Karolína Herzinová získala roli Fanny zcela prozaicky - jednoduše se o ni na první čtené přihlásila.
Zita Benešová se nemůže rozhodnout, o kterou roli by se měla přihlásit ona.
Marcel Rošetzký se spletl a přihlásil se o jinou roli, než chtěl a pak z toho měl těžkou hlavu.
Petra Kasalová měla potom těžkou hlavu z něj.
Ivana Zajáčková luští budoucnost inscenace z lógru, ovšem musí se podívat opravdu blízka.
Lukáš Kofroň reaguje na jakýkoli pokus o focení zcela automaticky nasazením výrazu "magnum", který trénuje na soutěž Muž roku.
Jiří Rumpík zálibně hledí na svůj milovaný soubor...
Dokud mu Jana Pin nezačala šeptat, kdo všechno potřebuje volno v generálkovém týdnu.
Jakub Dostál už neví, jak si podepřít hlavu, aby mu neustále nepadala.
Jan Beneš už neví, jak si podepřít hlavu, aby mu neustále nepadala.
Jiří Kraus potutelně nakukuje do scénáře a raduje se, že Veronika Týcová nemá víc replik, než on.
Tadeáš Horehleď využívá své perfektní znalosti těsnopisu a stenograficky si zapisuje úplně každé režisérovo slovo.
Karolína Herzinová piluje pózu v choreografickém žargonu zvanou "čubčí ruce".
V zápalu zkoušení si Karolína Herzinová mnohdy ani nevšimla, že si všichni dávají pauzu a nechávala je daleko za sebou.
Zatímco Tadeáš Horehleď zamyšleně sčítá hvězdy a pruhy na vlajce USA ...
... Honza Dvořák si ani nevšiml, že žádnou vlajku nedostal.
Ačkoli to popírá, tady je jasný důkaz, že Janu Benešovi ne vždycky zkoušení vonělo.
Jiří Kraus se občas snažil nenápadně poradit s režií, ovšem s jakým úspěchem zůstává tajemstvím.
Jana Pin si během technické zkoušky všimla, že dekorace chybí nejen na jevišti, ale i v provazišti.
Což bylo pro scénografa Petra Kastnera evidentně šokující překvapení.
Během připomínek si Jan Beneš našel i chvilku na krátkého šlofíka.
Nela Štefanová je jasným příkladem klasického divadelního přísloví - když dva zkouší, třetí se směje.