2018 / 4

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

Tom Ripley a zlo
Highsmithová o Ripleym napsala: Ukazuji, jak zlo triumfuje nad dobrem a mám z toho radost; doufám, že moji čtenáři ji budou mít také.
Od svého prvního románu je Highsmithová fascinována zlem a křehkostí morálky (tím, jak snadno jsou její hranice překročitelné, hodí-li se nám to).
Zlo je zásadní etická kategorie. V dějinách filozofie je pojímáno jako radikální negace dobra, anebo jako nedostatek vědění, které by – v případě, že by bylo dokonalé, vůbec neznalo pojem zla. Dobro a zlo představují jakési krajní meze intervalu, v jehož rozmezí chápeme, vnímáme, posuzuje dějiny; v jehož rozmezí se proměňuje morální hodnocení situací atd.
Otázky odkud se bere zlo, popřípadě jaký má smysl, nepřestávají lidstvo fascinovat a nacházíme je už v nejstarších vrstvách slovesného umění; tedy v mýtech.
Při letmém pohledu na vývoj tohoto fenoménu si v jeho chápání povšimněme posunu od externalizace, kdy zdroj zla stojí mimo člověka (božstva, padlí andělé, démoni) k internalizaci, tedy k tomu, že zlo je v člověku. S tím je spojený přechod od zla zrůdného, pramenícího v jakési abnormalitě a perverznosti ke zlu banálnímu, jež je v nějaké míře přítomné v každém z nás.
Zlo nastupuje právě ve chvíli, kdy nejsme schopni odhlédnout od vlastní perspektivy, když ztrácíme empatii. Filozof Gasset tvrdí, že masový, průměrný člověk je ve své mnohosti "pařeništěm", které dává vyrůst různým druhům moderního totalitního zla, v němž racionalita je nahrazena slepou vírou.
Michal Pětík, dramaturg