Tomáš BOSS Alferi

KLÁVESY

Stej­ska­lo se ti po hraní s touhle ka­pe­lou?

Stej­ska­lo. Proto jsem je hned ob­sa­dil do Še­de­sá­tek. Ale ten stesk nebyl zas tak vel­kej, pro­to­že Tajný deník Ad­ri­a­na Molea, kde jsme spolu hráli, měl der­ni­é­ru a Še­de­sát­ky se za­ča­ly zkou­šet hned vzá­pě­tí. V pod­sta­tě jsme tedy byli per­ma­nent­ně v kon­tak­tu a or­ga­nic­ky jsme pře­šli z jedný in­sce­na­ce do další.

Která pecka se ti v téhle in­sce­na­ci líbí nej­víc?

Můj fa­vo­rit je už od za­čát­ku roz­hod­ně Space od­di­ty. Ta sklad­ba plyne ve zvlášt­ním na­pě­tí, sice je po­ma­lá, ale vnitř­ně ne­smír­ně na­du­pa­ná. A potom mám rád čaje, hlav­ně pro je­jich myš­len­ku - ty bych znovu za­ve­dl, pro lid­stvo by bylo dobrý, kdyby tan­či­lo.

Která pecka z še­de­sá­tých let ti v in­sce­na­ci chybí?

Chybí mi tam ta­ko­vý ten kon­tra­proud še­de­sá­tých let. Na­pří­klad The Doors, pro který mám oprav­du sla­bost. Ale já jsem je tam pro­pa­šo­val, v jednu chví­li zazní při­bliž­ně půl mi­nut­ky Light my fire. A po­zor­ný divák ať zkusí od­ha­lit kdy.

Co tě v ži­vo­tě hu­deb­ně nej­víc ovliv­ni­lo?

V dět­ství asi pře­de­vším kla­si­ka, dneska se říká ar­te­fi­ci­ál­ní hudba. Poz­dě­ji hlav­ně hudba, která se li­nu­la z di­va­del ma­lých forem. Se­ma­for, Roko­ko...

Máš ně­ja­ký hu­deb­ní vzor?

To je těžká otáz­ka, na tu vlast­ně nemám od­po­věď. Vy­lo­že­ně vzor asi ne, in­spi­ra­ci ur­či­tě. Ale ta sou­vi­sí s tím, na čem zrov­na pra­cu­ju. Ani bych ne­do­ká­zal říct jen jedno jméno. Je toho hodně.

Daniel PLÁŇA Plánička

KYTARA

Stýska­lo se ti po di­va­dle?

Ur­či­tě ano. Jsem hroz­ně rád, že to jede dál, v novým for­má­tu. Spo­lu­prá­ce s Pe­trem Svojt­kou je stej­ně pa­rád­ní jako u Ad­ri­a­na Molea. Je jako vždyc­ky na­pros­to ší­le­nej, ale ge­ni­ál­ní.

Která pecka se ti v téhle in­sce­na­ci líbí nej­víc?

Asi Be­at­les, člo­vě­če. I am the wa­lrus. Sice to ne­má­me přímo jako píseň, hra­je­me to v pře­dě­lu, ale je to ne­sku­tečnej ne­kom­pro­mis­ní nátěr a to mám rád.

Která pecka z še­de­sá­tých let ti v in­sce­na­ci chybí?

Těžko říct. Mohla tam být sa­mo­zřej­mě spous­ta dal­ších pecek, ale jsou tam ty, který tam jsou a ty jsou všech­ny skvě­lý. Ne­mů­že­me sa­mo­zřej­mě za­hrát všech­ny hity še­de­sá­tých let v jed­nom před­sta­ve­ní.

Co tě v ži­vo­tě hu­deb­ně nej­víc ovliv­ni­lo?

Jasně, že Ac­cept. Ale jinak je toho hodně. Strejda Slash, ten mě baví, James Brown nebo třeba Sla­yer.

Máš ně­ja­ký hu­deb­ní vzor?

Tomáš Al­fe­ri, to je ta­ko­vý náš fýra, ten je můj vzor, člo­vě­če. Ale jinak... Zase, je jich opět víc. Strejda Slash - s tím jsem vy­rost od sprat­ka a nej­spíš s ním i umřu.

