Komorní drama se šťastným koncem, tak by se asi dal divadelní terminologií označit žánr, který nejlépe vystihuje příběh Karolíny a Vítka Herzinových. Oba ovšem, jak už to tak bývá, na začátky své společné cesty vzpomínají rozdílně...
"Byla to láska na první pohled." tvrdí Vítek. "Přišel jsem se podívat na generání zkoušku jednoho představení, ve kterém Karolínka v Mostě tenkrát hostovala. Mohl jsem na ní oči nechat, hrozně se mi líbila. Když jsem potom zašel do divadelního klubu, seděla tam u stolu a naše pohledy se střetly. To byla ta chvíle, kdy přeskočila jiskra. Ovšem jak jsem se později dozvěděl, pouze jednosměrně."
Karolína to komentuje stručně: "Já si tohle vůbec nepamatuju. V tu dobu jsem snad ani nevěděla, že nějaký Herzina existuje."
Pak ale přišlo herecké partneření v pohádce O statečné princezně Máně a v detektivní komedii Vražedné dědictví, které jim přineslo i partneření životní. "Vidíš, nakonec sis mě vzala," směje se Vítek. Stalo se tak 20. srpna 2011 v Černodolském mlýně nedaleko Lovosic.
"Vzhledem k tomu, že jsem se tři dny před svatbou pustil do bourání příček v našem novém bytě, má Karolína můj obdiv, že to přežila," vzpomíná Vítek a Karolína dodává: "Bylo to skvělý, počasí vyšlo nádherně a všichni nám pak říkali, jak to byla vydařená svatba."
Jen je mrzí, že nemohli pozvat víc přátel: "V září jsme to ještě doslavili v divadle, tak se snad nikdo neurazil, že jsme s ním na svatbu nepočítali."
S oslavou v divadle také souvisí jedna tradice, která se drží už mnoho let. Každý člen pánské části uměleckého souboru, který se ožení, stane se držitelem porcelánové štvanice. Tu musí vystavit v bytě na viditelném místě a mít ji tam do té doby, než se buď rozvede, nebo než se ožení některý z jeho kolegů.
Karolína ukazuje mimořádně kýčovitou sošku jelena, kterého honí dva psi a stěžuje si: "Doufali jsme, že se jí rychle zbavíme, až do toho praští Lukáš Rous a Martina Šimíčková, ale zatím nám tady asi ještě chvíli bude strašit."
Kromě jelena z porcelánu jim však byt zdobí ještě jedno zvíře, tentokrát ovšem živé. "Někdy až moc," dodává Karolina. Myslí jejich koucourka Hermelína, kterého si našli na inzerát a přivezli jako malé koťátko před necelými třemi lety.