Přesně tak. Po dvou měsících, jejichž valnou většinu zabrala zasloužená dovolená, se k vám vracíme s novým číslem magazínu. Jsme zpátky!

Divadelní prázdniny jsou pro mě zvláštním obdobím - po deseti hektických měsících plných zkoušení, hraní, po dlouhé sezóně, kdy každou premiéru těsně následuje první čtená zkouška na další inscenaci, po těchto náročných a nezřídka vyčerpávajících deseti měsících na rozbouřených prknech jeviště, vplouvá se náhle ze dne na den do stojatých klidných vod divadelních prázdnin. A ačkoli se jich nemůžu dočkat, nedá se v prvních dnech onoho nezvyklého volna vyhnout pocitu jakési prázdnoty. Z toho rozjetého vlaku, který navíc ke konci června nabírá větší a  větší rychlost, se zkrátka vyskakuje těžko.

No, každý to vnímá asi trošku jinak, ale já si po divadle během prázdnin stýskám. Před kolegy to pečlivě tajím, abych nebyl terčem posměchu, ale stejně mám podezření, že v tom nejsem sám. A i když se vracím do divadla po prázdninách s tradičním remcáním, jak krátké zase byly, jak jsem si vůbec neodpočinul, jak sotva začaly a jsou pryč, jak dlouhá sezóna  to zase bude a jak už toho mám dost, sotva jsem prošel vrátnicí, stejně se někde uvnitř tajně těším na jeviště. A jen pevně doufám, že se i vy těšíte na nás, že jste si užili léto a že jsme vám za ty dva měsíce začali chybět. Že se už těšíte do hlediště, stejně jako my se už těšíme na váš smích a potlesk. Tak na viděnou... JSME ZPÁTKY!

(Vítek Herzina)