2017 / 7
DIVADELNÍ MOSTY
internetový magazín Městského divadla v Mostě
Zdeněk Janál
Narodil se v roce 1985 v Prostějově. Po gymnaziálních studiích zamířil na pražskou DAMU, kde vystudoval obor režie-dramaturgie a následně dramaturgie činoherního divadla (v ročníku režiséra Milana Schejbala a dramaturgyně Zuzany Sílové). Během studia získal v roce 2013 Cenu děkanky DAMU. Od října 2016 studuje na DAMU v doktorském programu Scénická tvorba a teorie scénické tvorby u doc. Zuzany Sílové, prof. Jaroslava Vostrého a prof. Jana Vedrala.
Působil šest let jako dramaturg v angažmá ve Východočeském divadle Pardubice (2010 – 2016). Na Malé scéně ve dvoře v pardubickém divadle založil tradici scénických čtení současné světové dramatiky pod názvem INprojekty. Jako hostující dramaturg pracoval také v Klicperově divadle Hradec Králové, v pražském Divadle na Fidlovačce nebo v Jihočeském divadle České Budějovice. Od ledna 2017 je kmenovým dramaturgem Městkého divadla v Mostě.
V letech 2014 a 2015 byl pedagogem jevištní praxe hudebně-dramatického oddělení Pražské konzervatoře. Často působí také jako porotce a lektor přehlídek amatérského divadla i recitace. Rád sleduje veškeré kulturní dění – od divadla, přes film, výtvarné umění i hudbu až například k poezii. Poezii má dokonce natolik rád, že žije s básnířkou, nejsou mu cizí ani mezní umělecké žánry jako třeba performance, tedy se nebojí žít ani s performerkou, samozřejmě v jedné osobě.
Tramvaj do stanice Touha patří mezi vrcholná díla moderního amerického psychologického dramatu. Je typickou hrou o neporozumění. Tennessee Williams v ní naplno rozvíjí typické motivy tehdejší americké dramatiky – ztrátu iluzí, zmarnění „amerického snu“, rozpad rodiny nebo deziluzi z tradičních hodnot. V mnohém jsou však podobné motivům z naší současné společnosti.
Na své hře Tramvaj do stanice Touha (A Streetcar Named Desire) začal Tennessee Williams pracovat už počátkem roku 1945. Původně se měla jmenovat Neproniknutelná noc. Při jejím dokončení v roce 1947 ji však autor přejmenoval. Její světová premiéra se uskutečnila 3. prosince 1947 v Ethel Barrymore Tehatre v New Yorku. Inscenaci tehdy režíroval Elia Kazan. Do hlavních rolí obsadil Jessicu Tandyovou (Blanche), Kim Hunterovou (Stella), Marlona Branda (Stanley) a Karla Maldena (Mitch). Inscenace se s obrovským úspěchem hrála až do 17. prosince 1949. Hra obdržela vůbec jako první drama naráz tři významné divadelní ceny - Pulitzerovu cenu za drama, Donaldsonovu cenu a Cenu newyorských divadelních kritiků.
Kim Hunter, Marlon Brando
Photo © Warner Bros. Picture
Photo © Warner Bros. Picture
Tento úspěch zajistil také velký zájem tvůrců o zfilmování této hry. Nakonec se filmové režie ujal opět Elia Kazan – a hlavní postavy obsadil téměř totožně jako ve své inscenaci. Pouze do hlavní postavy Blanche obsadil slavnou herečku Vivian Leigh, která v této roli zářila v jiné inscenaci, kterou v Londýně režíroval její muž Laurence Olivier. Tento slavný snímek z roku 1951 obdržel celkem 12 nominací na Oscara, z nichž čtyři proměnil. Hned tři z nich byly za herectví – oceněni byli Vivian Leigh, Kim Hunterová a Karl Malden. Pouze Marlon Brando ne. S odstupem času se to zdá, při vší úctě k oceněným, poněkud absurdní, protože právě výkon Marlona Branda je dnes tím, který bývá nejvíce obdivován a který rozhodně nezestárnul.
