Zajímá Vás, kdy hrajeme nejbližší reprízu? Máte zájem o vstupenky? Klikněte na obrázek...
ročník 2016 / 3. číslo
DRAMATURG
Michal Pětík  (nar. 1985 v Roudnici nad Labem)
Už v dětství si zamiloval knihy a zatoužil být spisovatelem. Iniciační četbou mu v tomto směru byly Foglarova trilogie o Stínadlech a později dílo Grahama Greena (zejména romány Komedianti, Moc a sláva nebo Konec dobrodružství). Po gymnázium absolvoval studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a později vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Během studií v Brně uvedl několik svých textů (například monodrama Devon – fiktivní vzpomínky Dicka Francise, jednoaktovou hru [S]milování ad.). Pro Městské divadlo v Mostě adaptoval román Julese Verna Tajemný hrad v Karpatech a pro Divadlo rozmanitostí napsal původní pohádku Půjdem spolu do betléma aneb Františkův betlém (příběh na motivy prvního živého betléma inscenovaného Františkem z Assisi).  Je autorem scénáře a hudby k filmu Sen o psu (režie Tomáš Princ). Vytvořil hudbu k několika inscenacím. Před časem dokončil román Nad krajinou létá sup, píše povídky, pracuje na knize pro děti a připravuje seriál určený internetovému publiku.


ZDENĚK JIROTKA (1911-2003)
Od roku 1940 psal do Lidových novin, v roce 1945 se stal redaktorem Svobodných novin, v letech 1951-1971 působil střídavě v redakci humoristického týdeníku Dikobraz a v Československém rozhlasu, přispíval rovněž do Literárních novin, Světu práce ad. Psal převážně malé formy (kratší hry, fejetony).
Román Saturnin (1942) vznikl na základě krátké povídky, publikované v Lidových novinách. V typizaci postav (dobře situovaný mladý pán a jeho výstřední sluha, kuriózní příbuzenstvo), ve způsobu vyprávění i celkovou poetikou připomíná Saturnin dílo anglických humoristů Pelhama Grenvilla Wodehouse nebo Jeroma Klapky Jeroma. Především šelmovský Saturnin je zřejmým odkazem k Wodehousovu nesmrtelnému sluhovi Jeevesovi.
Již v Saturninovi a ještě více v bláznivém detektivním příběhu Muž se psem (1944) Jirotka ironizoval a parodoval ustálené motivy a postupy dobové komerční zábavné literatury; především protektorátní populární žánry. Drobné satirické a anekdotické prózy z poválečného období soustředil zejména v souboru Profesor biologie na žebříku (1956).
Saturnin dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější české knihy (od svého prvního vydání v roce 1942 vyšel přibližně 21x a v roce 2009 román vyhrál čtenářskou anketu Kniha mého srdce).
Pozoruhodné je, za jakých okolností Jirotkův humoristický román vznikal. V průběhu druhé světové války totiž existovalo velké riziko nočních náletů a lidé zatemňovali okna. Z tohoto důvodu Zdeněk Jirotka psal Saturnina po nocích v koupelně, kde neměli okno a kde mohl bez problému svítit.

