Jindřich Benetka

Po vyloučení ze střední školy v roce 1938 si vydělává jako závozník v Mlékárenských závodech. V roce 1942 se žení s bývalou spolužačkou Andou Pařízkovou, se kterou od vyloučení ze školy chodí. Rok poté je chycen při krádeži másla, mléka a tvarohu. Během eskorty do pankrácké věznice se mu podaří uprchnout, schovává se v brdských lesích a následně se přidává k partyzánům. V dubnu 1945 je během nemilosrdné partyzánské čistky zastřelen nezletilým členem Hitlerjugend. Na střední škole visí až do roku 1989 jeho fotografie, ke které studenti každoročně kladou rudé karafiáty.

Tonda Peterka

V roce 1939 odchází ze školy těsně před závěrečnými zkouškami a emigruje do Anglie. Po dvouletém výcviku se stává pilotem RAF. Po sestřelení devíti německých bombardérů je sám zasažen, havárii přežívá, avšak přichází o levou nohu. Zůstává jako instruktor nováčků. Po válce se vrací domů a se svým bratrem zakládá fotbalový dorostenecký oddíl. V roce 1950 je z politických důvodů uvězněn. Umírá, zcela zapomenut, v roce 1956 v jáchymovských uranových dolech na rakovinu krve.

Áda Čuřil

V roce 1940 opakuje Čuřil již počtvrté septimu. Po srdeční příhodě, jež postihla školníka Mlezivu, navrhuje ředitel školy Čuřilovi, zda by nevzal jeho místo. Čuřil přijímá a stává se mezi studenty stejně oblíbeným jako jeho předchůdce. Přesto, že se apoliticky uzavřel jen v tomto světě, schovává za války ve školní kotelně židovskou rodinu. V roce 1947 se žení s dcerou profesora Kolíska a má s ní dva syny. V srpnu 1968, dva dny po sovětské invazi, je nalezen ve svém školním bytě. Oběšen.

Daniel Boukal

V roce 1939 úspěšně končí střední školu a stává se metérem v prestižních pražských novinách. Sympatizuje s komunisty a pomáhá jim v tištění protiválečných letáků. Po válce se stává redaktorem Rudého práva. Odsuzuje básně ostatních a vydává stále víc svých básnických sbírek. V roce 1964 však vyjde najevo, že většina jehpo 'lepších kousků' je sprostě vykradena (viz. Vlajka vzhůru letí). Boukal je tedy soudruhy jmenován ředitelem PKO v Lysé nad Labem, kde působí do roku 1989. Zahořklý a zneuznaný umírá v místním domově důchodců v roce 1994.

Václav Krhounek

Krhounek senior, otec Václava Krhounka, si velmi dobře uvědomje hrůzy, které republiku čekají. Po mimořádně dobře zakončeném studiu svého syna odjíždí v roce 1939 s celou svou rodinou do USA. Václav Krhounek poté podnik, který otec v USA založil, úspěšně rozšíří a stavá se prototypem amerického snu. Žije v přepychu, je čtyřikrát ženatý a má sedm dětí. Jeho postelí prošly nejkrásnější hollywoodské hvězdy. Umírá v roce 1998 v náručí své šestnáctileté milenky.

Anda Pařízková

V roce 1939 končí s úspěchem studia. Během války nastupuje do továrny jako šička. V roce 1942 se vdává za bývalého spolužáka Benetku. Ten je však těsně před koncem války zabit. Anda zjistí, že jako vdova po válečném hrdinovi může z jeho odkazu profitovat. Stává se tedy váženou členkou KSČ a vydává knihy: Benetka, hrdina a my?, My a hrdina Benetka!, Benetka a já!, Můj život s Benetkou a Já, Anda Benetková. Vystupuje v televizi a objíždí školy. Vypráví o tom, jaké to je, být národní vdovou. (Školník Čuřil se při takové návštěvě vždy ztratí.) Umírá v roce 1983 na náhlou mozkovou mrtvici.

Irma Jánská

Po zakončení střední školy v roce 1939 nastupuje do kabaretu Modrý závoj jako zpěvačka a tanečnice. V roce 1941 se stává hosteskou ve vojenském klubu nacistických důstojníků. Prožívá v tomto prostředí několik milostných románků, v roce 1944 má před svatbou s oberleutnantem Siegriedem Wolfem. Ten je však záhy povolán na frontu. Koncem války se Irma pokouší utéct do Rakouska. Je chycena, ostříhána dohola a v květnových dnech roku 1945 ukamenována rozvášněným davem.

