Řeknu vám, že je to úleva pohybovat se v divadelním prostředí. Zde totiž víte, kdo a kdy  hraje divadlo. Kdo je režisér, kdo producent, kdo herec a kdo nápověda. Na to, abyste podobně jasné informace dostali i v běžné lidské okolofunkční přítomnosti, musíte být buď velmi dobře informováni, nebo v psychiatrické léčebně. V druhém případě je zcela jasné, kdo hraje jakou roli, ovšem kdo je lékař a kdo je nemocný není také vždy jisté.

V běžném životě na nás pochopitelně útočí daleko víc informačních shluků než v asepticky čistém a pro všechny typy sdělení jednoduchém prostředí. Média nás bombardují šrapnely nepotřebných slov, které lidé ochotně a často takřka zapáleně s nepatrnými změnami posílají mezi davy přátel v sociálních sítích. Na konci podobných sdělujících šumových řetězů se pak většinou nachází jedinec, který neví, jak se vším, co si implementoval do hlavy, naložit. Plave svou ubohou čubičku na vlnách slov jist si pouze tím, že spálené jesle plné dětských tělíček zaujmou jeho spoluplavce daleko spolehlivěji než jesle fungující a prosperující.

Řeknu vám, že je to úleva se pohybovat se v divadelním prostředí. Každý víme, kdo má jakou roli, není zde místo na falešné signály, nepotřebný balast a přebytečná sdělení. Dobré divadlo řídí dané zákonitosti, nápověda slouží ku prospěchu hercům a kvalitní režisér nezneužívá svého postavení nekompetentními zásahy do dějů teatrálních.

Pochopitelně existuje i špatné divadlo, zlomyslná nápověda a nekvalitní režiséři. V divadelním prostředí je na ně ovšem vidět daleko lépe než na loutkáře lidských osudů, obchodníky z krámu lidských duší a manipulátory idejí z poměrně značně pokřiveného společenského prostředí.

Řeknu vám, že je to úleva pohybovat se v divadelním prostředí.

(Jan Švácha, spřátelený žurnalista, herec a muzikant)