2018 / 7
DIVADELNÍ MOSTY
internetový magazín Městského divadla v Mostě
Zdeněk Janál
více informací...
Jaroslav Žák
(1906 - 1960)
Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák je známý především jako autor humoristických románů ze školního, sportovního a trampského prostředí. Mezi českými autory děl ze studentského života je téměř jediným, který prostředí školy a vztahy mezi studenty a jejich kantory vnímá s nadhledem a používá studentského slangu.
Život Jaroslava Žáka byl poznamenán dvěma světovými válkami a únorovým komunistickým pučem v roce 1948, po kterém musel snášet velké existenční problémy. Dosud velmi úspěšný autor prožil svých posledních dvanáct let téměř v zapomnění a za mnoha obstrukcí ze strany státních orgánů. Zemřel na srdeční infarkt ve věku nedožitých 54 let.
Dětství a dospívání
Jaroslav Žák se narodil 28. listopadu 1906 v Praze na Letné jako starší ze dvou synů vrchního poštovního úředníka Josefa Žáka a jeho ženy Zdeňky. V roce 1908 se narodil jeho mladší bratr Josef. Poté, co maminka Zdeňka onemocněla a otec odešel bojovat na ruskou frontu, se o oba chlapce staral jejich dědeček (přesněji nevlastní otec tatínka Josefa Žáka) Josef Pilát. Bydleli na Žižkově, kde Jaroslav navštěvoval chlapeckou školu v Husinecké ulici (1912-1917). Dětství později vylíčil v dílech Z tajností žižkovského podsvětí a Dobrý borec Antonín.
Výběr ze Slovníku jazyka študáckého
Jsou dva dobré důvody, proč si študák vytvořil vlastní jazyk. Je to jednak reakce na spisovnou mluvu školní, kterou je krmen celý boží den, kterou k němu promlouvají učitelé a která naplňuje stránky učebnic. I snaží se spisovně vychovávaný študák ve svém soukromém životě mluvit co nejnesprávněji, a proto nevysloví žádné slovo normálně, nýbrž aspoň změní koncovku, aby si odpočinul od školní češtiny. Druhý důvod je touha po mužnosti a chlapském vyjadřování. Proto oplývá jazyk študáků silnými výrazy a úslovími.
škola - je základem života
duchárna - vzdělávací ústav
klepárna - sborovna
prófa, profous - vyučující individuum
říďa, Pán sedmi moří - vládce ústavu
carův kurýr - ředitelův nohsled
tříďák, otěcko - třídní profesor
maharádžův miláček - oblíbenec třídního
kruťas, šedý vlk - krutý prófák
fórista, legrandista - vtipný profesor
splašená sardel - potrhlý prófa
školábr, duch boudy - pan definitivní školník
klasa, zvěř, holota líná - studentský kolektiv
biflouni, šprťáci - dříči
kanaďan - třídní komik
ondatra - špicl
nahoblenej, navrčenej - připravený student
vylekanej vod chroustů - je nebohý šprťouš od primy až do oktávy
němina, němcouzština - jazyk mocného souseda
latrina, látanina - slang starých Římanů
fránina, fráňa - zbodaná latina starých Galů
děják, dějepejsek - pikantní anekdoty o velikánech dob minulých
hopsologie - tělák
růže prérie - hezká dívka
potápka, saze - dívka
piksla od kunerolu - třídní kráska
vejtržnice - správná žába
krmenej šindel, transparent - velmi štíhlá slečna
randit - pěstovat styky s něžným pohlavím
párek horkejch - milenci
třeskutej blb - nevyléčitelný případ
přihrávat, vysílat na krátké vlně - napovídat
bajle, koule, sardel - pětka
repetent - třídní senior, jenž prohrál ligu
prohrát ligu, řachnout - propadnout
krachec - průšvih
potit volej - být v úzkých
opiové doupě - kuřárna na záchodě
jít na čaj, na šálek moka - jít na pissoir
kancelář - záchod
vůl - nejužívanější slovo v češtině
dejchej nóbl! - buď zdráv!
