Vážení přátelé, možná až milovníci našeho divadla, kteří sedáváte v jeho pohodlných křeslech a necháváte se unášet mistrovskými výkony svých oblíbených herců a hereček, možná vidíte sami sebe na prknech, která znamenají svět.
      Nevíte totiž, jak trnitá, někdy až drsná a krutá je cesta umělcova.

První kroky většiny herců bývají obtisknuté na jevištích ochotnických souborů, kde rozevírají křídla, na kterých chtějí doletět k některé z uměleckých divadelních škol.

Tam v zakouřených hospůdkách utrácejí svá ubohá stipendia za zdraví škodlivá moravská vína, aby poté bez finančních prostředků, ale spokojeni, že pro studium života udělali vše, co se dalo, vkládali tyto zkušenosti do postav, ztvárňovaných na jevištích uměleckých škol. Tímto varuji všechny, kteří by chtěli toto zdraví ohrožující studium podstoupit.

Studium končí a Vy s červeným diplomem a titulem MgA. hledáte angažmá, kde chcete uplatnit svůj talent a poté se stát pilířem divadla. Těchto pilířů postavíte za celý život jistě dost, ale mozkové buňky se pomalu vytrácejí z Vaší hlavy a přichází STRES.

Usedáte ke sklence nekvalitního alkoholu, protože lepší si díky nevelké gáži sotva můžete dovolit. Přichází noc! V horečnatém snu běžíte, jak jinak než pozdě, do divadla na představení. Běžíte, ale divadlo se vzdaluje. Nevíte, co se dnes hraje, neumíte text, nemáte kostým, vidíte, jak divadlo opouštějí nespokojení diváci, kteří místo představení viděli jen zataženou oponu. Na střeše divadla stojí rozkročený ředitel MgA. Jiří Rumpík a volá: "Mistře, to bude drahý!"

A takto se pomalu vytrácí váš Vámi milovaný MgA. Středa Miroslav.

P.S.    Najdou se ovšem i tací, jako herec Stanislav Oubram, kteří chtějí, jako kolega Moliere, pronést na jevišti poslední slovo, které znamená "SMRT".

(Miroslav Středa, herec)