2019 / 8

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

KAROLÍNA HERZINOVÁ

Ka­ro­lí­na Her­zi­no­vá po­pr­vé spo­lu­pra­co­va­la s či­no­hrou Měst­ské­ho di­va­dla v Mostě v in­sce­na­ci Tesk­ně hučí Ni­a­ga­ra aneb Velký vandr Edu­ar­da In­gri­še. To bylo v roce 2007 a tehdy se ještě jme­no­va­la Liš­ko­vá. Od té doby hrála na je­viš­tích mos­tec­ké či­no­hry ve více než 40 in­sce­na­cích. Nyní ve slav­ném ame­ric­kém mu­zi­ká­lu zkou­ší svoji prav­dě­po­dob­ně nej­vý­raz­něj­ší a nej­těž­ší roli.
Po dvou le­tech se vra­cíš „na­pl­no“ na je­viš­tě po ro­di­čov­ské do­vo­le­né a to hned krás­nou a ná­roč­nou rolí Fanny Bri­ceo­vé v mu­zi­ká­lu Funny Girl. Jak ty sama vní­máš ta­ko­vý ná­vrat?
Jak jinak, než po­zi­tiv­ně? Já jsem ale z di­va­dla vlast­ně nikdy úplně ne­o­de­šla, takže o žád­ném vel­kém ná­vra­tu se úplně mlu­vit nedá. Fanny je ale oprav­du ob­tíž­ná role ve všech smě­rech, takže po té pře­stáv­ce je to pro mě pře­de­vším výzva. A pří­le­ži­tost sko­čit do di­va­del­ní­ho pro­vo­zu rov­ný­ma no­ha­ma, žádné osmě­lo­vá­ní na měl­či­ně. Kaž­do­pád­ně si to uží­vám. Jsem zase ráda na­pl­no zpát­ky.
V mos­tec­kém an­gaž­má jsi více než deset let a za tu dobu jsi ztvár­ni­la řadu krás­ných rolí. Které z nich patří mezi tvé tzv. "srd­cov­ky"?
Mys­líš, že už je čas re­ka­pi­tu­lo­vat, jo? Hez­kých rolí jsem už pár měla a sa­mo­zřej­mě si ráda vzpo­me­nu. Deset let ale není nijak zá­vrat­ně dlou­há doba, takže jen struč­ně – On­di­na, Sugar, Be­a­t­ri­ce ze Sluhy dvou pánů, Róza z Tance na konci léta, Er­ži­ka z Ba­la­dy pro ban­di­tu, Irina ze Tří sester, Lina ze Zpí­vá­ní v dešti, paní Schne­i­de­ro­vá z Ca­ba­re­tu, Pan­do­ra z Taj­né­ho de­ní­ku Ad­ri­a­na Molea, sleč­na Bar­bo­ra v Sa­tur­ni­no­vi. Taky prin­cez­na Máňa z po­hád­ky, ta byla moje ob­lí­be­ná. Mám ale ráda kaž­dou po­sta­vu, kte­rou jsem mohla ztvár­nit, na kaž­dou se dá vzpo­mí­nat, i na ty lehce za­po­me­nu­tel­né.
Nyní se při­pra­vu­ješ na roli Fanny Bri­ceo­vé v mu­zi­ká­lu Funny Girl. O tvém krás­ném zpěvu není po­chyb, přes­to pří­pra­va na takto ná­roč­nou roli asi není úplně jed­no­du­chá. Bereš tuto na­bíd­ku jako výzvu?
Dě­ku­ju za li­chot­ku, ale věř mi, že o mém krás­ném zpěvu po­chy­bu­ju jako první. Sna­žím se, jak jen to jde. Do­kon­ce beru sou­kro­mé ho­di­ny u skvě­lé paní uči­tel­ky Líby Ku­líš­ko­vé, které chci tímto po­dě­ko­vat za zvlášt­ní péči. Že je to výzva jsem už zmí­ni­la. Fanny totiž není zda­le­ka jen o zpěvu. Je to mu­zi­ká­lo­vá role se vším všudy a já dou­fám, že se mi po­da­ří zvlád­nout všech­ny slož­ky, totiž i tu ta­neč­ní a pře­de­vším he­rec­kou.
Co tě na celém pří­bě­hu a hlav­ní po­sta­vě Funny Girl nej­ví­ce za­jí­má a baví?
Nej­za­jí­ma­věj­ším na Fanny je pro mě pře­de­vším to, že její pří­běh je sku­teč­ný. Že do­o­prav­dy exis­to­va­la a to, o čem hra­je­me, má svůj předob­raz v re­a­li­tě. Byla to zvlášt­ní osob­nost, do­ká­za­la jít proti prou­du a bořit kon­ven­ce. To se mi na ní líbí. Její dů­vě­ra v sebe samu, ve svůj ta­lent a svoje vize. A sa­mo­zřej­mě je mi blíz­ká čistě už jen proto, že to byla he­reč­ka.
Je tobě osob­ně mu­zi­ká­lo­vý žánr blíz­ký?
Nejsem si jistá, že znám od­po­věď. Chce se mi na­psat, že mi spíš není úplně vzdá­le­ný. Ně­kte­ré své mu­zi­ká­lo­vé role jsem měla oprav­du ráda, výše jsem ně­kte­ré z nich zmí­ni­la. Věřím, že Fanny bude jed­nou z nich.
(připravila Lenka Krestová)