2019 / 6

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

Vý­prav­ná adap­ta­ce ma­gic­kých Ki­plin­go­vých pří­bě­hů z šera in­dic­ké džun­gle.
Ki­pling na­psal Knihy džun­glí ve Spo­je­ných stá­tech, při­bliž­ně v době, když se svou man­žel­kou – Ame­ri­čan­kou Ca­ro­li­ne Ba­les­tie­ro­vou – če­ka­li prv­ní­ho po­tom­ka. Do prv­ní­ho vy­dá­ní ostat­ně pro svoji dceru Jo­se­phi­ne na­psal spe­ci­ál­ní vě­no­vá­ní.
Po­zo­ru­hod­né je, že Ki­pling prý nikdy ne­na­vští­vil džun­g­li, o níž v obou kni­hách píše. Něco jako Karel May, který nikdy nebyl na Di­vo­kém zá­pa­dě. In­spi­ro­val se fo­to­gra­fie­mi a vy­prá­vě­ním svých přá­tel, in­spi­ra­ci našel v díle Ro­ber­ta Stern­da­lea Ma­m­ma­lia of India a v knize téhož au­to­ra o Séónij­ské pa­hor­ka­ti­ně. Ná­mě­ty čer­pal také z ústní slo­ves­nos­ti in­dic­kých ves­ni­ča­nů.
Pod­stat­ným zdro­jem in­spi­ra­ce při psaní Knih džun­glí mu byl také vlast­ní otec. Ten ilu­stro­val knihu Beast and Man in India (1891). Ilu­stra­ce Ki­plin­go­va otce ostat­ně do­pro­vá­ze­ly vy­dá­ní Knih džun­glí i román Kim.
Sou­bo­ry po­ví­dek The Jun­gle Book (1894; česky po­pr­vé 1899) a The Se­cond Jun­gle Book (1895; česky po­pr­vé 1901; dneš­ní ter­mi­no­lo­gií se jedná o tzv. sequel) zr­ca­dlí svět zví­řat a lidí jaksi z opač­né per­spek­ti­vy, než bylo zvy­kem.
Knihy džun­glí tvoří dvě zá­klad­ní te­ma­tic­ké vrst­vy – zví­ře­cí a lid­ská. V po­za­dí je­jich slo­ži­tých vzta­hů, po­hy­bu­jí­cích se od ale­go­rie až k mýtu, stojí ně­ko­lik zá­klad­ních vý­zna­mo­vých pro­ti­kla­dů – po­měr­né bez­pe­čí "zví­ře­cí ro­di­ny" proti ohro­že­ní ro­di­ny lid­ské, účel­nost pří­ro­dy proti cha­o­su lid­ské­ho spo­le­čen­ství, ob­no­va pří­ro­dy v cyk­lic­kém čase proti po­mí­ji­vos­ti ci­vi­li­zač­ních forem v čase li­ne­ár­ním. Kdy­bychom si udě­la­li malé li­te­rár­něhis­to­ric­ké okén­ko a za­řa­di­li Knihy džun­glí do kon­tex­tu doby, ve které vznik­ly, pak si mu­sí­me hned na za­čát­ku uvě­do­mit, že Ki­pling bývá řazen k pozd­ně vik­to­ri­án­ským re­a­lis­tic­kým au­to­rům a jeho psaní o zví­řa­tech, o tom, co "cítí", přes­ně za­pa­dá do druhé po­lo­vi­ny 19. sto­le­tí. Zá­ro­veň je však v lec­čems ne­o­by­čej­ně ori­gi­nál­ní.
(Michal Pětík)