DIVADELNÍ MOSTY

Stej­no­jmen­ný a mi­mo­řád­ně zda­ři­lý film re­ži­sé­ra Johna Mad­de­na, jehož spo­lusce­náris­tou byl jeden z nej­vý­znam­něj­ších dra­ma­ti­ků a sce­náris­tů Tom Stop­pard, byl oce­něn sedmi Os­ca­ry i dal­ší­mi vý­znam­ný­mi fil­mo­vý­mi ce­na­mi. Od své pre­mi­é­ry v roce 1998 se ne­za­mě­ni­tel­ně vryl do srdcí a myslí di­vá­ků po celém světě.

Skvost­ně pro­po­ju­je dvě pří­bě­ho­vé ro­vi­ny i dva žánry – ro­man­tic­kou tragé­dii i pře­vle­ko­vou ko­me­dii (Romeo a Julie a Večer tříkrá­lo­vý). Jeho di­va­del­ní adap­ta­ce z pera zku­še­né­ho a re­no­mo­va­né­ho dra­ma­ti­ka Lee Halla se v roce 2014 stala jed­nou z nej­vět­ších lon­dýn­ských di­va­del­ních udá­los­tí po­sled­ních let. A velmi rych­le se roz­ší­ři­la celou Ev­ro­pou i přímo čes­ký­mi di­va­dly.

Mladý di­va­del­ní bás­ník Wil­li­am Shake­spea­re se snaží do­kon­čit svoji nej­no­věj­ší hru, ale moc se mu to ne­da­ří, ne­do­stá­vá se mu sil ani in­spi­ra­ce. Dokud se ne­za­mi­lu­je. Sle­du­je­me tak ko­me­di­ál­ně po­ja­té po­rod­ní bo­les­ti nové in­sce­na­ce a zá­ro­veň ro­man­tic­ký osob­ní pří­běh Wil­li­a­ma Shake­spea­ra, který se za­mi­lo­val do mladé a krás­né aris­to­krat­ky Violy de Les­se­ps, která na­to­lik mi­lu­je di­va­dlo, že se v přestro­je­ní za muže po­kou­ší pro­nik­nout do Shake­spea­ro­vy he­rec­ké spo­leč­nos­ti.

Svoji touhu stát se he­reč­kou totiž v té době ne­mů­že jinak uplat­nit. V její době bylo he­rec­tví strikt­ně ur­če­no pouze mužům. Spolu s ní tak i my di­vá­ci pro­ni­ká­me do po­di­vu­hod­né­ho zá­ku­li­sí teh­dej­ší­ho alž­bě­tin­ské­ho di­va­dla. Viola po­zná­vá jeho krásu, ale také zma­tek a chaos, neboť di­va­dlo vždy bylo velmi "živým" a rych­le se proměňují­cím pro­stře­dím. Na po­za­dí zá­mě­ny po­stav, velké lásky, omylů a ne­do­ro­zu­mě­ní, in­trik, ob­chod­ních ma­chi­na­cí i ne­o­by­čej­ně zá­bav­ně a tref­ně za­chy­ce­né­ho di­va­del­ní­ho shonu se tak ode­hrá­vá okouz­lu­jí­cí fik­tiv­ní pří­běh o tom, jak vznik­la nej­slav­něj­ší hra všech dob Romeo a Julie.

Na­pí­na­vý, dra­ma­tic­ký i vtip­ný pří­běh doplňují od­ka­zy i k dal­ším Shake­spea­ro­vým hrám (a k hrám jeho sou­put­ní­ků) a řada dal­ších po­stav, jako jsou Shake­spea­ro­vi ko­le­go­vé dra­ma­ti­ci, di­va­del­ní ře­di­te­lé, cen­zo­ři a do­kon­ce i sama krá­lov­na Alž­bě­ta II., která di­va­dlo tajně na­vště­vu­je a je Shake­spea­ro­vou vel­kou fa­nyn­kou.

Nicmé­ně, pravá láska to nemá v žádné době jed­no­du­ché.