Zas potácím se ulicí
A klopýtám jak slepý
Mám v uších zvony bijící
V rukou třas a v hlavě střepy
Na zemi marně pátrám
Po nedojetým žváru
Když světem táhnu tu svou
Hnusnou, Těžkou, Vrchovatou
Thespidovu káru

Každý si světem veze
Ten svůj vrchovatě naloženej vůz
A i když už sotva leze
Tak před sebou má cesty ještě kus
V tom voze každej z nás si veze
Svoji krásu i svůj hnus

Celý den čekat na soumrak
A v noci chrápat v blátě
Mít každý ráno za zázrak
Že nejsi na lopatě
Jak tohle všechno skončí
Já nemám ani páru
Když světem táhnu tu svou
Hnusnou, Těžkou, Vrchovatou
Thespidovu káru

Ten vůz si světem táhnu
Od narození k smrti dál a pryč
A i když hlady padám, žízní prahnu
Tak v hubě udidlo mám, v ruce držím bič
V tom voze každej z nás si veze
Svoji lásku i svůj chtíč

Na nebi jako hvězda hvězd
Chci aspoň chvíli zářit
A čert vem mravnost, čert vem čest
Beztak jsme všichni lháři
Ďábel mě zřejmě nehodlá
Pustit ze svých spárů
Tak světem táhnu dál tu
Hnusnou, Těžkou, Vrchovatou
Thespidovu káru

Tu káru světem vlečem
Už dávno je nám jasný, že jsme trop
A i když proudem pot z nás teče
Tak klidně jdeme cestou plnou cizích stop
V tom voze každej z nás si veze
Svoji věčnost i svůj hrob

(Jeremijáš Jezowicz, básník)