Marta Nováková

Po studiích nastupuje do Poštovního úřadu, kde se seznamuje s mladým poštmistrem Edou Skřivanem. Toho si v roce 1940 bere a rok nato se jim narodí dcera. V květnu 1945 je v davu, který kamenuje bývalou spolužačku Jánskou. Její druhorozený syn chodí do stejné školy jako ona, během každého rodičovského združení neopomene navštívit školníka Čuřila a vzpomínají na studentská léta. V roce 1985 odchází do důchodu, má pět dětí, čtrnáct vnoučat a tři pravnoučata. Po smrti manžela se stěhuje k nejstarší dceři, kde v roce 1992 pokojně ve spánku umírá.

Miluška Vohnoutková

Po ukončení studia v roce 1939 odjíždí k příbuzným do zapadlé hanácké vesničky Dolní Janálice, aby zde přečkala válku. Její rodiče v roce 1944 zastřeleni Gestapem a Miluška v Janálicích zůstává i po válce. Od roku 1948 pracuje jako dojička v místním JZD. Díky nadměrné konzumaci zelí se Milušce zpomaluje myšlení a vodnatí hlava, stává se místní figurkou. V roce 1964 vidí v televizi besedu s Andou Benetkovou a každému nadšeně vykládá, že s Jindrou Benetkou i národní vdovou chodila do třídy. Je převezena do Ústavu pro duševně choré, kde v roce 1978 umírá.

stručně o profesorech:

Čeněk Kolísko – Učí na škole do roku 1948. Znechucen politickou situací odchází do důchodu a většinu času tráví se svými dvěma vnuky, jež má jeho dcera s jeho bývalým žákem Čuřilem. Umírá v roce 1953 na prasklý žaludeční vřed.

Antonín Lejsal – Jako němčinář je během protektorátu velmi spokojen s učební osnovou. V roce 1941 však dochází k velkému sporu mezi ním a říšským školním inspektorem, který chce z učiva vyjmout latinu, coby mrtvý a zbytečný jazyk. Lejsal je odveden na Gestapo a popraven jako provokatér.

Narcis Gábrlík – V roce 1939, jen několik dní před závěrečnými zkouškami svých studentů, vchází v zamyšlení do vozovky a je přejet nákladním autem.

Armand Cafourek – V roce 1948 se stává ředitelem školy. Kolují pověsti o jeho nemístné náklonosti k mladým studentkám. V roce 1990 odchází do důchodu. Roku 2005 umírá ve své přepychové vile na Hanspaulce. V roce 2011 vychází najevo, že Cafourek byl konfident Gestapa a později agent StB s krycím jménem 'Fešák'.

Eufrozina Suchánková – V roce 1948 je ze školy vyhozena novým ředitelem Cafourkem. Odjíždí za sestrou Eulálií do Znojma, kde v roce 1955 umírá na cirhózu jater.

Božena Lachoutová – V roce 1946 je nalezena mrtvá ve svém bytě. Příčina smrti nebyla nikdy řádně prošetřena. Díky odtajněným materiálům z roku 2011 přichází v úvahu i možnost, že byla odstraněna na žádost svého tehdejšího milence Armanda Cafourka.

Školník Mleziva - V roce 1940 má náhlou srdeční příhodu. Je odvezen do nemocnice. Během návštěvy ředitele navrhuje, aby na jeho místo nastoupil Áda Čuřil. Ředitel přijímá a Mleziva umírá se spokojeným úsměvem.

Ředitel - Po převratu v roce 1948 je odvolán z funkce a odchází na své venkovské sídlo, kde se věnuje pěstování růží. Umírá v roce 1959 po včelím bodnutí na prudkou alergickou reakci. Pozemek s jeho růžemi byl zplanýrován kvůli stavbě nové silnice. Jím vyšlechtěná růže, Rosa Peschkum Theatrica, z jejíž vůně se údajně chtělo smát nebo plakat, byla bohužel navždy ztracena.

Školní inspektor Šunda – Tato temná postava českého školství se tu a tam dodnes objevuje na středních i základních školách. Původ – neznámý.