jamboree, džigitovka - bojovné hry v přestávce
kabaret - chemické pokusy
dělostřelecké manévry - hromadné zkoušení na známky
máknout vedle - tasit souseda
skórovat - zaznamenat úspěch při zkoušení
opáčko, opakec - nakládá se za účelem krocení zdivočelé klasy
bejt dutej jak bambus - normální stav průměrného študáka
rošťárna - projev mladistvého temperamentu
saláti - fotbalová jedenáctka
šouras - tanec
duchárna - vzdělávací ústav
klepárna - sborovna
prófa, profous - vyučující individuum
říďa, Pán sedmi moří - vládce ústavu
carův kurýr - ředitelův nohsled
tříďák, otěcko - třídní profesor
maharádžův miláček - oblíbenec třídního
kruťas, šedý vlk - krutý prófák
fórista, legrandista - vtipný profesor
splašená sardel - potrhlý prófa
školábr, duch boudy - pan definitivní školník
klasa, zvěř, holota líná - studentský kolektiv
biflouni, šprťáci - dříči
kanaďan - třídní komik
ondatra - špicl
nahoblenej, navrčenej - připravený student
vylekanej vod chroustů - je nebohý šprťouš od primy až do oktávy
němina, němcouzština - jazyk mocného souseda
latrina, látanina - slang starých Římanů
fránina, fráňa - zbodaná latina starých Galů
děják, dějepejsek - pikantní anekdoty o velikánech dob minulých
hopsologie - tělák
růže prérie - hezká dívka
potápka, saze - dívka
piksla od kunerolu - třídní kráska
vejtržnice - správná žába
krmenej šindel, transparent - velmi štíhlá slečna
randit - pěstovat styky s něžným pohlavím
párek horkejch - milenci
třeskutej blb - nevyléčitelný případ
přihrávat, vysílat na krátké vlně - napovídat
bajle, koule, sardel - pětka
repetent - třídní senior, jenž prohrál ligu
prohrát ligu, řachnout - propadnout
krachec - průšvih
potit volej - být v úzkých
opiové doupě - kuřárna na záchodě
jít na čaj, na šálek moka - jít na pissoir
kancelář - záchod
vůl - nejužívanější slovo v češtině
dejchej nóbl! - buď zdráv!
jamboree, džigitovka - bojovné hry v přestávce
kabaret - chemické pokusy
dělostřelecké manévry - hromadné zkoušení na známky
máknout vedle - tasit souseda
skórovat - zaznamenat úspěch při zkoušení
opáčko, opakec - nakládá se za účelem krocení zdivočelé klasy
bejt dutej jak bambus - normální stav průměrného študáka
rošťárna - projev mladistvého temperamentu
saláti - fotbalová jedenáctka
šouras - tanec
První spisovatelské pokusy Jaroslava Žáka se datují do roku 1915, kdy malému Jaroslavovi bylo teprve devět let. V rukopisu O prapůvodu trampsko-študácko-recesivní literatury se můžeme dočíst: "Sedmiletý Josef a devítiletý Jaroslav Žáci, nedbajíce litice válečné, oddávali se nedělním hrám za nepřítomnosti svých pěstounů. Když byli uhasili ohořelý ubrus a zalepili papírem dost značný otvor v okenní tabulce, vymysleli si další hru, tentokráte vysoce ušlechtilou – na nakladatelství. Vyrobili sešitky, Jaroslav psal v kuchyni romány, detektivky a cestopisy a Josef čekal netrpělivě vedle v pokoji na další pokračování... Dědeček Pilát uvítal tuto neškodnou zábavu vlídným úsměvem. Nikdo tehdy netušil, kam to povede." Za poplatek 20 haléřů pak Jaroslav půjčoval svá dílka k přečtení svým spolužákům ve škole.
Na Žižkově Jaroslav vystudoval České státní gymnázium (1917-1925). Pokračoval v literární činnosti, vydával školní časopisy Spěme! a Záře nad pohanstvem. Z té doby se dochovala sbírka Žákových básní Carmina juvenalia (1922), fragment eposu Boudias a několik čtyřverší o kantorech gymnázia, jako například Epitaf na češtináře:
Tady Atěc dříme v hlíně.
Při češtině, při němčině
uspával nás bezděky.
Sám teď usnul navěky.
nebo Epitaf na latináře:
Tady pod tou travou svěží
krutý prófa Kaktus leží.
Mládí zničil nám i nervy,
sežerou ho za to červi.
Tady Atěc dříme v hlíně.
Při češtině, při němčině
uspával nás bezděky.
Sám teď usnul navěky.
nebo Epitaf na latináře:
Tady pod tou travou svěží
krutý prófa Kaktus leží.
