Od začátku zkoušení se vážně zabývám myšlenkou, že si pořídím sluhu. Tedy... Promiňte... Ehm... Domácího zaměstnance. Vzhledem k tomu, že jsme začali vodit brzy ráno dceru do jeslí, je tato moje touha čím dál tím palčivější.

Jenže kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se v naší domácnosti objevil někdo jako Saturnin. Například školku máme přímo pod okny, a tak předpokládám, že by zkonstruoval lanovku a naše robátko by spouštěl z balkonu v proutěném koši. Nevrlá sousedka by měla ob den kliku u dveří natřenou čerstvou barvou, pokud možno brčálově zelenou a každý náš dosud klidný nedělní výlet by se proměnil v nervy drásající boj o přežití.

Nic, o co by žádný člověk, cenící si svého klidu stál. A přesto... Nestálo by to někdy za to? Posbírat trochu té odvahy, opustit stojaté vody svých průměrných životů a pustit se do dobrodružství, o kterých jenom sníme (a vlastně kolikrát ani to se už neodvažujeme)?

Všichni ho občas potřebujeme. Saturnina, a tudíž dobrodružství. Dobrodružství, a tudíž Saturnina. Přijde, ví lépe než vy, co potřebujete a jako správný dokonalý sluha... Tedy... Promiňte... Ehm... Domácí zaměstnanec vám sice obrátí svět vzhůru nohama, ale díky tomu možná nahlédnete na leccos z jiného úhlu.

A činí tak s humorem, který je dneska už téměř vzácností. Jeho humor je totiž laskavý. Místo hrubého výsměchu inteligentní ironie, místo sprostých slov vtipné bonmoty, místo kopanců rafinovaná pomsta. A možná právě proto je Saturnin tak oblíbený mezi čtenáři a jen doufejme, že ten náš bude stejně oblíbený i mezi diváky.

Vítek Herzina, herec