Patří Georges Feydeau k tvým oblíbeným autorům komedií?

Rozhodně patří. A to především proto, že Feydeau je 'otec zakladatel' moderní komedie. Tedy komedie od konce devatenáctého století prakticky dodnes. Vymyslel žánr, kterému dnes říkáme fraška nebo situační komedie, až s téměř matematickou přesností dokázal napsat situace tak, aby měly co největší komediální účinek - aby se hrdinové ocitali v opravdu nečekaných situacích, které musí řešit. Zkrátka Feydeau je král komediografů.

Režíroval jsi už někdy Feydeauovy komedie?

Jednoaktovku Nebožka panina matka a Brouka v hlavě, což je podle mě jeho nejlepší hra. Na relativně malém prostoru dokázal nashromáždit spoustu skvělých situací, které vrší jednu na druhou a až na pár drobností je to výborně vybudovaná komedie.

Dáma od Maxima není tak dobrá?

To se samozřejmě nedá takhle říct. Dáma od Maxima je rozhodně považována za jeden z pilířů komediální tvorby. Má spoustu nádherných situací, například když se Micina přestrojí za anděla, když snobský a upjatý venkov přebírá její chování nebo když je shodou okolností považována za manželku doktora Petypona. Zároveň je ale tahle hra plná motivů, které dnes už divákům nic neříkají. Feydeau si ve svých hrách s oblibou vyřizoval účty se svými nepřáteli, posmíval se aktuálním společenským poměrům. Pro nás je to však už jen zbytečná vata.

Text jste ale v tomto smyslu s dramaturgem důkladně upravili, že?

Tak dělali jsme, co jsme mohli. A myslím, že jsme se s tím poprali se ctí. Ta hra má 190 stran textu, což je samozřejmě neúnosné. Vyprávěl mi pan profesor Císař, že když Dámu od Maxima četl poprvé, vzal si ji na cestu do vlaku. Dočetl ji a říkal si, že má nějaký divný konec. A ukázalo se, že četl jen první díl. Takže jsme hodně škrtali, v podstatě polovinu původního textu s dramaturgem u stolu a potom ještě na jevišti v druhé fázi, během zkoušení. Tahle část úprav mě bavila skoro nejvíc, protože jsme na textu pracovali dohromady s herci a společně jsme hledali to nejlepší řešení, ten nejlepší způsob vyjádření.

Dámu od Maxima inscenujeme ve zbrusu novém překladu Jiřího Žáka.

Dáma od Maxima nepotřebovala jen krácení, ale i modernější jazyk, než používá překlad Alexandra Jerieho. Jiřího Žáka si nesmírně vážím a protože je zároveň herec, což je podle mého názoru pro překladatele divadelních her velká výhoda, padla volba na něj. Známe se spoustu let, kdysi jsme se seznámili při přípravě inscenace D'Artagnan tady v Mostě, kterou přeložil, a opravdu jsme si divadelně porozuměli. Od té doby průběžně spolupracujeme, například jsem režíroval v jeho překladu Dámu s kaméliemi v Příbramském divadle.

Do role Miciny jsi obsadil herečku Markétu Hausnerovou. Znal jsi ji již dříve nebo jste se seznamovali až nyní v Mostě při práci?

V podstatě jsme se pracovně seznámili až tady. Já jsem ji ale už znal, viděl jsem ji v několika inscenacích v pražském Radaru, což je vyhlášený amatérský soubor, ze kterého vzešlo vícero talentovaných profesionálních herců. Pravidelně tam chodím a občas s Radarem i spolupracuji, takže shodou okolností Markéta hrála v jedné mé režii, ovšem roli přebírala až po premiéře, takže na přímé spolupráci jsme se opravdu sešli až v Mostě.

Jak vlastně vedeš herce v komedii? Je to složité?

Jeden z největších úkolů režie je podle mého názoru všechny sladit, nastavit co nejpřiznivější podmínky, aby herci hráli spolu a ne proti sobě, aby všichni táhli za jeden provaz jedním směrem. Mám rád společnou tvorbu, rozhodně nejsem žádný režisér despota. Baví mě hledání prostředků i vyjádření, pokud se všichni drží v daných mantinelech a mají společný cíl.

Jsi pedagogem pražské DAMU, učíš studenty mimo jiné jak na komedii?

Samozřejmě. Komedii pravidelně věnujeme jeden celý semestr. Učím na katedře činoherního divadla a komedie k činohře prostě patří. Každý můj student by měl znát alespoň základy řemesla, byť nakonec třeba komedie režírovat nikdy nebude. Jsou tu jistá pravidla, ať už se to týká pauzy a jejího využití, načasování, akcentu, stavby gagu, budování situace, a tak podobně. To všechno by měli studenti znát, ale že by se dalo přesně naučit, jak komedii režírovat, tak takový přesný návod asi neexistuje.

Přizval jsi k pohybové spolupráci Martina Packa. Proč právě jeho a v čem si tak dobře rozumíte?

Je to můj dlouholetý kamarád, se kterým máme opravdu hodně podobný smysl pro humor. Máme oba stejný názor na komedie, názor na divadlo, rozumíme si ohledně výstavby gagů, zkrátka spolupráce s ním je vždycky skvělá. Já ho považuju nejen za výborného pedagoga, ale taky za jednoho z nejlepších choreografů co se činoherního oboru týče. Rozumí hercům, dokáže jim skvěle poradit tak, aby to bylo funkční a zároveň aby to s lehkostí zvládli. Toho si opravdu cením.

Poslední otázka - Jaký Feydeau tě čeká příští sezónu? (smích)

Já shodou okolností hned po Dámě od Maxima budu dělat Brouka v hlavě ve Studiu Dva v Praze, ale pak si tedy hodlám od Feydeaua na dlouho odpočinout. (smích)

(připravil Vítek Herzina)