Pavel LENSKÝ Jirák

KYTARA

Stýska­lo se ti po di­va­dle?

Stej­ska­lo a jsem rád, že jsme zase tady.

Která pecka se ti v téhle in­sce­na­ci líbí nej­víc?

Nej­víc se mi líbí Ma­tič­ka. To je skvě­lá sklad­ba a navíc skvě­le za­zpí­va­ná.

Která pecka z še­de­sá­tých let ti v in­sce­na­ci chybí?

Chybí mi tam Ná­hrob­ní kámen od Petra No­vá­ka. Sice je tam Já budu cho­dit po špič­kách, ale Ná­hrob­ní kámen je moje sr­deč­ní zá­le­ži­tost - byla to první pís­nič­ka, kte­rou jsem se na­u­čil na ky­ta­ru.

Co tě v ži­vo­tě hu­deb­ně nej­víc ovliv­ni­lo?

Nej­víc mě asi ovliv­ni­ly ka­pe­ly AC/DC, Ac­cept a Iron Mai­den.

Máš ně­ja­ký hu­deb­ní vzor?

Vždyc­ky jsem chtěl hrát jako ky­ta­ris­ti z Iron Mai­den Ad­ri­an Smith a Dave Murray.

Karel ŠÍPUS Šimon

BICÍ

Stýska­lo se ti po di­va­dle?

Pro nás, po­lo­pro­fe­si­o­nál­ní mu­zi­kan­ty, co běhá­me od punku k zá­ba­vě, je hraní v di­va­dle za­dos­tiu­či­ně­ní. Beru to jako pres­tiž­ní zá­le­ži­tost. Takže ano, stej­ska­lo.

Která pecka se ti v téhle in­sce­na­ci líbí nej­víc?

Nej­víc mě baví hrát Ma­tič­ku a Space od­di­ty od Bowie­ho, to je moc pěkně udě­la­ný.

Která pecka z še­de­sá­tých let ti v in­sce­na­ci chybí?

Chybí mi tam ně­ja­ká česká še­de­sát­ko­vá pecka jako Mišík, Ma­ta­dors, Fla­men­go… pros­tě ten ryzí čes­kej bi­g­boš.

Co tě v ži­vo­tě hu­deb­ně nej­víc ovliv­ni­lo?

Ac­cept. Ale jinak je toho straš­ně moc. Černá mu­zi­ka, James Brown na­pří­klad. A metal - Me­tal­li­ca, Sla­yer.

Máš ně­ja­ký hu­deb­ní vzor?

Za­čí­nal jsem na Maid­nech, takže kdy­bych bub­no­val jak Nicko McBra­in, tak by to bylo super.

Jaroslav TCHENDA Čerych

BASKYTARA

Stýska­lo se ti po di­va­dle?

Ano.

Která pecka se ti v téhle in­sce­na­ci líbí nej­víc?

Nej­vět­ší pecky to­ho­hle před­sta­ve­ní jsou roz­hod­ně Ma­tič­ka a Space od­di­ty. Jsou nej­těž­ší a dělám v nich nej­víc chyb, ale mám je nej­rad­ši a nej­víc mě baví.

Která pecka z še­de­sá­tých let ti v in­sce­na­ci chybí?

Chybí mi tam ta­ko­vý ty čer­no­ši­ny z Mo­tow­nu. Troš­ku funku, diska, to by se mi tam lí­bi­lo.

Co tě v ži­vo­tě hu­deb­ně nej­víc ovliv­ni­lo?

Jako ma­lý­ho kluka mě ovliv­nil na­pří­klad Mi­chal David, ať chci nebo ne­chci, bylo to tak. A poz­dě­ji při­šly jaz­zo­věj­ší věci, jak se člo­věk do­stal víc k mu­zi­ce.

Máš ně­ja­ký hu­deb­ní vzor?

Vý­bor­ných ba­sá­ků je spous­ta, ale mě teda spíš ovlivňuje mu­zi­ka. Ale kdy­bych měl tedy ně­ko­ho jme­no­vat, byla by to Petra Ku­boš­ko­vá, která je míst­ní ohrom­nej ta­lent, co to pros­tě cejtí a umí.