Postava Blanche patří k nejzásadnějším postavám světového psychologického dramatu. Udělalo ti radost, že ses této role dočkala?

Blanche je výzva. Ano, udělalo mi to velkou radost. Zároveň mě přepadl strach a smutek z toho, jak málo času na nazkoušení tak náročné role je. Do zkoušení nám zasáhl generálkový týden odložené premiéry Odysseiy. Čistý zkušební čas Tramvaje do stanice Touha je pět týdnů, což je velmi náročné a stresující. Už jen kvůli samotnému naučení se a zažití si té spousty textu. V pražském Činoherním klubu zkoušeli tuto hru tři měsíce.

V čem je Blanche pro herečku nejnáročnější? S čím musíš nejvíce zápasit?

Blanche je typ role, kdy "neslezete" z jeviště. Tedy nejtěžší je v rozvržení sil. Aby mi na konci nedocházel dech. I v samotném naučení se textu, kde je v každém výstupu jeden či dva monology. Nejvíce musím samozřejmě zápasit se střídáním poloh, emocí, se ztvárněním opileckých excesů. Záleží mi na tom, aby postava nebyla jednotvárná a nudná.

Je ti něčím blízká nebo je to pro tebe osoba úplně z jiného světa?

Je to postava z jiného světa, velmi komplikovaná. Je těžké ji pochopit, ale když jí porozumíte, proniknete do jejího nitra, začne vám být svým způsobem blízká. Musíte si ji zamilovat.

Co tebe osobně na celé Williamsově hře nejvíce zaujalo?

Já jsem v prvé řadě ráda, že mě práce na Williamsovi vůbec potkala. Mám jeho hry ráda, ale nikdy se mi zatím nepoštěstilo v nějaké z nich hrát. Setkala jsem se s ním pouze jako divák a čtenář. Osobně mě na hře zaujalo, jak vystihuje křehkost psychiky člověka a jak lehce lze někoho odsoudit, odepsat nebo zničit.

Jak moc se proměňuje tvoje vidění postavy a celé hry od přečtení textu při následném vedení režisérem? Necháš se snadno vést?

Moc ne, většinou mám konkrétní představu o postavě i o hře od začátku a během zkoušení se ji snažím naplňovat. Samozřejmě, že během zkoušení se představy a názory mění, ale většinou se pak intuitivně vrátím k tomu, jak jsem to cítila na začátku. Problém nastane, když režisér má úplně jinou představu než já. Pak se snažím najít kompromis. Nechám se inspirovat, nikdy ne vmanipulovat do něčeho, o čem bych nebyla přesvědčená.

Vyhovuje ti jako herečce prostor komorní scény nebo máš raději velké jeviště?

Každé má své, nevadí mi velké jeviště, ale osobně mám raději intimní práci na komorní scéně, kde můžete víc ukázat vnitřní pravdivé herectví, práci s detailem. Neschováte se za scénické efekty. Také mám ráda bezprostřední blízkost diváka.

Míšo, poslední role, kterou jsi v Mostě nazkoušel, byl Princ Radovan v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele, nyní jsi druhou sezónu v angažmá v Městských divadlech pražských. Jaký je pro Tebe návrat na místo, kde začala Tvoje kariéra?

S Mostem jsem pořád spjatý, dohrávám ještě představení Postřižiny, mám v Mostě tebe Lili, svou přítelkyni, a když to čas dovolí, přijedu se podívat na premiéru. Ale bylo to zvláštní. Je totiž pravda, že zkoušení inscenace je něco trochu jiného, než pak následné reprízy. Byl jsem znovu denně v kontaktu s lidmi, které znám roky, což je pro mě příjemnější, než třeba v úplně novém kolektivu. A na druhou stranu v každém divadle to chodí trochu jinak a chvíli mi trvalo, než jsem si znovu zvykl na režim a běh MDM.

Stanley Kowalski je typ macho muže, který svoji ženu ovládá a nebojí se použít násilí v případě jejích tendencí vzdorovat mu. Jak si k někomu tak odlišnému, než si Ty sám, hledal cestu?

To hledání bylo - a stále je - obtížné. Člověk musí uvažovat, jak si daná postava ospravedlní svoje jednání - například to, že vztáhne ruku na svou ženu. Právě když je to charakter mě úplně cizí, tím víc se musím oprostit od uvažování, jak bych se zachoval v dané situaci já. Byla to moje první role podobného charakteru, proto jsem „lámal“ určité bariéry, které mi nebyly příjemné. Například křičet na svou již zmíněnou partnerku Lili Fischerovou, která právě hraje v Tramvaji do stanice Touha i mou ženu Stellu. Na jedné z prvních zkoušek začala hned plakat a mě bylo hrozně úzko a bylo mi to strašně líto.

Jaká je obecně Tvoje příprava na roli?

Na tohle asi neumím jednoznačně odpovědět. Je to jakýsi můj vnitřní proces. Kromě podrobného studia textu se asi nechávám inspirovat skutečnými lidmi. Váže se k tomu i má předchozí odpověď. Člověk se musí naladit na uvažování a pochopit onoho člověka - onu postavu, kterou ztvárňuje. Ale mimo vnitřní stav jsem si uvědomil, že mám jakýsi rituál. Během každého zkoušení se snažím do premiéry alespoň trochu změnit svůj vzhled k dané postavě. Například jednou jsem si nechal narůst delší vlasy a oholil jsem se. Jindy jsem se naopak ostříhal a nechal si narůst vousy. Teď kvůli Tramvaji jsem začal chodit do posilovny.

Jak se Ti pracovalo s panem režisérem Korčákem?

Bylo to příjemné setkání. Pracoval jsem s ním poprvé. Jakub Korčák je velmi vzdělaný a inteligentní. Bylo to ovšem krátké, kvůli odložené premiéře Odysseiy jsme přišli o celý týden zkoušení, a neměli jsme tudíž tolik času na pořádné prozkoumání tohoto titulu, který je velmi bohatý.