Peter Quilter

Patří mezi nejhranější současné britské dramatiky – jeho hry byly přeloženy do téměř třiceti jazyků a inscenovány ve více než čtyřiceti zemích. Začínal jako moderátor v BBC a herec. Jeho hra End of the Rainbow byla uvedena na Broadwayi, byl třikrát nominován na cenu Tony.

Muzikál End of the Rainbow o Judy Garlandové měl premiéru v opeře v Sydney a přinesl mu první mezinárodní ohlas a vedle mnoha londýnských repríz také čtyři nominace na cenu Laurence Oliviera.

Glorious! ("Je úchvatná!") je dosud jeho nejúspěšnější hra nejen proto, že nabízí dobrou situační a slovní komiku, ale také strhující příběh o ženě, která tak vytrvale odmítá realitu, až ji nakonec udělá zcela nedůležitou.

Ohlas zaznamenaly i jeho hry Celebrity, Curtain Up! nebo Duets. V České republice byly dosud uvedeny – Na konci duhy, "Je úchvatná!", 4000 dnů, Celebrity a Opona nahoru.

Co vás zaujalo na příběhu Florence Foster Jenkinsové a co vedlo k tomu, že jste napsal hru "Je úchvatná!"?

Florence byla příšerná, příšerná zpěvačka. Slyšel jsem jednu z jejích legračních nahrávek a rozhodl jsem se, že navštívím Anglickou národní operu a zkusím se o ní dozvědět víc. Už když jsem tam zmínil její jméno, lidé se na mě s úsměvem otáčeli. Bylo mi jasné, že se stalo něco jedinečného. Je to pozoruhodný příběh o vítězství nad nepřízní osudu, jeden z těch, kdy se lidé smějí jeho absurdnosti. A ještě zajímavější je, že Florence byla ve skutečnosti velmi šťastná. Odolala všem kritikům a dál oddaně sloužila svým snům. Takže kromě toho, že ten příběh je vtipný, je také dojemný a povznášející. A tohle všechno je výborný základ pro divadelní hru.

"Je úchvatná!" je poněkud třeskutá komedie, přesto diváci mohou soucítit s hlavní hrdinkou. Jak se vám podařilo udržet komediální nádech, ale nesklouznout přitom k posměvačnému či krutému tónu?

Chtěl jsem, aby diváky trápila, ale nakonec si ji zamilovali. K tomu jsem použil postavu Cosmy (klavíristy), který diváky příběhem provází. Cítí se stejně jako my. I jemu její nedostatky připadají absurdní. V průběhu děje však začne obdivovat její houževnatost a odhodlání i pozitivní smýšlení. Takže podobně jako Cosma i my propadáme kouzlu této úžasné, excentrické ženy. Na konci představení, když zpívá velkou árii – Královna noci z Kouzelné flétny (pozn. v mostecké úpravě se jedná o Pucciniho Toscu) – lidé aplaudují a někteří jsou dokonce dojatí.