Škola základ života. Při vyřčení tohoto názvu se jistě všem vybaví především známý film režiséra Martina Friče (a scenáristy Václava Wassermana) z roku 1938. Film se velké divácké oblibě těší až dodneška a mnoho tzv. hlášek z filmu zcela zlidovělo. Oblíbené je také pokračování této filmové komedie Cesta do hlubin študákovy duše. Oba filmy vznikly především na základě humoristické prózy Študáci a kantoři spisovatele, publicisty a scenáristy Jaroslava Žáka (1906-1960), který se dospívání mládeže a problematice vztahů mezi učiteli a žáky věnoval i v jiných dílech. Sám byl totiž středoškolským profesorem latiny, češtiny a francouzštiny a jak je z jeho díla patrné, byl z toho mála tehdejších pedagogů, kteří se snažili vycházet studentům vstříc a zároveň se nebáli satirického vhledu do struktur gymnaziálního školství. Filmový scénář však vznikal již i na základě divadelní hry Škola základ života, kterou Žák napsal pro tehdy slavné divadlo D38 režiséra Emila Františka Buriana. Divácké oblibě se tedy tehdy kromě filmu těšila i Burianova divadelní inscenace.

V našem divadle se režie tohoto titulu chopil odborník na komediální žánr Robert Bellan, přičemž na mostecké scéně pracuje poprvé. S citem pro studentskou legraci, parodii, s pochopením studentů i kantorů, dobového kontextu konce 30. let minulého století i blížící se hrozby války připravil velký spektákl plný dobové hudby a známých písniček. Ty pro naše potřeby upravil František Krtička, který též všechny songy s herci korepetoval a chopil se i hudebního nastudování – pod jeho vedením bude na jevišti při představeních účinkovat živá pětičlenná kapela, která si se swingovým hudebním stylem velmi dobře rozumí. Dalo by se říct, že z této spolupráce v průběhu příprav inscenace vznikl dokonce swingový komediální muzikál. Ke spolupráci na něm jsme pak přizvali velice zkušenou choreografku Janu Hanušovou-Vašákovou, která je herci i režisérem ceněna zejména pro taneční práci s činoherci - netvoří pouze choreografie jako takové, ale situační a zábavná taneční čísla.

Diváci se mohou těšit na téměř celý soubor mosteckého divadla, který se s vervou a chutí chopil netradičního zkoušení a kromě herectví se vydal vstříc zpěvu, tanci, pohybu.

NAHORU