ARCHIV 10. číslo / ročník 2013 / PROSINEC
ŽIVOTA BĚH VLASTIMILA NOVÁKA
(píše Vítek Herzina a Vlastimil Novák)

Vlastimil Novák působí v mosteckém divadle z mého pohledu od nepaměti. A přichází podle jeho slov doba, kdy už je čas jít si od divadla odpočinout. Já osobně tomu moc nevěřím, protože on není ten typ divadelnika, který by to dlouho vydržel a tak si jsem téměř jist, že ho budeme ať už jako dramaturga, příležitostného režiséra nebo autora potkávat v našem divadelním životě i nadále. Každopádně je v tuto chvíli více než vhodné připomenout si jeho dlouholeté působení v našich řadách. Rubrika Na kafíčku je sice vyhrazena pro rozhovory, ale dobré interview předpokládá důkladnou znalost zpovídaného a udělat dobrý rozhovor s Vlastimilem Novákem a obsáhnout v něm celý jeho život, to bylo nad mé síly. Přečtěte si tedy ŽIVOTABĚH Vlastimila Nováka jeho vlastními slovy a společně s námi mu popřejte, ať se kolo jeho života nadále otáčí (v divadle i mimo něj) jen po radostných a šťastných cestách.

1945

Narozen v Milevsku. Rok poté jsem byl přepraven do dnes již neexistujícího Úžína na Ústecku. Cesta na sever prý trvala mnoho hodin a to kvůli četným zastávkám na kácení a štípání dříví, neboť náklaďák, na němž jsem s rodiči a prarodiči jel, byl poháněn dřevoplynem.

1952 - 1953

Do školy jsem začal chodit v Bohosudově. Jmenovala se Masarykova. Jednoho dne se však po schodech válely střepy modrých písmen jeho jména a místo nich visel nad vchodem transparent s nápisem: MY JSME ŠKOLA NOVÁ, ŠKOLA GOTTWALDOVA.

1960 - 1965

V čase Beatles, twistu, štruksových kalhot, relativní svobody a prvních lásek jsem studoval a maturoval na Průmyslové škole filmové v Čimelicich u Písku.

1965 - 1966

Před vojnou jsem krátce třídil zaprášený propagační materiál v Krajském filmovém podniku v Ústí nad Labem a pak sloužil vlasti v Berouně u spojařů. Z vojenského svrabu si vybavuji klavír a vlající záclony v otevřených oknech Talichovy vily, kolem níž jsme běhali v plynových maskách.

1966 - 1967

Stal jsem se osvětlovačem v mosteckém Divadle pracujících a   to s velkou úctou a respektem k hercům. Tady jsem také poprvé a naposledy vystoupil veřejně na profesionálním jevišti. Hrál jsem apoštola. Soustavně mi padaly špatně nalepené vousy (vlastní jsem tehdy ještě neměl) a neskonale jsem se styděl.

Z osvětlovače Divadla pracujících v Mostě sportovním redaktorem týdeníku Rozvoj.

1968 - 1970

Byl jsem sportovním redaktorem v týdeníku ROZVOJ, vydávaném OV KSČ a ONV v Mostě. Vedli jsme bohémský život plný večírků u rozpálených kamen zn. Petri, alkoholu a opojného závanu svobody. Neměl však dlouhého trvání. Rázně jej utly sovětské tanky a pak to šlo s námi bohémy rychle s kopce.

Konec svobody (i bohémů) v ČSSR. Most, srpen 1968.

1970

Závozníkem u n.p. Potraviny. Vstával jsem ve čtyři hodiny ráno a třikrát za směnu jsme museli s řidičem naložit, rozvést a vyložit po pěti tunách koloniálu, abych si zasloužil základní mzdu 1.050,- Kčs brutto měsíčně.

O podprsenkách stále ještě psát dovoleno. Triola, Horní Jiřetín 1969.

1971

Kopáčem na archeologickém průzkumu města Mostu. Fešácká práce ve společnosti nesocialisticky pracovitých havířů, věčně ospalých směnařů z chemičky a mosteckých grázlíků, kteří čile obchodovali s vykopanými lidskými ostatky ve směnném fixním kurzu 1 lebka = 50,- Kčs nebo lahev tuzemského rumu.

Ze sportovního redaktora týdeníku Rozvoj kopáčem Technických služeb. Počátek stavebního a archeologického průzkumu děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Leden 1971.

1972 - 1973

Získal jsem místo řidiče a fotografa v mostecké pobočce Ústavu krajinné ekologie ČSAV a absolvoval, mimo jiné, předlouhé služební cesty sovětským terénním vozidlem GAZ mezi Mostem a Třeboní. Časná jitra s východem slunce, rosou a vůní zrajícího obilí na trase mezi Třeboní a Novými Hrady patří dodnes k mým nejkrásnějším zážitkům z přírody.

