Jiří Josek (* 31. března 1950, Brno) je překladatel, redaktor, nakladatel a režisér. Vystudoval angličtinu a češtinu na FF UK. V letech 1975–1991 působil jako redaktor v nakladatelství světové literatury Odeon. Od roku 1991 vede na Ústavu translatologie FF UK semináře literárního překladu, dějin překladu a další výběrové semináře zaměřené na překlady poezie, prózy, dramatu atd. Překládá z angličtiny. Za překlad Shakespearova Hamleta získal v roce 1999 Cenu Josefa Jungmanna.

Bylo to těžké, přeložit takhle bláznivou hru? Určitě tam bylo pár překladatelských oříšků.

Bez oříšků se dá překládat leda tak telefonní seznam. Bez nich by to byla strava stejně fádní jako neochucená ovesná kaše. U téhle hry řada oříšků pramení z toho, že je to text do jisté míry autorský a improvizační, takže jsem musel nahrazovat aktuální americké reálie a narážky obdobnými z české kotlinky. A vy herci jste si pak přidali hodně svého, takže vznikla laskominka vskutku mostecká.

Souborné dílo jsi viděl i v jiných divadlech. Dá se to vůbec srovnávat?

V současné době se hra dává v pěti divadlech a chystá se v dalším. Viděl jsem to v Dlouhé, ve Zlíně a teď v Mostě. Na další se pojedu podívat. Co zůstává stejné, je samozřejmě Shakespeare, ale jinak se ta představení liší osobnostmi a invencí herců a režie. A pak, i když je to pokaždé trochu jiné, je to stejné v tom, že je to pokaždé nové a zábavné.

V Mostě hrajeme i další tvůj překlad, Podivný případ se psem. Máš nějaký tip pro naši dramaturgii, co bychom si mohli vybrat příště?

Nedávno mě umělecký šéf Jiří Rumpík vyzval, abych mu nějaké tipy dal, což jsem udělal, a tak jsem zvědavý, jestli si z toho něco vybere.

Shakespeare je asi tvoje srdcová záležitost, přeložil jsi ho už úplně komplet?

Dosud jsem přeložil 30 her z celkových 38 a 29 z toho už vydal ve dvojjazyčné úpravě ve svém nakladatelství Romeo (www.nakladatelstvi-romeo.cz).

A chystáš se na to?

Rád bych ještě přeložit dvě tři hry, které mám rád. Pro televizi jsem teď dělal titulky k dalším třem hrám (Jindřich VI. – v minisérii V kruhu koruny II), takže mám další tři hry takříkajíc načaté. A pak už toho zase tak moc nezbývá. Ale nevím. Chuť by byla, ale kdo ví, co bude zítra?

O překládání bys mohl hovořit určitě dlouho, ale jak je to podle tebe dneska s překlady divadelních her. Jsou kvalitní?

Myslím si, že vcelku ano. Na rozdíl od nekvalitních dabingů nebo knih, kde někdy člověk naráží na velké hovadiny, mi v divadle málokdy překlad vadí. Je to dáno tím, že dramaturg a režisér a herci většinou umějí česky, a co jim nejde z pusy, nepustí.

Co je na dobrém překladu asi to nejdůležitější?

Asi totéž co na dobrém herectví. Repliky musejí odpovídat postavě, která je pronáší, a současně vyjadřovat záměr a poetiku autora, na jevišti musejí slova vznikat, ne se odříkávat, a současně divadlo přesahuje pustý realismus.

Když sedíš v hledišti jako divák, trápí tě, že herci tvoje slova občas trošku 'przní' slovy svými?

Někdy teda dost. Zvlášť pokud jde o verše. Ale když je herec osobnost, dokáže se z problémů nádherně vylhat a v panice mu invence napoví řešení, které je někdy i lepší než originál. Ale sázet se na to nesmí.

Souborné dílo je opravdu hra velmi netradiční. Nepřipadá ti jako rouhání, jako zesměšňování Mistra?

Shakespeare byl ve své době soudobý moderní autor, který byl přitažlivý pro všechny vrstvy společnosti. Za to, že se stal klasikem a Mistrem, může jen proto, že soudobým dramatikem zůstává dodnes. Sám sebe zesměšňoval rád - důkazem je třeba hra Marná lásky snaha, v níž je jedna dost směšná a hodně autobiografická postava -, takže by mu to zesměšňování zřejmě nevadilo.

Myslíš, že kromě pobavení třeba i přiláká zájem diváka ke klasickému Shakespearovi?

Minimálně je to dobré a zábavné opáčko, které i těm Shakespearem nepolíbeným může do mysli zasadit semínko aspoň připomenutím názvů a témat Mistrových her. A kdo ví, třeba se semínko časem ujme.

V našem divadle jsi i režíroval, není někde na obzoru další tvoje podobná spolupráce?

Zatím o ničem takovém nevím. Ale rád bych.