U jejího zrodu stáli pánové Karel Nonner a Ladislav Dušek. Ti společně s  Jiřím Havlíkem a Jaromírem Šnajdrem tvořili jádro takzvaného Klubu dobráků, který měl na svědomí nejeden žertík, ať už na jevišti nebo v zákulisí, namířený proti nic netušícím kolegům. Lze tedy snadno usuzovat, že za jejich nápadem putovního daru novomanželům stojí čirá škodolibost. Dlužno ovšem upřímně přiznat, že si ji neužívali pouze otcové zakladatelé. Znovu a znovu se naplno probouzí k životu u každého, kdo sochu s potutelným úsměvem předává dál.

Bulou touto předáwá se socha vždy tomu swobodnému pánu kterýž manželství manželstwí se ženou uzawře.

Tak začíná bula, která je nedílnou součástí tradice. Předává se společně se sochou, její převzetí je podepsáno a novopečený ženáč a hrdý majitel štvanice se v ní dočte své povinnosti.

Když se na štvanici podíváte, první co vám proletí hlavou je pravděpodobně něco ve smyslu: Panebože, to je děsná věc, to musím mít doma? Pomyslíte si něco šťavnatého a rychle v duchu probíráte všechny nenápadné kouty v bytě, kam by se dala schovat před zraky návštěv a nehyzdila váš s pečlivým vkusem zařízený byt. Jenže chyba lávky!

Jelikož manželstwí jest swazek poswátný za powinnost se ukládá: w patřičné úctě sochu uchowáwati a to na místě průzračném, a ne ji do wšelikých srajbkastnů uzawírati! Stydíce se za ni!

Tak praví hned následující odstavec buly a vy se pomalu začínáte smiřovat s tím, že se toho strašidelného kýče jen tak lehce nezbavíte. Ještě vás napadne spásná myšlenka porušit pravidla a sochu skutečně zastrčit do nějakého toho srajbkastnu, ať už je to cokoli, a zavčasu ji vytáhnout jen v případě, že čekáte některého z kolegů na návštěvu. Když však čtete bulu dále, vychytralý usměv vám pomaličku mizí ze rtů.

O tom, ždaž patřičného místa a úcty se jí dostává může se přeswědčit každý kdo sochu w držání měl, taktéž autoriusowé buly a to: náwštěwou swou jak v dobu denní tak noční. Nebude-li na odiw wystawena - odejmuta bude, jméno majitele zhanobeno - jeho čest pomrwena.

Představa, že pokaždé, když někdo zazvoní u dveří, poběžíte lovit v zasutých zákoutích skříně porcelánovou sochu a rychle pro ni budete dělat místo někde na polici, abyste pak zjistil, že vám jenom pošťačka přinesla doporučený dopis, je představa dosti potupná.

Taktéž w případě že manželstwí rozswářeno natolik bude že jeden i druhý od stolu a lože odejde bez oumyslů navrátiti se nárok na držení w ten den končí.

Upřímně řečeno, kdo z vás by si ale přál právě takový způsob, jak se štvanice zbavit? Ještě zbývá poslední možnost, totiž sochu nějakou čirou náhodou upustit a rozbít. To je ovšem řešení jednak pro tradic dbalého člověka absolutně nepřípustné a za druhé by se člověk ochudil o ten výše zmiňovaný pocit zadostiučinění, když předává sochu dalšímu majiteli. Nehledě na to, že autoři buly mysleli opravdu na vše.

Socha tato nesmí se použít jako zbraň při hádkách manželských, dále se jinými nápisy pošerediti či za jiný towar wyhandlowati ani wekslowáním zašantročiti.

Jediná naděje, která existuje, je tedy další sňatek některého z kolegů, který vás tímto svým nerozvážným činem vysvobodí.

Doba držení končí dnem kdy některý z dalších bohyni Thálii sloužících pánů uwolí se manželství na sebe wzíti. Ten pak dalším držitelem sochy aj buly se stáwá s powinnosti weškerými. Rowněž jméno jeho na soše wyznačeno bude.

Skutečně, vaše jméno, jméno vaší ženy za svobodna a datum vaší svatby, to vše je pečlivě napsané přímo na soše permanentní fixou. Po zevrubné prohlídce najdete takto zvěčněných párů celkem sedmnáct.

