Zkou­ší­te hru 3 ženy, která je me­zi­ge­ne­rač­ním tri­a­lo­gem tří žen jedné ro­di­ny. Čer­pa­ly jste při zkou­še­ní va­šich rolí i z va­še­ho osob­ní­ho ži­vo­ta?

Markéta: Z mé ro­di­ny jsem na­štěs­tí ne­čer­pa­la, a jsem za to dost vděč­ná. Nicmé­ně z mého okolí ano. Občas se mi stane, že se ocit­nu upro­střed hádky dvou lidí a sna­žím se ji uklid­nit. A další věc je také to, že moje role při­chá­zí tak tro­chu z bu­douc­nos­ti, proto si mys­lím, že i při jejím hle­dá­ní jsem mohla pus­tit fan­ta­zii na špa­cír.

Zita: Ne.

Ivana: Po­sta­va ba­bič­ky v této in­sce­na­ci je mi ve­li­ce blíz­ká. Pře­mýš­lí a řeší hodně po­dob­né si­tu­a­ce, jako já ve svém osob­ním ži­vo­tě.

Čím vás vaše po­sta­vy, které hra­je­te, nej­ví­ce oslo­vi­ly? Na­u­či­ly jste se od nich něco, co byste chtě­ly vy­u­žít ve svém osob­ním ži­vo­tě?

Markéta: Víc než moje po­sta­va mě asi za­u­jal rych­lý ge­ne­rač­ní vývoj. Od mojí po­sta­vy mě dělí jen pár let, ale je to znát. Ko­li­krát jsem se sama za­ra­zi­la, co všech­no se na­stu­pu­jí­cí ge­ne­ra­ci honí hla­vou. Jak vní­ma­jí svět, bu­douc­nost, žen­ství a tak po­dob­ně. Ač­ko­li je moje hr­din­ka po­la­pe­na dobou so­ci­ál­ních sítí, pořád se v ní skrý­vá oby­čej­ná mladá holka, která touží po oby­čej­ných vě­cech. A to se mi na ní líbí.

Zita: Na­u­či­la jsem se pít během zkou­še­ní Pro­sec­co :-)

Ivana: Líbí se mi vý­řeč­nost po­sta­vy, schop­nost po­jme­no­vat věci pra­vý­mi jmény. I když ta­ko­vá ta její snaha "tre­fo­vat se do slab­ších míst" mi není blíz­ká.

Jak ná­roč­né či zá­bav­né pro vás bylo zkou­še­ní s re­ži­sé­rem Mar­ti­nem Vo­kou­nem? Bylo podle Vás pří­nos­né, že titul o třech že­nách re­ží­ru­je muž?

Markéta: Tohle zkou­še­ní bylo pros­tě za od­mě­nu :-). Po všech strán­kách. Jsem velmi vděč­ná za mož­nost uzavřít takhle pří­jem­ně le­toš­ní sezónu. Díky této pří­le­ži­tos­ti jsem měla mož­nost sle­do­vat při práci své dvě úžas­né ko­le­gy­ně, které mi byli part­ner­ka­mi nejen na je­viš­ti, ale i v šatně a to je moc fajn. Velmi si toho vážím. A pokud je za re­žij­ním stol­kem Mar­tin Vo­koun, tak věřím, že to musí mít dobrý konec. Někdy si i říkám, že je právě na­o­pak lepší, když muži re­ží­ru­jí ženy a hry o že­nách. V ně­čem nás mají sakra pře­čte­né :-).

Zita: Ano, vná­šel do si­tu­a­cí muž­ský po­hled na věc.

Ivana: Zkou­še­ní s re­ži­sé­rem Mar­ti­nem Vo­kou­nem bylo nad­míru pří­jem­né. Ne­chal nás ve svých po­sta­vách svo­bod­ně žít. To, že je muž, ur­či­tě není na zá­va­du. In­sce­na­ci Tes­toste­ron re­ží­ro­va­la žena-dívka Hana Marva­no­vá, tak proč by to ne­moh­lo fun­go­vat ob­rá­ce­ně?

S ja­ký­mi po­ci­ty by podle vás, měl divák z před­sta­ve­ní od­chá­zet?

Markéta: Nevím, s ja­ký­mi po­ci­ty by měl divák od­chá­zet, ale vím, že já bych od­chá­ze­la s tím, že u nás doma, je to ještě v po­ho­dě :-). Ve vý­sled­ku je jedno, jest­li budou di­vá­ci na­štva­ní, po­hor­še­ní nebo na­o­pak budou od­chá­zet s úsmě­vem na tváři. Dů­le­ži­té je, aby v nich před­sta­ve­ní re­zo­no­va­lo. A to věřím, že bude...

Zita: S pří­jem­ný­mi a s chutí na ham­bur­ger.

Ivana: Podle mého ná­zo­ru je to před­sta­ve­ní, které na­bí­zí di­vá­ko­vi zá­ba­vu i za­myš­le­ní. Je to pří­běh z na­šich ži­vo­tů, které ži­je­me TEĎ. Přeji všem di­vá­kům, kteří při­jdou na naši in­sce­na­ci, pří­jem­ně strá­ve­ný večer v našem di­va­dle.