Když jsme nedávno hráli moje oblíbené představení Hrobka s vyhlídkou pro takřka prázdné hlediště, kladl jsem si otázku, která se mi právě v takových chvílích (a naštěstí jich nebývá příliš) vrací těch dvanáct let, co jsem v mosteckém divadle. Proč lidé nechodí do divadla? A ruku v ruce s ní jde i další otázka: proč vlastně chodí? Určitě nejsem první a zdaleka ne poslední, kdo si takové otázky klade a zcela jistě nejsem ten, kdo na ně najde odpověď.

Když se ale zamyslím sám nad sebou, musím si upřímně říct – Vítku, kdy jsi například ty byl naposledy v muzeu nebo galerii? A opravdu, ani jednu z těchto bez diskuse kulturních institucí jsem nenavštívil roky a mostecké muzeum popravdě nikdy. Proč vlastně? Jsem snad barbar? Má snad mostecké muzeum málo propagace? Nevím, kde vlastně je? Ne a ne. Prostě nemám zájem, nechce se mi. A není to jen moje pohodlnost, televize v obýváku nebo výše vstupného, co by mě drželo doma. A stejně tak jako mě nijak neláká výtvarné umění nebo vitríny s archeologickými nálezy, určitě se najde spousta mostečanů, kteří prostě do divadla jít nechtějí z toho prostého důvodu, že je to nebaví.

Jenže stejně jako jsem se přiznal, že dívat se na obrazy není právě moje představa jak trávit volný čas, musím se i přiznat, že když na nějaké narazím, nemůžu se odtrhnout a jsem plný obdivu k té kráse, kterou někdo dokáže stvořit na plátně nebo papíře jen svýma rukama a talentem. To mě vede k závěru, že i divák, který přijde do divadla byť poprvé nebo po dlouhé době, určitě neodejde zklamaný. Navíc divadlo ve světě umění a kultury má zvláštní postavení. Vzniká totiž takzvaně tady a teď, což je taková teatrologická formulka, která naznačuje, čím je divadlo výjimečné a nezastupitelné.

Na novoroční předsevzetí je asi už poněkud pozdě, ale já si jedno se zpožděním dávám. Navštívím mostecké muzeum a zajdu se podívat do nějaké galerie připomenout si, že to stojí za to. A stejně tak vyzývám všechny, kteří si přečetli tento můj sloupek: přijďte se na nás podívat do divadla, sami budete překvapení, jaká je to zábava!

(Vítek Herzina, herec)