Adam Doležal:

S Williamem Shakespearem jsem se poprvé setkal na základní škole. Byl to neduživý zakřiknutý chlapec, v kolektivu neoblíbený. Ostatní žáci se mu posmívali pro jeho inteligenci, plešku a zastaralé oblečení. Je pravda, že v době, kdy všichni ostatní nosili náušnice v nose, mohl působit jeho středověký kostým jako z jiné doby, ale stejně mi to přišlo kruté. I vztah s rodiči měl neutěšený. Jeho první slovo totiž znělo "nejobhospodařovávatelnější" a rodiče se zalekli, že mají v rodině intelektuála. Od té doby v něm systematicky zabíjeli genialitu tím, že mu k narozeninám a jmeninám kupovali výhradně fotbalový míč. V době, kdy jsem ho potkal, jich měl ve skříni 24.

Že v sobě ukrývá básnického ducha, jsem zaznamenal na hodině českého jazyka. Učitelka ho požádala, aby jí vysvětlil jaký je v gramatice rozdíl mezi trpným a činným rodem. William na ní upřel svůj pronikavý pohled a zvučným hlasem zahlaholil: "Mor na oba vaše rody!" a zapálil si kubánský doutník značky Romeo y Julieta. Byl z toho skandál a William dostal za trest zpracovat životopisy anglických králů Jindřicha IV., V., VI. a VIII. do formy dvoudílných divadelních her. Myslím, že se s tím popasoval obstojně. Do školy posléze přestal docházet se slovy, že: "Smutným hodiny se zdají dlouhé". Vrhl se na spisovatelskou činnost, ale jeho útlocitná duše nejspíš nesnesla vlnu kritiky, která se na jeho tvorbu snesla, a tak psát přestal. Jeho posledním dílem byl text pro televizní rosničku, který ve své lakoničnosti obsahoval pouze jedno slovo: "Bouře".

Co dělal od té doby nevím, ale slyšel jsem, že zbohatl na virtuální měně bitcoin a založil si internetovou banku s názvem "Bit, či nebit? Coin!" Jsem pyšný, že mým spolužákem byl člověk, který přičichl k umění i k internetu a jsem rád, že se s jeho prací mohu po letech popasovat právě na prknech Městského divadla v Mostě.