Mládí zničil nám i nervy,
sežerou ho za to červi.
Busta Jaroslava Žáka v pasáži "Jaroslava Žáka" na náměstí ČSA č. str. 49, v Jaroměři. Bustu vytvořil Petr Novák v roce 2015 ze supikovického mramoru.
Od roku 1922 začal Jaroslav publikovat pod pseudonymy Jerry, Jack nebo Jarry Jack v Humoristických listech. Stal se členem S. K. Slávia, vyhrál mistrovství starších dorostenců v běhu na 400 a 800 metrů, později (do roku 1929) závodil ve štafetě – v roce 1926 štafeta ve složení Žák, Vykoupil, Přibyl a Šimek vytvořila československý rekord v běhu na 4x440 yardů. Zálibě ve sportu zůstal věrný po celý život.
Maturitní zkoušku s vyznamenáním složil 23. června 1925, poté byl posluchačem Filosofické fakulty University Karlovy (1925-1929) – studoval obor latina – francouzština. Mezi jeho pedagogy patřili významné osobnosti české kultury F. X. Šalda, Václav Tille nebo Otakar Kádner.
Pedagog a spisovatel
V roce 1930 začal Žák jako výpomocný učitel vyučovat latinu a češtinu na Masarykově 1. reálném gymnasiu v Praze. V té době mu vyšla první kniha, kterou napsal se spolupráci s malířem Vlastimilem Radou, se kterým ho pojilo členství ve sportovním klubu Slavia, celoživotní přátelství a později po celá třicátá léta věrná literární spolupráce. Jejich kniha pro děti Matlafousek čili Vzpoura na parníku Primátor Dittrich popisovala dobrodružství chlapce Budulínka a jeho psa Matlafouska při vzpouře lodníků a trampů na vltavském parníku.
1994, Labyrint - umělecké centrum na levém břehu vltavském Praha
Foto © Vladimír Svoboda
Foto © Vladimír Svoboda
Pedagogickou i spisovatelskou činnost musel Žák následně kvůli povinné vojenské službě v Litoměřicích na dva roky přerušit. Následně získal učitelské místo na Reálném gymnasiu ve Dvoře Králové nad Labem (od 1. září 1932), ale již 23. září byl přeložen do Liptovského Mikuláše na Hodžovo státní reálné gymnázium. V té době s Vlastimilem Radou napsal další dvě knihy – druhý díl Budulínka a Matlafouska s názvem Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české. Epopej z válek trampsko-paďourských a již zmiňovanou parodii Z tajností žižkovského podsvětí, jejíž pointa spočívala v zákazu požívání nealkoholických nápojů ve Spojených státech žižkovských.
Na Slovensku byl u studentů velmi oblíbeným kantorem. Například student Ján Krivoss později vzpomínal: "Vedel si nájsť zlatú strednú cestu mezi kamarátskym prístupom ku kolektívu mutujúcich pubertálnych šarvancov a medzi strohou kantorskou prísnosťou – a nie na úkor svojej autority." V Liptovském Mikuláši se také oženil – 8. srpna 1933 pojal za manželku Jarmilu Škodovou ze Železného Brodu. Manželé však toužili po návratu do Čech. Ten se jim podařil až v roce 1936, kdy Jaroslav Žák získal místo profesora na Státním reálném gymnáziu v Jaroměři.
V té době Žák s Radou pracovali na své čtvrté knize Příběhy děda Posledy. Vyšla nejprve na pokračování v Lidových novinách (1936-37), poté v roce 1937 knižně. Humorné vyprávění pojednává o pohádkovém dědečkovi, který reformuje pražské gymnázium Zbyňka Šašecího ze Zhoře, na němž straší bakalář Bouřka a gymnázium se hemží skřítky Pitrisy a Špiclíky. V roce 1939 vyšla kniha znovu, ovšem v přepracované podobě pod názvem Pan Posleda, přítel študáků. Kromě humorných příchod ze školních tříd je kniha také kritikou poměrů na tehdejších gymnáziích, které stále těžily z tradic rakousko-uherského školství. Žák byl totiž tehdy přívržencem potřebných reforem. Nejen slovenští, ale také jaroměřští studenti na Žáka vzpomínali jako na skvělého kantora, který je dokázal nadchnout i pro latinu, kterou přednášel tak, že nepůsobila jako mrtvý jazyk, studentům vyprávěl o římských dějinách i každodenním životě, o antice i současné kultuře, o divadle, umění či o literatuře.
