Zajímá Vás, kdy hrajeme nejbližší reprízu? Máte zájem o vstupenky? Klikněte na obrázek...
ročník 2016 / 4. číslo
ROZHOVOR s Ondřejem Dvořákem
Že s Ondrou bude legrace jsem pochopil hned jak jsem se s ním seznámil. A instinkt mě nezklamal. Rozhovor do tohoto vydání magazínu padl jako na představitele jedné z hlavních rolí logicky na něj a my se sešli v jedné hospůdce, abychom se do toho pustili. Shodou okolností se s námi ke stolu posadili ještě dramaturg Michal Pětík a náš herecký kolega Jiří Kraus. Bylo mi líto, nechat je jen tak přihlížet a tak jsem je rád přizval, abychom s Ondrou udělali rozhovor pěkně společně. Doufám, že se u něj zasmějete stejně jako my, přestože jsme (z doufám pochopitelných důvodů) museli nakonec leccos vynechat.
Vítek: Milý Ondro, tak ty jsi nastoupil do angažmá, viď? Jak se ti u nás líbí?
Tak se zatím rozkoukávám, že jo... Herecký soubor v pohodě.
Vítek: Kdo je tady podle tebe nejlepší herec?
Jirka: Rozhlédni se kolem, kdo sedí s tebou u stolu...
No tak s Vítkem Herzinou jsem zatím nepracoval, toho znám jen ožralého, jak mě uráží. Ale vždycky se z toho zatím vyspal.
Vítek: No to bylo jenom zdání.
Jediné místo, kde dokáže být doopravdy šťastný...
Ale s jeho ženou jsem hrál v Noci na Karlštejně milenecký pár. To bylo příjemné...
Vítek: Ano, díky, tímto se elegantně dostávám k další otázce: Koho jsi tu už stačil "obšťastnit", na koho se chystáš a na koho si netroufneš?
No to tě zklamu. Já jsem věrný divadlu.
Vítek: No počkej, kolují zvěsti, že jsi s Hankou (míněna Kristýna Hulcová) strávil po premiéře noc a to dokonce v posteli přímo na jevišti.
Jirka: Inu, do premiéry jsme jim všichni strašně křivdili. Teď už je, Vítku, soudíš právem.
Ne, počkejte! My jsme si jako herečtí kolegové řekli, že by bylo hezké ve vší počestnosti, stejně jako Hanka a Filip, vyzkoušet tu postel. Tak jsme tam prostě usnuli a nic jiného se opravdu nedělo.
Vítek: Zeptejte se ho někdo na něco. Třeba jak se dostal k divadlu?
Občas vidí dvojmo. Zejména po pár skleničkách.
Michal: Jak ses dostal k divadlu?
No tak já jsem přijel vlakem, pak jsem sedl na třicítku a ta mě dovezla skoro k divadlu. Ten kousek jsem už došel pěšky.
Vítek: Ne, mysleli jsme to obecně.
Aha. Začínal jsem ve folklórním souboru Radhošť, což mělo k divadlu o něco blíž, než moje házenkářská kariéra na postu pivota a křídla. Prostě mě to k divadlu táhlo. Asi protože mi nešla matematika. To zní jako klišé, ale ona mi vážně nešla. Na gymplu jsem začal chodit do dramaťáku a pak jsem viděl film Pravá blondýnka... A chtěl se stát právníkem.
Michal: Tak ještě že jsi neviděl film Spalovač mrtvol.
Chemie? Matematika? Olalá, to tedy ne, vážení!
Ondra: No, nebo Čelisti, třeba.
Vítek: Čím bys proboha chtěl být, kdybys viděl Čelisti?
Jirka: Asi zubařem.
Michal: Jak ses dostal od právníka k herci?
Vítek: Nejspíš zjistil, že na právníka nemá kapacitu a že si to radši zahraje.
No zkrátka jsem tady. Na JAMU mě naštěstí vzala paní Oxana Smilková hned napoprvé, ačkoli mě tedy u přijímaček hrozně seřvala, že jsem nečetl Hamleta.
Vítek: A už jsi ho četl?
Michal: No, viděl film s Gibsonem, to je jako by to četl. Pojďme dál.
Vítek: Dobrá, tak dál. A jak se přihodilo, že ses ocitl tady v Mostě?