První česká inscenace Tramvaje do stanice Touha se konala v ostravském Divadle Petra Bezruče až v roce 1960 v režii Jana Kačera. První českou Blanche se stala Nina Divíšková.
Také v této své hře mimo jiné dokazuje, že má zvláštní cit jak pro originální a komplikované ženské hrdinky, tak pro postavy silných a hrubých mužů. Dokáže je postavit do výjimečného kontrastu a přitom jako autor rozumět oběma stranám. Nepřivádí nám tak na scénu černobílý pohled na život, ale živoucí dramatický konflikt, který zde není od toho, abychom se rozhodli pro fandění jedné nebo druhé postavě. Je zde především proto, abychom dané životní situace, do jejichž psychického jádra se dostáváme, dokázali nazřít z více úhlů pohledu.
Pulitzerova cena je každoročně udělované prestižní americké žurnalistické a umělecké ocenění. Jejím zakladatelem je americký novinář maďarského původu Joseph Pulitzer (1847–1911). Cena je udělována již od roku 1917 a v současné době obsahuje 21 kategorií. Cena za beletrii je udělována americkým prozaikům (dramatu je vyhrazena vlastní kategorie) a oceněné dílo by se mělo převážně zabývat životem v USA. Tenessee Williams ji obdržel za Tramvaj do stanice Touha v roce 1948.
Navíc Williams vždy sleduje drama celé lidské skupiny – vždy v konkrétních podmínkách a čase. V tomto případě na okraji New Orleans (v období po druhé světové válce). Ovšem nejde ani jen o zobrazení jednoho konkrétního příběhu – Williamsovi tento konkrétní případ slouží ke zobecnění do symbolických rovin světa, kde dané konkrétní situace pak můžeme vnímat i jako situace archetypální. Protože zde jde o život jako takový, o jeho celek.
Prezidentská medaile svobody (anglicky Presidential Medal of Freedom) je ocenění udělované prezidentem Spojených států amerických, které je, společně se Zlatou medailí Kongresu, nejvyšším civilním vyznamenáním ve Spojených státech amerických. Vyjadřuje uznání jednotlivcům, kteří "mimořádně záslužně přispěli k bezpečnosti či národním zájmům Spojených států, ke světovému míru, či ke kulturnímu nebo jinému významnému veřejnému či soukromému úsilí". Tenessee Williams ji obdržel v roce 1980 od prezidenta Jimmy Cartra.
Proto také Williamsova hra nemohla nikdy zestárnout a může být pro inscenátory stále přitažlivá. Můžeme se totiž při jejím inscenování potýkat se skvěle napsanými situacemi a s vnitřně bohatými postavami, oplývajícími svou nejednoznačností. Ne náhodou má Tennessee Williams pověst mistra křehké citovosti a nalomených charakterů, sám o sobě ostatně řekl: "Jsem spisovatel emocionální, dávám se unést city."
Williams nám ukazuje svoje postavy ve zdánlivě obyčejných situacích, kdy pijí whisku, hrají poker, chodí na bowling, ale zároveň v situacích životně obtížných. Například když třeba nemají střechu nad hlavou, jsou pronásledováni, snaží se překonat složité sociální podmínky, jsou vnitřně determinováni svojí touhou po úspěchu, toužebně se snaží usadit se, najít si partnera, zapomenout na tragické události z minulosti a podobně. Na jejich zobrazování je však i něco poetického.
Tenessee Williams
(wikipedia)
• Rodné jméno: Thomas Lanier Williams
• Narození: 26. března 1911 Columbus
• Úmrtí: 25. února 1983 (ve věku 71 let) New York
• Příčina úmrtí: udušení
• Místo odpočinku: Calvary Cemetery
• Bydliště: Clarksdale, New Orleans, Mississippi, Columbus, St. Louis
• Alma mater: University of Iowa, University of Missouri, Washington University, The New School
• Ocenění: Pulitzerova cena za drama (1948), Tony Award for Best Play (1951), Pulitzerova cena za drama (1955), St. Louis Literary Award (1974), Kennedy Center Honors (1979)