1996, Divadlo v Dlouhé Praha
Foto © Jaroslav Prokop
Foto © Jaroslav Prokop
Študáci a kantoři – Škola základ života
Nejslavnější Žákova kniha Študáci a kantoři spatřila světlo světa v roce 1937. Byla první knihou, kterou Žák napsal sám bez pomoci Vlastimila Rady. V nalezené literární formě kratších úvah na jedno téma pak pokračoval i v pozdějších dílech. Kniha si okamžitě vydobyla obrovský zájem čtenářstva i několik dotisků. Do dnešní doby se dočkala více než dvaceti knižních vydání.
Hned téhož roku Žák své dílo přepracoval také do podoby divadelní hry s názvem Škola základ života. Hra ze života študáků a kantorů o 22 obrazech. Učinil tak na zakázku pro režiséra Emila Františka Buriana, který ji uvedl ve svém divadle D38. Žák ke zrodu hry napsal: "Mistr Burian potřeboval právě aktuální hru o studentech a řekl si: Hle vzácný přírodní úkaz! Kantor a Žák v jedné osobě. I učinil mi svůdnou nabídku: Nic se neboj, povídá, napiš to, jak ti zobák narostl a já už z toho něco udělám. Tak jsem se stal dramatickým spisovatelem." Následně hru uvedla také divadla v Plzni, Ostravě a v Brně. Brněnskou inscenaci však postihla cenzura, která zakázala přístupnost studentům středních škol.
Na vlně úspěchu Žák absolvoval turné po českých a moravských městech s humoristickou přednáškou Študáci na jevišti, v literatuře a skutečnosti. Ta se však stala trnem v oku některým profesorům, kteří nepřistoupili na Žákův nadhled a vnímali jeho snahy jako zesměšňování československého školství a jako podvracení školského systému. Stížnosti řešil Ústřední spolek československých profesorů, spor se dokonce dostal i na stránky novin.
1938, film, režie Martin Frič
Foto © UFA
Foto © UFA
Hru Škola základ života jen o rok později od jejího vzniku zfilmoval režisér Martin Frič, na scénáři pracoval scenárista a režisér Václav Wasserman. Také film narazil na problémy, když se proti němu postavilo Ministerstvo školství a národní osvěty – opět kvůli znevažování vzdělávacího systému. U diváků se však těšil značné obliby, která dokonce trvá dodnes a Fričův film jistě patří do zlatého fondu české kinematografie. Po vstřícném čtenářském i diváckém přijetí Žák vydal pokračování Študáků a kantorů pod názvem Cesta do hlubin študákovy duše (1938). Tuto prózu opět zfilmoval Martin Frič (1939).
Přestože Žákova díla měla velký úspěch, v zaměstnání mu spíše škodila – oficiálně dostával stále horší a horší hodnocení školní rady.
Období Protektorátu
Změny po Mnichově 1938 se Jaroslava Žáka osobně hluboce dotýkaly, tak jako následné ustanovení Protektorátu Čechy a Morava (15. března 1939). Postupně byly uzavírány střední školy, řada školních budov osiřela, při výuce byla zahájena tvrdá germanizace, byly uzavřeny české vysoké školy, byly prováděny změny v profesorských sborech atd. Do roku 1942 bylo uzavřeno sedmdesát procent středních škol. Do působiště Jaroslava Žáka v Jaroměři přibylo postupně na tři sta studentů z okolních měst (Trutnov, Úpice). Žákova tehdejší studentka Ludmila Horáková později vzpomínala, jak se Žák účastnil tajného abiturientského večírku, i přes zákazy veškeré zábavy v době heydrichiády. Koncem války byl z jaroměřického gymnázia zřízen lazaret. Jaroslav Žák se vyhnul totálnímu pracovnímu nasazení jen díky potvrzení barrandovsých filmových ateliérů, že je nepostradatelným filmovým pracovníkem.
Cesta do hlubin študákovy duše
1939, film, režie Martin Frič
Foto © Česká televize
1939, film, režie Martin Frič
Foto © Česká televize
Únikem v době nejistoty a válečného útlaku se Žákovi stal alkohol, kvůli kterému měl v té době řadu společenských problémů, ale také literatura, které se setrvale věnoval. V díle Vydržte až do finiše (1939) se věnuje sportovní tématice, modernímu životnímu stylu v knihách Svět se mění nenápadně (1940) a Oheň (1943). Tato díla představovala pro tehdejší čtenáře úlevný únik před každodenní realitou. Spolu s kolegou Františkem Soukupem napsal román Hvězdy nad Roupkovem (1941), později spolu ještě natočili amatérský film Zločin plukovníka Burtona.
