovědí sloužit. Ale situační komedie jsou mi blízké, pokaždé si při nich znovu a znovu uvědomuji, že napsat dobré komedie je opravdové umění a hrát v nich bývá neméně obtížné. Ačkoli je to ale žánr skutečně náročný, legraci si nakonec zpravidla neužívají jen diváci, ale i my, herci. Moc mě baví někteří mí kolegové a kolikrát se během zkoušení vyloženě zapomínám a jen se směju jejich výkonům.
Už z názvu jasně vyplývá, že jádrem situační komedie je situace. Ona je tedy podle mě situace jádrem prakticky každého žánru, zkrátka divadla obecně, ale u tohoto typu komedie je hlavním zdrojem humoru. A já mám takový humor rád - překvapení, zvraty, záměny, nedorozumění... Situační komedie bývá napínavá, nabitá akcí a často až bláznivá. Dáma od Maxima doufám nebude jiná.
Feydeau je jedním z největších klasiků tohoto žánru. Hrál jsi už v některé jeho jiné komedii?
V režii Jirky Krause před několika lety v jedné aktovce - Nebožka panina matka. Feydeau je skvělý divadelní vynálezce, o tom není pochyb, a jeho principy se dají najít v mnoha moderních komediích. Takže jsem hrál v celé řadě komedií, které sice nenapsal, ale významně inspiroval.
V Dámě od Maxima hraješ postavu Petypona. Čím je ti tato postava blízká?
Tohle se vždycky těžko definuje. Každá postava je herci svým způsobem blízká, snaží se ji pochopit, dozvědět se, co je zač, najít si k ní vztah. Asi se ptáš, co má Petypon společného s Herzinou. Nevím. Možná, že dokonce vůbec nic. Troufám si ale říct, že na tom vlastně ve výsledku vůbec nezáleží. Aby Petypon pobavil diváky, určitě se s ním nemusím nijak zvlášť ztotožňovat i mimo jeviště. Mám ho ale rád, líbí se mi na něm, jak nikdy nic nevzdává a jak je bystrý. Takovou pohotovost bych si někdy přál i ve svém životě, to je fakt.
Petypon se dostane do spletité situace, kdy musí neustále něco zatajovat nebo přímo lhát. Jsi ty sám v životě dobrým lhářem nebo tvé lži ostatní okamžitě poznají?
Otázka na tělo, hmm... Jako správný dokonalý lhář ti musím říct pravdu - vůbec lhát neumím! (smích) Lhaní je sociální dovednost, dokonce se ukazuje, že děti, které dovedou lhát, bývají inteligentnější, než děti, které na to ještě nepřišly. Lež máme ve svých životech všichni a někdy bývá nezbytná. Tím nechci lhaní nijak obhajovat, jen chci poukázat na to, co beztak všichni víme – není lež jako lež. A úspěšnost lži je přímo úměrná tomu, jak moc ji chceme vlastně slyšet. Nepřestanu se nikdy divit, čemu všemu jsou lidé ochotní uvěřit. Ale v Dámě od Maxima nejde o lhaní, to by samo o sobě bylo zábavné pramálo. Legrační je pravda, která se už už chystá vyplout na povrch. A protože ji divák zná, může se bavit na účet všech - lhářů i obelhávaných.
Jsi rád režírován Milanem Schejbalem? Co tě na spolupráci s ním baví?
S Milanem je to moje osmnáctá spolupráce a za ty roky, co se známe, jsme se myslím už dávno posunuli od čistě pracovních vztahů trochu dál. Těžko soudit, jak mi to pod jeho vedením jde, ale já se v jeho režiích cítím vždycky dobře. Shodneme se na jevišti i mimo ně a já jsem za to rád.
 

MARKÉTA HAUSNEROVÁ

(připravil Zdeněk Janál)

V Dámě od Maxima hraješ hlavní ženskou postavu – Micinu. Co tě na ní nejvíce baví?
Asi její bezprostřednost, spontánnost a hravost. A taky její žití z minuty na minutu. Teď a tady.
Co je pro tebe při zkoušení této role nejobtížnější?
Podobně jako u Homevidea je pro mě náročné právě již zmiňovanou hravost objevit. Je také těžké, při takovém počtu postav v jedné chvíli na jevišti, být na tom správném místě a "nevadit". Ale jinak mě všeobecně práce zrovna na této inscenaci velmi baví, už jen díky skvělému kolektivu.
Setkala ses již ve svém krátkém hereckém životě se situační komedií? Pracovali jste na tomto typu divadla při tvých studiích na JAMU? Nebo jsi na něčem podobném již dříve pracovala v amatérském divadle – v pražském Radaru s Luďkem Horkým?
Na JAMU jsme se o situační komedii pouze učili v teoretických hodinách. Osobně jsem se s ní setkala právě až ve zmíněném amatérském divadle Radar. Roli Julie v Dokonalé svatbě (v režii Milana Schejbala) jsem ale převzala po své kolegyni, takže proces zkoušení a práci na roli v tomto typu komedie jsem poznala teprve tady v Mostě.
S Milanem Schejbalem spolupracuješ poprvé, pominu-li převzatou roli v jeho inscenaci?
Ano, je to moje první spolupráce. Snad ne poslední.
Překvapil tě něčím?
Překvapil mě celkový postup zkoušení. Nejprve pouze aranžování jednotlivých scén, až poté jsme se věnovali herecké lince. Já jsem byla zvyklá na opačný postup, který jsme využívali například u Homevidea. Ačkoli jsem z první zkoušky odcházela dost zmatená, nakonec jsem si tento styl práce osvojila. Není to tak špatný. (smích)
Je to pro tebe druhá velká role v mosteckém divadle. Tou první byla Hannah v inscenaci Homevideo. Jak se s mosteckým divadlem sžíváš?
Věřím, že dobře. Všichni jsou tu na mě moc hodní, tak doufám, že to ještě nějakou dobu vydrží. (smích) Teď vážně: cítím se tu nad očekávání skvěle. A ať už je za tím cokoli, kolektiv v divadle, dobří režiséři nebo prostě "něco", jsem za to moc vděčná...