2019 / 6
DIVADELNÍ MOSTY
internetový magazín Městského divadla v Mostě
Výpravná adaptace magických Kiplingových příběhů z šera indické džungle.
Kipling napsal Knihy džunglí ve Spojených státech, přibližně v době, když se svou manželkou – Američankou Caroline Balestierovou – čekali prvního potomka. Do prvního vydání ostatně pro svoji dceru Josephine napsal speciální věnování.
Pozoruhodné je, že Kipling prý nikdy nenavštívil džungli, o níž v obou knihách píše. Něco jako Karel May, který nikdy nebyl na Divokém západě. Inspiroval se fotografiemi a vyprávěním svých přátel, inspiraci našel v díle Roberta Sterndalea Mammalia of India a v knize téhož autora o Séónijské pahorkatině. Náměty čerpal také z ústní slovesnosti indických vesničanů.
Podstatným zdrojem inspirace při psaní Knih džunglí mu byl také vlastní otec. Ten ilustroval knihu Beast and Man in India (1891). Ilustrace Kiplingova otce ostatně doprovázely vydání Knih džunglí i román Kim.
Soubory povídek The Jungle Book (1894; česky poprvé 1899) a The Second Jungle Book (1895; česky poprvé 1901; dnešní terminologií se jedná o tzv. sequel) zrcadlí svět zvířat a lidí jaksi z opačné perspektivy, než bylo zvykem.
Knihy džunglí tvoří dvě základní tematické vrstvy – zvířecí a lidská. V pozadí jejich složitých vztahů, pohybujících se od alegorie až k mýtu, stojí několik základních významových protikladů – poměrné bezpečí "zvířecí rodiny" proti ohrožení rodiny lidské, účelnost přírody proti chaosu lidského společenství, obnova přírody v cyklickém čase proti pomíjivosti civilizačních forem v čase lineárním. Kdybychom si udělali malé literárněhistorické okénko a zařadili Knihy džunglí do kontextu doby, ve které vznikly, pak si musíme hned na začátku uvědomit, že Kipling bývá řazen k pozdně viktoriánským realistickým autorům a jeho psaní o zvířatech, o tom, co "cítí", přesně zapadá do druhé poloviny 19. století. Zároveň je však v lecčems neobyčejně originální.
(Michal Pětík)