V době poválečné
V poválečném období se Jaroslavu Žákovi podařilo vydat čtyři knihy, z nichž tři byly v době Protektorátu k vydání zamítnuty. Nejprve vyšel soubor úvah o technickém pokroku Bavíme se ušlechtile (1945), poté knihy Z palce, Kámen mudrců a Mezi nebem a zemí. V té době Žák nemilosrdně kritizoval v Jaroměři své spoluobčany, z nichž se najednou v revoluční době stali vlastenci, přestože do té doby byli loajální k válečným poměrům. Jeho osobní konflikt se svým kolegou z gymnázia, s učitelem tělesné výchovy, řešila dokonce školní inspekce. Žák na základě tohoto sporu ukončil svoji pedagogickou praxi, přestěhoval se do Prahy a stal se nezávislým žurnalistou a spisovatelem, přispíval do mnoha českých deníků a pracoval také pro rozhlas a film. Spolu s Martinem Fričem napsal scénář k filmu Čapkovy povídky – film byl oceněn na festivalu v Benátkách (1947).
2006, Divadlo J. K. Tyla Plzeň
Foto © Pavel Křivánek
Foto © Pavel Křivánek
V roce 1948 se Žák vrátil také k tvorbě pro divadlo, když napsal hru, jejíž aktuálnost by vyvěrala i v dnešní době, Čistka. Komorní truchlohra s veselým koncem. Její děj je zasazen do sborovny nejmenovaného gymnázia, odehrává se těšně před vypuknutím druhé světové války, během Protektorátu a v bouřlivém roce 1945. Žák v ní kritizoval lhostejnost některých občanů, kterou prezentovala svým výrokem jedna z divadelních postav, středoškolský profesor: "No, no, kolego, copak je z té politiky, jen samé rozčilování. A pak ještě máte nepříjemnosti s ředitelem. Dělejte to jako já. Já mám svou zahrádku a večer taroky, o politiku se nestarám a jsem chvála bohu zdráv."
1948 – rok zlomu
Rok 1948 byl pro život a kariéru Jaroslava Žáka zlomovým a krajně nepříjemným. 1. ledna 1948 publikoval deník Svobodné slovo Žákovu Novoroční zdravici lidu studujícímu, později deník vydával na pokračování Žákův nový satirický román Ve stínu kaktusu. Tropická romance o vítězství hmoty nad duchem. Román parodoval a kritizoval poměry předválečné, válečné a poválečné, zasazen byl do imaginárního jihoamerického státu Hodoquas.
2010, Městské divadlo Brno
Po Vítězném únoru 1948 oba texty přispěly k tomu, že byl Žák vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů (3. března 1948). Tomu ale samozřejmě napomohlo i Žákovo členství v Československé straně národně socialistické. Žák se sice proti tomuto rozhodnutí odvolal, ale oficiální vyjádření Syndikátu přesto znělo: "...akční a ústřední výbor Syndikátu českých spisovatelů rozhodl se neměnit rozhodnutí, jímž jste byl ze Syndikátu vyloučen. Tím není zabráněno, abyste byl do Syndikátu opět přijat, přijdete-li s novým dílem, které by dosvědčovalo Váš kladný vztah k novému politickému uspořádání našeho státu."
Toto vyloučení pro Žáka znamenalo velké existenční problémy. Následně byl ještě kritizován Ladislavem Štollem v jeho legendárním pamfletu Třicet let bojů za československou socialistickou poesii, kde mimo jiné uvedl: "Všechny ty protiwolkerovské, protineumannovské likvidační akce a celý ten nápor freudovských, trockistických, estétských, formalistickcýh a existencialistických vlivů a theorií a práce středoškolských a vysokoškolských pedagogů, všelijakých těch Žáků a Machotků, to nemohlo zůstat bez následků."