V terénním voze sovětské výroby GAZ na průzkumné trase Třeboň – Nové Hrady. Červen 1973.
Údržba vozového parku Ústavu krajinné ekologie na chodníku v Chomutovské ulici. Most 1972.

1973 - 1978

Osobní odvaha pana doktora Hanušky (vedoucího mostecké pobočky) a pana profesora Hadače (ředitele Ústavu krajinné ekologie) mi umožnily v časech normalizačních nevídané – mohl jsem díky jejich posudkům a doporučením začít studovat na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU. Moc mě toho tam nenaučily, ale Praha je Praha, to máte marný!

Z řidiče GAZU, Škody 1203 a fotografa studentem FAMU při natáčení dokumentu o Filmovém festivalu mladých v trutnovské výtopně.

1978 - 1980

Uchytil jsem se jako režisér a scénárista (externí) ve Zpravodajském filmu Praha. Točil jsem tam kraviny a navíc mě časté dojíždění Trabantem z Mostu do barrandovských střižen otravovalo.

Ve Zpravodajském filmu Praha jsem natáčel kraviny. Snímek o údržbářském remorkéru na Labi a jeho posádce byl jednou z mála výjimek.

1980 - 1985

Po vyhazovu ze Zpravodajského filmu (na udání předsedy uličního výboru KSČ) jsem byl vedoucím ÚTP v mostecké činohře, sídlící tehdy v KS Máj, bedňákem u DJ Filipa Vogla, prodavačem v Prioru, myčem oken, pracovníkem v propagaci mosteckého divadla a pak od února roku 1985 jeho dramaturgem.

Vedoucím umělecko-technického provozu aneb Generálem bez vojska (tedy bez dílen, fundusů a skladů) pouze s torzem jevištní techniky. KS Máj, sezona 1981/1982.

1985 - 2013

Jako divadelní dramaturg začátečník jsem to neměl vůbec lehké. Tak například můj starší a zkušenější kolega a protektor František Šíma byl vášnivý kuřák prezidentova formátu a ještě vášnivější vypravěč nekonečných příběhů. Nicméně spolu s ředitelem divadla Jaromírem Šnajdrem dal mně a Zbyňku Srbovi volnou ruku k tomu, abychom mohli v novém, nevyzkoušeném prostoru naplňovat své představy o divadle, což jsme s chutí činili -  tu s úspěchem, tu omylně...

Dramaturg František Šíma s ředitelem Jaromírem Šnajdrem dali mně a Zbyňku Srbovi (na snímku je s námi ještě nepostradatelný spolupracovník a přítel, scénograf Miroslav Cygan) volnou ruku k tomu, abychom mohli naplňovat své představy o divadle.

Za 28 let strávených v "nové" divadelní budově a částečně také v Divadle rozmanitostí a Divadýlku Pod koulí (REPRE), kde se v jeden čas pravidelně uváděly umělecky i divácky úspěšné činoherní inscenace pro velké i malé publikum, jsem oddramaturgoval (příšerné slovo, omlouvám se!) 139 inscenací. Uvedeno tu bylo 28 mých úprav a dramatizací (vytvořených převážně ve spolupráci s režisérem Srbou), 16 textů vlastních nebo napsaných se Standou Oubramem a 6 režií.

11 let jsem vedl činohru mosteckého divadla a 1 celý rok jsem byl i jeho ředitelem, což byla funkce, která mi seděla jako zimník po starším bratrovi a s úlevou a dobrovolně jsem se jí vzdal.

Mimo to jsem se podílel na obnovení vydávání Kulturního kalendáře Mostecka, 8 let jsem redigoval zpravodaj Městského divadla v Mostě Pontanus (potažmo Kulturní kalendář Mostecka), napsal 3 knihy o Mostě, 2 knihy pohádek (jednu opět se Standou Oubramem), 11 let jsem byl dramaturgem REPRE a natočil několik dokumentů pro Českou televizi a mostecké divadlo.

V roce 1996 mi byla udělena Cena města Mostu a to ve skvostné společnosti dalších dvou laureátů – básníka Emila Juliše a  herce Karla Nonnera. Radost mi tehdy kazil pouze těsný smoking a povinný tanec na prázdném parketu velkého sálu REPRE.

Koncem letošního roku z Městského divadla v Mostě odcházím a to dílem z důvodů osobních, dílem z důvodů profesních.

Děkuji Vám a loučím se s Vámi, vážení a milí diváci!
Váš Vlastimil Novák