Dědeček píše o tetě Kateřině
Za celý svůj život jsem neviděl takovou spoustu trapných scén, hysterických výbuchů, protivné podlízavosti a předstírané uraženosti, dramatických výstupů, hraničících s nějakými ponurými obřady a hypnotismem, jako za dnů, kdy mne ošetřovala. Kolikrát stála nade mnou jako tragická postava z řeckého dramatu a střídavě plakala a pronášela plamenné řeči, kolikrát klečela přede mnou na kolenou a spínala ruce. Jednou k tomu dokonce přinutila i Milouše, a pohled na zřejmou neochotu, s kterou ten chlapec klekal na podlahu postrkován zezadu Kateřinou, byl jediným osvěžením v tom moři nechutností. Byl jsem v té době docela bezbranný. Kateřina mne izolovala od vás všech a ani doktoru Vlachovi se nepodařilo splnit naděje, které jsem v něj kladl. Jednou, když to všechno překročilo mez, kterou jsem byl schopen snést, řekl jsem Kateřině, že jí odkážu všechno, co mám, jen ať už mi dá, proboha, pokoj. Řekla mi na to, že sliby jsou chyby, a žádala, abych ihned zavolal notáře.
Některá rčení tety Kateřiny:
  • Častá krůpěj i kámen proráží.
  • Máš-li škodu, o posměch se nestarej.
  • V nouzi poznáš přítele.
  • Jest psáno, kdo jsi bez viny, udeř.
  • Psí štěkot na měsíček neplatí.
  • Štěstí je vrtkavé, nemá žádného stání.
  • Vzduch – Boží duch!
  • Všechno zlé je pro něco dobré.
  • Mladý může, starý musí.
  • Co můžeš učiniti dnes, neodkládej na zítřek.
  • Sliby chyby.
Tajemný Saturnin
Miluje dobrodružství, má za sebou pestrou cestovatelskou minulost (Nice, Chicago); tedy pokud o ní nelže.
Přivádí na světlo boží (zvětšuje je) lidské slabůstky a s bohorovným klidem a nepopiratelnou logikou je dovádí ad absurdum.
Saturnin je jakýmsi demiurgem – totéž, co provádí se svým pánem, provádí i s ostatními postavami v románu. Například:
  • nutí tetu Kateřinu stupňovat její, řečeno diplomaticky, problematickou povahu
  • trápí klackovitého Milouše
  • zařídí, že dědečkův dům je bez proudu. Parafrázuje na touhu lidí, žijících po celý život v zátiší, evokovat si pocit ohrožení, v němž by mohli bez nebezpečí dokázat svou statečnost
  • k dědečkovi je sice shovívavější, ale i toho zaplétá do situací, o kterých se starému pánovi ani nesnilo; skoro jej zabije v autě, nepřímo ostatní přinutí, aby podnikli strastiplnou výpravu, při té se dědeček zraní
  • naučí dědečka umění jiu-jitsu, čímž nepřímo způsobí zranění svého pána
  • sbližuje slečnu Barboru se svým pánem
Z těchto i z jiných důvodů se vnucuje otázka, jestliže Saturnin je vůbec sluha. Neslouží vlastně ostatní jemu; jeho záměrům a jeho plánům? Postava Saturnina funguje jako literární princip – prostředek, jehož prostřednictvím se rub obrací na líc, lidé odkrývají plášť konvence a ukazují kus své pravé tváře. Saturnin je filosof. Nepoučuje ani nekárá, ale naopak uvolňuje ventily tomu, co se pokouší si z různých důvodů uchovat zdání důstojnosti.
 Je otázka, zdali jeho podivné jméno nesouvisí s významnými svátky ve starověkém Římě, s tzv. Saturnáliemi (k poctě boha Saturna), které byly spojené se všeobecným veselím, hostinami, tolerovanou nevázaností a nekázní, vzájemným obdarováváním se a zejména s dočasným uvolněním sociálních rolí. Například otroci byli pokládáni za svobodné a v domě svých pánů měli stejná práva jako oni. Podobný princip ostatně známe i z křesťanského středověku, kdy byla během slavností byly prováděny parodické liturgie (například kázání o šunce), byl volen král neřádu a svět se obrátil naruby.

SATURNIN - INSCENAČNÍ HISTORIE


2002 / Divadelní studio V – Brno
(dramatizace – Jana Glozarová)

2001 / Slovácké divadlo
(dramatizace – Ladislav Pešek)

2006 / Národní divadlo moravskoslezské – Ostrava
(dramatizace – Zdeněk Oščatka)

2005 / Jihočeské divadlo – České Budějovice
(dramatizace – Jan Jirků / Zdeněk Oščatka)

2010 / Městská divadla pražská
(dramatizace – Ondřej Havelka / Martin Vačkář)

2009 / Divadlo Antonína Dvořáka – Příbram
(dramatizace – František Zborník)

2012 / Divadlo Šumperk (dramatizace – Ondřej Elbel)

2010 / Západočeské divadlo Cheb
(dramatizace – Pavel Gejguš)

2016 / Městské divadlo v Mostě
(dramatizace – František Zborník)

2015 / Národní divadlo Brno
(dramatizace – Ondřej Havelka / Martin Vačkář)