Existenční problémy a zapomnění
Následně se Žák živil především překlady a korekturami, od roku 1955 pracoval jako úředník v Ústavu pro zdravotnickou dokumentaci. Publikoval pouze pod pseudonymy. Finančně mu vypomáhali jeho přátelé, jako například jeho dosavadní nakladatel Jiří Chvojka. Jemu z vděku věnoval rukopisy děl Ve stínu kaktusu, Konec starých časů a Na úsvitě nové doby. Dvě posledně jmenovaná díla napsal tzv. "do šuplíku" v letech 1948 a 1949. Jednalo se o historické skeče o únorovém převratu. Bez vidiny vydání Žákovi v těžké době umožňovaly především uklidnění a možnost "vypsat se" z problémů.
2012, Jihočeské divadlo České Budějovice
Foto © Petr Neubert
Foto © Petr Neubert
V padesátých letech napsal pod pseudonymem divadelní hru Kdyby Laurin mohl mluvit, kterou režíroval Ladislav Šmejkal. Inscenace se však dočkala pouze cenzurní premiéry, její uvádění bylo zakázáno pro přílišnou podobnost postav potrhlých cestovatelů Julia Drajfuse (hrál ho Josef Hlinomaz) a Romea Pazderky (herec Jan Maška) s populárními cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. V roce 1954 Žák napsal tři povídky, z nichž jedna – Tajemství domovníka Jaroslava – vycházela na pokračování v deníku Práce. Později si rukopis tohoto díla od Žákovy manželky Jarmily Žákové vyžádal spisovatel Ludvík Vaculík, když chtěl zprostředkovat vydání v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers. K vydání však nedošlo a kniha spatřila světlo světa až v roce 2001 pod názvem Nesportovní povídky. Výjimkou v publikační činnosti byla až v roce 1958 Žákova pohádka Kouzelné rukavice, která na chvíli dostala Žáka ze čtenářského zapomnění. Došlo také k reedici prvních tří knih, které napsal s Vlastimilem Radou mezi lety 1930 a 1933, nyní byly spojené v dílo s názvem Bohatýrská trilogie. Vyjít mohla také kniha Dobrý borec Antonín. Atletická rapsodie o zrození sportovce (1959).
Jaroslav Žák podlehl 29. srpna 1960 srdečnímu infarktu. Jeho úmrtí popsala vdova Jarmila Žáková v dopise Václavu Kaplickému: "...Bylo to tak strašně náhlé, v neděli jsme se jeli koupat do Řevnic – Jarkovi tak trochu nebylo dobře, ale celkem si na nic nestěžoval, jen jako by nebyl ve své kůži. Přijeli jsme pozdě domů (vlak stál na trati přes dvě hodiny) a ještě si dával na pravou ruku elektrickou podušku – bolelo ho rameno od tenisu. Ráno jsem ho slyšela, že odchází z ložnice – ale v nejmenším jsem si nepomyslela, že mu něco je. Když jsem později přišla do kuchyně, ležel klidně na zemi a byl mrtev."
2013, Divadlo A. Dvořáka Příbram
Foto © Ivo Mičkal
Foto © Ivo Mičkal
V roce 1969 bylo do seriálové podoby převedeno Dobrodružství šesti trampů, Študáci a kantoři byli opět vydáváni. Po roce 1990 byla konečně uveřejněna díla Ve stínu kaktusu, Konec starých časů a Žákovy povídky z Humoristických listů a texty z pozůstalosti v knize Žákovská knížka Žáka Jaroslava, vyšel také skeč Na úsvitě nové doby.
Pro divadelní jeviště Školu základ života po roce 1990 znovuobjevila režisérka Hana Burešová, která svoji úpravu této komedie režírovala pro velký úspěch dokonce celkem čtyřikrát (Kladno a Mladá Boleslav, pražský Labyrint, Divadlo v Dlouhé, Městské divadlo Brno). Její úprava na českých jevištích zdomácněla, ale do vlastních úprav se pustili i další režiséři (Milan Schejbal, Roman Meluzín, Mikoláš Tyc ad.) v mnoha českých divadlech (Příbram, Plzeň, Zlín, České Budějovice, Ostrava, Jihlava) A takřka vždy vznikla komedie hudební, každý upravovatel však použil trošku jiný výběr písní. Dá se říci, že tento titul se na svých scénách obvykle stal diváckým hitem.
(Zpracováno volně podle textu Magdalény Šustové Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše - pedagog a spisovatel Jaroslav Žák vydaného Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze v roce 2007 a podle dalších informačních zdrojů.)