Moje výchova k herectví, Studio Marta, 2014
O mně si povídali v sauně. Michal Pětík a Lukáš Kopecký, které jsem do té doby znal z JAMU jen jako jakési kavárenské povaleče (tenkrát jsem s nimi ještě nepil), mě po zralé úvaze v sauně pozvali do Mostu na konkurz na hlavní roli do Podivného případu se psem. A ten jsem vyhrál. Už jsem sice zaslechl, že to byla tlačenka nebo co, ale o tom nic nevím.
Michal: Ne, to je samozřejmě nesmysl, tlačenku nosil Petráš, jehož maminka pracuje v masně. Ondra dodnes nepřinesl nic.
Jirka: Kdy ses dozvěděl, že nastupuješ do angažmá?
Dva týdny před prázdninami, když mi pan Rumpík zavolal, jestli bych si nechtěl zahrát v muzikálu Noc na Karlštejně na Hněvíně. Hned potom si mě pozval do kanceláře ...
Jirka: Ne do sauny?
Michal: Já bych tu saunu už opustil.
... Jestli bych nechtěl nastoupit do angažmá. Já na to kývl, protože mi tady bylo moc dobře.
Vítek: Tak teď Starci na chmelu. Na co bych se tě zeptal?
Jirka: Mimo toho sexu, jak sis užil zkoušení?
To zkoušení bylo příjemné, protože vy se mě určitě ptáte na prázdniny.
Scénické čtení, Reduta Brno
Vítek: No to úplně ne...
Já byl o prázdninách na farmě ve Skotsku, pak jsem byl v Itálii, to mě strašně nabilo energií. A na zkoušení Starců na chmelu jsem málem přijel pozdě. V podstatě jsem letěl rovnou z Glasgow. Zkoušení ale bylo skvělé, byla tam spousta mladých lidí. Dokonce mladších než já, takže jsem se cítil jako nějaký bard.
Vítek: A co Filip? To asi bylo těžké, ne? Když všichni znají film.
Těžké to bylo. Protože scénář, který jsme měli, vycházel hodně z toho filmového a Filip byl napsaný, abych tak řekl, dost "pucholtovsky". S tím jeho typickým zakoktáváním se a překotnou mluvou. Navíc to samozřejmě pan Pucholt zahrál báječně, takže bylo opravdu těžké úplně se od toho odstřihnout. Snažil jsem se ale zahrát si Filipa co nejvíc po svém a doufám, že se mi to podařilo. To musí posoudit diváci sami.
Vítek: S Hankou se ti zkoušelo dobře, ne? Je to taky nová tvář, tak nám o ní něco prozraď.
Hřiště, Divadlo Feste, 2015
S Kristýnou se mi zkoušelo moc dobře. Ona je velmi pilná, takže jsme zkoušeli i hodně mimo vypsané zkoušky. Ona tady byla sama. Já tady byl sám. Zkrátka jsme občas trávili večeři spolu. Večery. I večeři tedy, protože Kristýna výborně vaří. Zjistil jsem, že vaří chuťově úplně stejnou polívku jako můj děda. Ale jak se tak poslouchám, tak nevím, jestli je to zrovna lichotka. Prostě byla skvělá!
Jirka: A jak se ti zkoušelo s panem režisérem Srbou, který je vlastně i tvým děkanem, že?
Pan Srba má velké zkušenosti s vedením herců, takže to byla skvělá zkušenost.
Michal: To byla asi tvoje největší role v tomhle žánru, je to tak?
Je to tak. Navíc jsem úplně poprvé hrál na takhle velkém jevišti, v Brně jsem hrál jen na komorních scénách. A pokud nepočítám Noc na Karlštejně před prázdninami, protože to se jednak nehrálo v divadle a navíc jsem tu roli přebíral, Starci na chmelu jsou můj první muzikál. Naštěstí v něm nemám příliš pěveckých ani tanečních čísel.
Jako vášnivý milovník koziček prostě nemohl odolat.
Michal: Ano. Naštěstí. Naštěstí pro všechny.
Každopádně to byla skvělá zkušenost.
Jirka: A jaký žánr tě baví nejvíc?
Já se v divadle stále ještě rozkoukávám. Zatím jsem si nestihl všechno vyzkoušet. Mám rád chytrou komedii, inteligentní humor. Ale nevím, co mě nakonec bude bavit nejvíc a taky co mi půjde. Miluju třeba Dostojevského. Hrozně mě lákají například bratři Karamazovi. A hrozně rád bych si vyzkoušel nějaký jiný typ postavy, než je Christopher nebo Filip. Nějaký protiúkol, třeba pořádného drsňáka.
Vítek: Tak my ti moc děkujeme za rozhovor. Můžeš zaplatit útratu.