(připravil Vítek Herzina)
V minulém díle nám pan Oubram s notnou dávkou nadsázky v živých barvách vykreslil první čtenou zkoušku. Neopomněl také zmínit její nedílnou součást - vystoupení výtvarníků, kteří předloží před přítomné své návrhy scény a kostýmů. Herci tuto část zkoušky radostně kvitují, neboť to znamená záživnou přestávku v mnohdy náročném čtení a skýtá příležitost k bouřlivé diskusi nad návrhy a k uplatnění vybroušeného ostrovtipu při glosování jednotlivých návrhů. Zpravidla se herec pošklebuje kolegovi, kterému výtvarník přisoudil těsné kamaše, nebo nedejbože rovnou ženské šaty, dokud ovšem před něj nedoputuje návrh kostýmu určeného jemu a rázem se stává terčem posměchu on. Všem je samozřejmě hned jasné, že v tomhle rozhodně nepůjde nic hrát, že se v tom budou strašně potit a jak v tom proboha budou vypadat... Se scénou je to obdobně. Kolem stolu se to hemží šeptanými předpověďmi, jak se tohle určitě utrhne, jak se támhleto na kolečkách rozhodně ani nehne a jak se o nic zcela jistě nepůjde ani opřít, aniž by to neupadlo. To už tak nějak patří k tradici. Ale přese všechno se jistě nenajde herec, který by si nevážil práce výtvarníků a mnohdy si po letech místo na svůj sáhodlouhý monolog vzpomene spíš na to, co měl v tu chvíli na sobě.
Romana Tůmová
Pochází z rodiny, která je s divadlem spjatá pevnými kořeny. Její pradědeček byl známý divadelní kritik, herec, dramatik a spisovatel František Sokol Tůma. Dědeček a tatínek měli svou hereckou společnost a v rodině by se dalo vypátrat spojení se slavným divadelním rodem Červíčků, přímých to předků neméně slavných Hrušínských. Divadlo má tedy v krvi a není divu, že se jako malá chtěla stát operní zpěvačkou. Osud tomu ale chtěl jinak a Romana v sobě objevila další talent - výtvarný. Stát se tedy divadelní výtvarnicí bylo jasnou volbou. Vystudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze a ještě během studií v roce 1974 začala spolupracovat s Městkým divadlem v Mostě. První inscenací byl Dům se sedmi balkóny a vzápětí Hamlet, který se stal její diplomovou prací. Několik let hostovala v různých divadlech, ale od roku 1980 pracuje v mosteckém divadle nastálo, protože jak sama říká, není nad angažmá.
Petr Kastner
Pochází z Loun, kde nyní i trvale žije. Je absolventem Střední odborné školy výtvarné v Praze a katedry scénografie na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění. V letech 1979 – 1981 byl asistentem architekta ve Filmovém studiu Barrandov a od roku 1981 se věnuje soustavně divadlu a příležitostně také malbě a grafice. Delší čas působil jako scénograf v Maďarsku, Rumunsku a Polsku. Kontakt s českými divadelními scénami však neztratil a hostoval v Mostě, Liberci a Teplicích. Po delší přestávce se v roce 1998 vrátil ke spolupráci s mosteckým Městským divadlem scénografií k dramatizaci Vančurova Rozmarného léta a od roku 2002 je tu angažován jako šéf výpravy. Velký prostor Petru Kastnerovi svědčí a dokáže jej plně využít ve prospěch inscenací, jímž jeho výtvarné řešení dodává jak funkční hrací prostor, tak stejně potřebnou dávku divadelní atmosféry a imaginace.
... Nezáleží apriori na tom, jestli jde o Ibsena nebo třeba o tzv. modernu, ani na žánru komedie nebo tragédie. Scénograf si prostě tituly nevybírá ...
... Důležité je překonat úzce výtvarný pohled, protože scéna není obraz, jde v ní o prostor o vymezení dramatického prostoru inscenace, o tvarové uspořádání ...
... V tomto smyslu považuji za zavádějící i dřívější nazývání scénografů jevištními výtvarníky nebo výtvarníky scény. Pojem scénografie je mnohem výstižnější a komplexnější ...