Srovnáním jmen na soše a bule, která se rovněž při převzetí podepisuje, jsem ovšem narazil na drobné nesrovnalosti. Jednak je na bule z neznámých důvodů vynecháno pořadové číslo šest a zároveň na ní není podepsán Z. Říha, jehož jméno se ale naopak vyskytuje na soše. Nelze ovšem přiřadit právě k číslu šest, protože sňatek s M. Salvequartovou uzavřel v únoru 1999. V podstatě by se tedy měl ocitnout na místě dvanáctém. Tím, že je však číslo šest vynecháno, od čísla třináct je vše opět v pořádku a ve správném pořadí.

(Dodatečná oprava, 1.4.2013 - díky připomínce a svědectví manželů Galinových můžeme výše uvedené skutečnosti objasnit. Došlo k chybě při čtení zápisu na soše, kdy jsme zaměnili devítku za jedničku. Říhovi měli svatbu 15.3. 1991 a tudíž je můžeme s klidným svědomím zařadit na šesté místo s tím, že se prostě jen zapomněli podepsat na bulu.)

primas: P. Rychlý a P. Vojáčková (30. 1. 1988)
sekondátori: T. Vacek a M. Mihulová (26. 5. 1988)
tertius: D. Matouš a L. Trejbalová (8. 4. 1989)
pro quetro: P. Bucháček a J. Klabanová (15. 4. 1989)
quintus: V. Šum a S. Kačerová (27. 10. 1989)
sextus: Z. Říha a  M. Salvequartová (15. 9. 1991)
septimus: S. Schuller a M. Marková (26. 10. 1991)
octavianus: D. Matouš a O. Staňková (27. 12. 1991)
nonus: V. Hron a R. Kramlová (11. 4. 1992)
decimus: M. Rošetzký a Dr. I. Berglová (19. 12. 1992)
undecimus: J. Rumpík a A. Lourantou (14. 7. 1996)
duodecimus: T. Alferi a I. Čurdová (5. 6. 2004)
tercdecimus: J. Beneš a Z. Pluháčková (6. 7. 2004)
quattrodecimus: T. Vacek a J. Hrstková (19. 8. 2006)
quintdecimus: O. Liška a L. Lejsková (19. 7. 2008)
sexdecimus: M. Středa a J. Richtrová (29. 11. 2008)
septendecimus: V. Herzina a K. Lišková (20. 8. 2011)

Celá bula pak končí douškou, ze které tak trochu běhá mráz po zádech.

Tímto wázow putovní se wlastně stáwá a pouze ten který třikráte na ní napsán bude, nawždy si sochu tuto ponechati může. Krlež Toto jest vůle naše.

Co závěrem dodat? Ještě vám nabídnu trochu zajímavé statistiky, ze které můžete vyčíst, jak dlouho byl který z pánů držitelem štvanice. My (tj. Herzinovi) jsme posledními majiteli a jen pevně doufáme, že se v našem souboru brzy objeví nějaký další manželského svazku chtivý kolega a já si naplno vychutnám ten pocit blaženosti, až přijdu večer domů a na polici bude místo zoufalého umírajícího jelena jen prázdné místo. Věřte mi, litovat toho nebudu.

Dušan Matouš	7 dnů
Tomáš Alferi	1 měsíc, 1 den
Zdenek Říha	1 měsíc, 11 dní
Svatopluk Schuller	2 měsíce, 1 den
Dušan Matouš	3 měsíce, 14 dnů
Petr Rychlý	3 měsíce, 27 dnů
Otto Liška	4 měsíce, 10 dnů
Petr Bucháček	6 měsíců, 12 dnů
Vladimír Hron	8 měsíců, 8 dnů
Tomáš Vacek	10 měsíců, 12 dnů
Vít Herzina (k 1.3.2013)	1 rok, 6 měsíců, 12 dnů
Tomáš Vacek	1 rok, 11 měsíců
Václav Šum	1 rok, 11 měsíců, 30 dnů
Jan Beneš	2 roky, 1 měsíc, 13 dnů
Jiří Rumpík	2 roky, 6 měsíců, 15 dnů
Miroslav Středa	2 roky, 8 měsíců, 22 dnů
Marcel Rošetzký	3 roky, 6 měsíců, 26 dnů