Zajímá Vás, kdy hrajeme nejbližší reprízu? Máte zájem o vstupenky? Klikněte na obrázek...
ročník 2016 / 6. číslo
ZE ZÁKULISÍ
Anička Hrodková cudně hledí do textu ve strachu, že by se mohla líbačka vyžadovat i na ní.
Zkoušení pánové Dvořák a Kraus zahájili celkem netradičně vášnivým polibkem. Abychom byli spravedliví - Ondra se trochu bránil.
Režisér Adam Doležal každou zkoušku začínal poctivou prezencí. Jelikož se však na JAMU naučil počítat jen do dvou, žádný výkaz nikdy neodevzdal.
Herci si chtěli udělat společnou fotografii. Ondřej Dvořák však odmítl ze strachu, že dojde na další líbání a tak byl ochotně dočasně nahrazen dramaturgem.
Především Jiří Kraus si na slavný monolog brousil zuby, ovšem lebku nezískal a tak mu zbyly jen zubaté oči pro pláč.
Během zkoušení se o lebku ubohého Yoricka strhla nejedna rozepře. Každý si na ni dělal nárok a hádky nebraly konce.
A Adam Doležal všem názorně ukazuje, kde přesně má jeho režie kazy.
Zubní tematika se ostatně nesla celým naším zkoušením. Tady například Jiří dokazuje, že jeho humor ještě není tak bezzubý, jak se o něm začíná říkat.
Vítek Herzina dokázal, že ani práce s loutkou mu není cizí, čímž si zajistil teplé místečko v Divadle rozmanitostí.
Na první pohled je patrné, že Ondřej Dvořák se narodil do zvrhle bohaté rodiny valašského grófa a kategoricky odmítal odložit svůj domácí oděv.
S Ondrou to nebylo vždycky úplně snadné. Například tady se po deseti minutách zkoušky vzteká, že potřebuje pauzu.
Jiří přiběhl rychle z klubu a ještě nestihl spolykat poslední sousto.
Režisér Adam Doležal měl nebývalou výdrž a tak se kolikrát začínalo zkoušet až před obědem.
Každou zkoušku jsme začínali dramatickým cvičením - hráli jsme na mrkanou.
Jirka využil příležitosti a s Ondrovo pomocí rychle vynáší z divadla materiál na nový chlívek pro svá domácí zvířata.
Rodinné foto, Polonius se svou dcerou Ofélií, měsíc před vraždou a zešílením.
Fotograf Anton Pshemetsk'yy gestem naznačuje, jaký objektiv asi bude muset použít.
Na plakát Kateřina Baranowska původně chtěla nafotit něco zábavného, aby diváci jasně viděli, že to bude pr*el.
... aby mohl dramaturg Michal Pětík alespoň do něčeho mluvit.
Režisér se dlouho mořil se zvukařskou aparaturou ...
Někdy to ovšem mělo své výhody. Hlavně dopoledne se nechávali zastoupit dublery a režisér nic nepoznal.
Herci si občas připadali jako loutky v rukou režiséra.
Nakonec se to povedlo. Něco jako úsměv se ale podařilo vyloudit až slovem sünnipäevanädalalõpupeopärastlõunaväsimus
(označení odpolední únavy člověka na víkendové narozeninové párty) řečeným fistulí.
(označení odpolední únavy člověka na víkendové narozeninové párty) řečeným fistulí.
Křest ohněm: Vítek dostal za úkol přečíst nahlas celý estonsko-český slovník z roku 1850 tak, aby se Marie Kolaříková a Michal Pětík alespoň jednou zasmáli.
... Adamovi nezbylo, než se chytit za nos.
Jiří Kraus dostává připomínky. Když ale režiséra upozornil, že on přece není Matyáš Procházka ...